Článek
Jedním z kardinálních problémů současné vlády je nedostatečná komunikace s občany. Prostě neschopnost současné vlády vysvětlit občanům svoje kroky. Včetně těch nepopulárních. Např. proč by se Česká republika měla v zájmu našich dětí a vnoučat snažit vypořádat se zadlužováním. Nedostatek komunikace s občany pak koaliční politici nepatřičně omlouvají tím, že makají sedm dní v týdnu a na řádné vysvětlování svých kroků jim jaksi nezbývá čas.
Místo toho koaliční politici v rámci nepatřičných oslav pochybných vítězství pak sklouzávají k bujarému plácaní se po ramenou na důkaz toho, že jsou fakt skutečně ti nejlepší. Včetně rozpočtového diletanta Stanjury. A to bez ohledu na skutečnost, že Česká republika aktuálně aspiruje v EU spíše na nezáviděníhodnou pozici průmyslového skanzenu a nikolivěk na hlavní křižovatku Evropy. Naposledy oslavované koaliční „vítězství“ v senátních volbách, které premiér Fiala okomentoval slovy: „Jednoznačně jsme jako vláda vyhráli“, výstižně pojmenoval český psychiatr MUDr. Radkin Honzák citací Pyrrhose Epirského: „Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen.“
Pouze strašení voličů Babišem vítězství v příštích volbách nezajistí.
Koaliční politici namísto srozumitelné komunikace pak občany neustále straší Babišem. Jestliže společný projekt Antibabiš byl úspěšný při minulých parlamentních volbách, opakované strašení Babišem postupně vyšumělo do ztracena a přestává fungovat. Členové sektářského hnutí ANO 2011 jsou totiž pevně semknuti kolem svého předsedy. A početné řady stoupenců ANO vidí v Babišovi mesiáše, od kterého očekávají, že jim zajistí v případě členů nějaké to koryto a v případě stoupenců neskutečný blahobyt. Samotné členy a stoupence hnutí ANO každodenní kritika a výpady proti Babišovi ještě více stmeluje do pevných a sevřených šiků, že pod Babišem tedy ANO možná bude sorry jako lépe. Projekt Antibabiš se tak jaksi stává kontraproduktivním.
Neustálé strašení Babišem místo každodenní poctivé komunikace s občany však není v souladu s marketingovými zásadami. Základní marketingová poučka říká, chceš-li na trhu, tj. v tomto případě voličském, uplatnit své produkty či služby, prvotně se soustřeď na prezentaci přednosti svých produktů, a nikoliv na bezduché hanění konkurenčních produktů. Přitom v případě boje s rostoucím zadlužením státního rozpočtu se pozitivní kroky současné koalice nemusí bezprostředně týkat nás osobně, ale až budoucích generací, tj. našich dětí a vnoučat.
Koalice, pokud tedy dokola vytahuje z klobouku Antibabiše, tím vlastně zajišťuje hnutí ANO reklamu, byť se jedná o negativní reklamu. Ale pořád je to reklama, kdy občané dostanou naservírováno na jednu misku vah Antibabiše a na druhou pak chyby, přešlapy a prohřešky současné koalice. Jestliže se někteří občané lavírující mezi stoupenci a odpůrci Andreje Babiše cítí poškozeni určitými kroky současné vlády, nelze pro příští parlamentní volby při absenci řádné komunikace ze strany koalice vyloučit ani to, že se budou řídit heslem: „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ a odevzdají hlas populistickému hnutí ANO s bláhovou nadějí, že jim jejich případná vláda skutečně vrátí, o co se cítí ošizeni Fialovou vládou. O možném zklamání těch dalších, kteří od současné vlády očekávali razantnější kroky při snižování státního dluhu ani nemluvě.
Ať se nám to nelíbí, výsledky letošních voleb nadále favorizují hnutí ANO.
Černé scénáře však po krajských a senátních volbách začínají získávat reálnou podobu. Politická divize Agrofertu všech letošních volbách využila potencionálu stěžejní opoziční strany. I pomoci populistických hesel získalo hnutí ANO nejvíce mandátů jak ve volbách do Evropského parlamentu (7 z 21), tak i v krajských volbách (35 % odevzdaných hlasů, přičemž v porovnání s rokem o 2020 získalo o 114 mandátů více) a senátních volbách (8 mandátů z 27, přičemž dva kandidáti hnutí ANO uspěli již v prvním kole). Navíc výsledek v krajských volbách umožňuje hnutí ANO v Karlovarském a Moravskoslezském kraji vytvořit jednobarevnou vládu. Avšak i v řadě dalších krajů to bude populistické hnutí ANO 2011, kdo bude sestavovat krajskou vládu. Nebo bude součástí vládnoucí koalice tak, jak je např. dohodnuto v Pardubickém kraji.
Demokratickému vývoji však nikterak nepomůže, že do některých krajských vlád usednou zástupci stran, které se profilují jako extrémistické. Příkladem je např. Olomoucký kraj, ve kterém bude vítězné hnutí ANO vládnout společně s uskupením SPD, Trikolory, PRO a Svobodných. Příznačné pro případný budoucí vývoj je, že v Olomouckém kraji odmítla nabídku ANO jako poslední z tradičních stran a uskupení ODS. V kraji Vysočina vytvoří obdobnou koalici. Pouze Svobodné zde nahradí Sociální demokracie.
O případném pokračování projektu Spolu rozhodnou voliči.
