Článek
Chraňme si svobodu a demokracii, to je bezesporu největší aktuální výzva spojená s odkazem 17. listopadu 1989. Nelze přehlédnout, že další vývoj demokracie v České republice nejvíce ohrožují různé populistické, extrémistické a revanšistické síly. Bohužel část české populace ochotně naslouchá populistickým slibům, extrémistickým heslům a dezinformacím, jakož i volání po návratu vlády jedné strany. Významná část těchto antisystémových aktivit je pak v rámci hybridní války vedené putinovským Ruskem živena cíleně zaměřenou kremelskou propagandou.
V čele tuzemských populistů se dlouhodobě profiluje český politik a podnikatel slovenského původu Andrej Babiš se svou klakou věrných nohsledů papouškujících jeho názory. A když to uvnitř hnutí ANO poněkud zaskřípe, tak se to svede na špatnou akustiku, politické odpůrce či proradné novináře. Na poli extrémismu doplnila SPD Tomio Okamury celá řada antisystémových hnutí a stran, které rovněž touží získat po překročení stanovené volební hranice státní příspěvky z veřejných finančních prostředků na hlásání různých nesmyslů podle not kremelské propagandy, ale i ve svůj osobní prospěch. O revanš spočívající v touze po návratu předlistopadových poměrů se neurvale pokouší komunističtí pohrobci v čele s Rudou Káčou. Soudružko Konečná, jedním z odkazu listopadu 1989 je, že vlády bolševického bratrstva kočičí pracky a nesvobody jsme si užili až, až. Prostě STAČILO!
Prozatím nebylo vytvořeno nic lepšího než demokracie
My sedmdesátníci jsme se letos dostali do bodu zlomu. Polovinu svého života jsme prožili života v podmínkách socialistického budování „lepších zítřků“ s poloprázdnými regály a všudy přítomnou StB a druhou polovinu v polistopadových demokratických poměrech. Navíc my sedmdesátníci jsme byli přímými účastníky minimálně polistopadových změn. Přestože i demokracie má své nedostatky, prozatím nebylo vytvořeno nic lepšího než, že si lidé ve svobodných volbách zvolí nové zástupce do Parlamentu. A že v demokratických poměrech můžou cestovat po celém světě a nejsou omezeni železnou oponou a ostnatými dráty. Stejně tak, že svobodně mohou vyjádřit svůj názor, aniž by se museli obávat následného pobytu v Mírově, Valdicích či na Pankráci.
Politiky vždy lákalo využít oslav 17. listopadu za účelem získání politických bodů a preferencí
Aktivně, tj. v průvodu, jsem se oslav 17. listopadu 1989 naposledy zúčastnil v roce 2004. Tehdy jsem s gumovou maskou taťky Klause a transparentem „Tunelování skončilo – zapomeňte!“ prošel se studentským průvodem až na Václavské náměstí. I když to bylo s určitými problémy. Pořadatelé primátorských listopadových oslav v čele s proradným primátorem Pavlem Bémem na Národní třídě v první fázi umožnili průchod zhruba první třetiny studentského průvodu, ale převažující část jeho primátorští pohůnci zadrželi na Národní třídě. Následně televizní kamery šmikly záběr ze slavnostní tribuny na účastníky studentského průvodu, jakože jsou to sympatizanti a nadšení účastníci Bémových oslav.
Zadržený studentský průvod nakonec osvobodil svým razantním zásahem John Bok, který se prodral na tribunu, vytrhl z ruky mikrofon moderátorce Ivoně Přenosilové a vyzval organizátory Bémových oslav, aby studentům uvolnili průchod. Ti že s jejich oslavami nemají nic společného. A tak jsme nakonec všichni se zpožděním došli až na Václavák. A část studentského průvodu včetně Jardy Hutky pak skončila v Balbínově poetické hospůdce.