Byť má projekt Spolu významné oponenty i v řadách samotné ODS a přináší rizika koaličních kompromisů, jeví se pro další vývoj jako dobré řešení pro občany tohoto státu, a zejména pak budoucí generace, pokud by se voliči v příštích parlamentních volbách přiklonili k současné koalici případně rozšířené o novou stranu Miroslava Kalouska a Českou pirátskou stranu. Vzhledem k tomu, že v případě pevného a stabilního jádra voličské základny hnutí ANO je kontraproduktivní vysvětlovat stoupencům populismu, že Andrej Babiš s ohledem na míru zadlužení České republiky nebude mít prostředky, aby občanům vrátil vše, o co se někteří cítí ošizeni současnou vládou. Je potřeba si uvědomit, že ze svého to nedá, a to i s ohledem na skutečnost, že hodnota jeho majetku výrazně klesla. Takže něco vracet by bylo možno pouze prostřednictvím veřejných prostředků nebo dalšího zadlužení. Tzn., že případnou realizaci Babišových populistických kroků by si zaplatili samotní daňoví poplatníci nebo by to bylo na úkor budoucích generací. Koaliční politici by se tedy měli soustředit na každodenní komunikaci s voliči, kteří ještě nepodlehli mantře Babišova populismu či extrémismu stran jako je SPD, PRO a Motoristé.
Pokud současné koaliční strany nezískají v příštích parlamentních volbách většinu, stane se tak na základě výsledku demokratických voleb. K nelibosti nás odpůrců další vlády Andreje Babiše by prostě většina zúčastněných voličů svým hlasem rozdala karty ve prospěch bezbřehého populismu, a to popřípadě ve spojení s extrémními stranami a hnutími. Pokud však vezmeme do úvahy povolební tanečky Jana Skopečka ve Středočeském kraji, který vedl krajskou koalici Spolu s úderným heslem: „Jsme jediní, kdo může porazit ANO, a pojďte nám s tím pomoci,“ přičemž po volbách nestydatě usiloval, aby za pomoci hnutí ANO získal funkci hejtmana, potom nelze po příštích parlamentních volbách vyloučit vznik čistě probyznysové a euroskeptické koalice hnutí ANO a ODS, byť to někteří politici oboustranně nyní vylučují. Avšak takovému řešení pak nahrávají i některá vyjádření dalších politiků ODS, jakož i poněkud neuvážené odstranění Pirátů z vlády.
V případě neúspěchu současné koalice by však spojení hnutí ANO s ODS pravděpodobně bylo tím nejméně špatným řešením. Nezapomeňme, že hnutí ANO vytvořilo společnou krajskou vládu i s ODS v Ústeckém kraji a že jí svým způsobem nadbíhalo i v krajích, kde na základě výsledku voleb je schopno vytvořit jednobarevnou vládu. Rovněž nezapomeňme, že Babiš po letošním výsledku senátních voleb přichází na chuť Senátu. Pravdou je, že po případném spojení s ODS by jeho pozice v Senátu značně posílila. Nelze tedy vyloučit ani scénář, že rozpočtový diletant Stanjura, by se na půdorysu případné vlády ANO a ODS stal opět předsedou poslaneckého klubu své strany a jako takový by na půdě Poslanecké sněmovny hájil rozhodnutí své současné největší sokyně Aleny Schillerové. V politice není nic nemožné.
V rámci špatných řešení, o které dlouhodobě usiluje Kreml pomocí své propagandy a hybridní války, následuje jednobarevná vláda hnutí ANO. Nejhorší model příští vlády pak představuje případná vláda ANO za účasti, resp. podpory extrémistických stran a hnutí, jako jsou SPD, PRO, Motoristi a Stačilo. To by v Kremlu zajisté teklo šampaňské proudem.
Pravdou tedy je, že odklon významné části české společnosti od západních hodnot a pošilhávání východním směrem se děje na základě demokratických voleb, byť za diverzní podpory kremelské propagandy. V tomto směru je historická paměť mnohých spoluobčanů krátká a svým způsobem i neodpustitelně shovívavá. Mnozí pomíjejí, že v roce 1946 vyhrála demokratické volby s 31,2 % hlasů bolševická KSČ. Mnozí rovněž pomíjí i zkušenost srpna 1968, že od Kremlu nemůžeme čekat nic dobrého.
Neměli bychom tedy zapomenout, že zcela liché a naivní se pak ukázaly po roce 1946 tehdejší představy četných zastánců demokratických tradic, jakož i drobných řemeslníků a soukromých rolníků, že v příštích volbách to dopadne jinak, jelikož volby v roce 1946 byly na více jak čtyřicet let poslední demokratické volby. Místo obnovy země pomoci Marshallova plánu nám začala za pomoci ruských poradců vládnout ocelová pěst všehoschopných opilců a pologramotných krejčích.
Vůbec nemůže být útěchou, že nástup extrémní pravice a levice se děje v řadě dalších evropských zemí. Naposledy zvítězila extrémní pravice zosobněná stranou Svobodných (FPÖ) v sousedním Rakousku. Obdobně útěchou nemůže ani být s výhledem na příští parlamentní volby, že při interpretaci výsledku krajských voleb nelze pominout, že v Praze se budou konat až za dva roky, přičemž v pražských senátních obvodech kandidáti hnutí ANO vysloveně pohořeli.
V demokratických volbách je tedy na nás voličích, zda většinově nepodlehneme populistickému vábení a útokům ruské propagandy. Koaliční strany by si měly uvědomit, že výsledek voleb je i odvislý nejen od každodenní komunikace, ale především od důvěry voličů. Jak řekl vítěz jihočeských krajských voleb Martin Kuba, ta se buduje na základě konkrétních činů velmi dlouho. Jako stoupenec rozpočtové odpovědnosti si osobně počkám na program a personální složení nové strany Miroslava Kalouska. Rovněž by pro nás měl být poučný vývoj na sousedním Slovensku.