Snahy ohřát si svou polívčičku na odkazu listopadu 1989 přetrvává dodnes. Ne jinak tomu bylo i letos. Jestliže 17. listopad je spojen se studenty, jsou odůvodněné pochybnosti, zda některý politik věnuje pozornost např. studentské aktivitě „Univerzity za klima“ a požadavkům vysokoškolské stávce za klima 2024 – např.:
„V době krize bydlení, energetické krize nebo potravinové krize však nestačí vzpomínat a poplácávat se po ramenou „v jak demokratickém světě žijeme”!“
Poněkud se opomíjí, že občanské ekologické aktivity přispěly v roce 1989 k pádu komunistického režimu. V polovině roku 1989 zněly z úst funkcionářů KSČ v souvislosti s iniciativou Několik vět nejen informace, na kolik si ročně přijde Hana Zagorová, ale i výpady proti ekologicky zaměřeným aktivitám, že si tedy strana (rozumějte KSČ) nenechá do ochrany životního prostředí mluvit, neboť sama nejlépe ví, jak se o dobré životní prostředí postarat. Prakticky zapomenutá je skutečnost, že v roce 1989 událostem na Národní třídě předcházely ve dnech 11. až 13. listopadu protestní studentské demonstrace proti smogu a uhlí v Teplicích v Čechách.
Bylo poněkud příznačné, že právě dne 17. listopadu 2024 odvysílala ČT2 v rámci pořadu Nedej se dokument s názvem Ministrův obětní beránek, ve kterém je mj. zadokumentováno, jak ministr Výborný zcela bezostyšně vyzval k lynči občanských aktivit kvůli přehradě Nové Heřminovy. Přičemž viníkem je v této kauze stát a příslušné státní úřady a podniky.
V souvislosti s oslavami 35. výročí 17. listopadu 1989 byly bezesporu autentická vystoupení a vyjádření přímých účastníků Sametové revoluce. Pamětníky oněch dob ve vzpomínkách na odkaz listopadových událostí mohly uspokojit především tři večerní pořady na ČT art: 21:30hod – Karel Kryl v Dánsku, 23:00 hod Legendy folku a country a 20:20 hod loutkový film Jana Baleje Barevný svět.
Přestože pořad o Karlu Krylovi uvedl pouze jeho některé songy z let po srpnu 1968, jejich obsah je aktuální dodnes a nevyžaduje žádné doprovodné komentáře. Hned v první písni Bratříčku Karel Kryl zpíval: „Bratříčku nevzlykej,- neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.“ Tzn., pokud jsme se po listopadu 1989 vydali na Západ, může výsledek příštích parlamentních voleb zapříčinit, že se jaksi obrátíme zpět směrem na Východ do sféry kremelského vlivu a na ten Západ nedojdeme.
Bard a básník od boha Karel Kryl byl po letech nucené emigrace nadšen z polistopadového vývoje. Nadšení však vystřídalo zklamání, které vyjadřoval ve svých písních: Sametové jaro a Timur a jeho parta (obě 1990), Od Čadca k Dunaju (1991) a jako jedna z posledních byla píseň Demokracie (1993). Ta v odvysílaném pořadu nebyla a ani nemohla být, ale i v ní jsou opět slova, která rovněž platí dodnes, kdy neméně kritická slova obsahuje i poslední, pátá sloka této písně: „Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva, a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.“
Pořad Legendy folku a country 10/13 nabídl zejména atmosféru předlistopadové a listopadového nadšení včetně záznamů z koncertu Jaroslava Hutky v Budapešti či festivalu českých písničkářů, jakož i moudrá a laskavá slova Jiřího Černého. Oceněný loutkový film Barevný svět pak názorně ukázal, jak to vypadá v podmínkách autoritativní vlády opírající se všeobjímající systém špiclování a útisku.
Co se týče oficiálních oslav 17. listopadu různými politiky, výstižné hodnocení opět může nalézt u Karla Kryla, a to v písni Píseň Neznámého vojína: „V čele klaka, pak cnostné rodiny a náruč chryzantém, černá saka a žena hrdiny pod paží s amantem…“ A ve stejném duchu začíná i druhá sloka: „Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet…“
Korunu všemu letos nasadil guru hnutí ANO 2011 Andrej Babiš, který zcela nestydatě pronesl: „A mě velice mrzí, že společnost je totálně rozeštvaná, ta nenávist je neuvěřitelná a premiér de facto každý den k tomu přispívá, protože pokud on mluví o tom, že u nás jsou nějaké strany, které chtějí návrat totality, tak já takovou politickou stranu na české politické scéně neznám.“ Jednak máme příměr, že zloděj první křičí: „Chyťte zloděje!“ A jednak absurditu dalšího Babišova výkřiku do tmy lze lapidárně vyjádřit slovy další písně Karla Kryla Veličenstvo Kat, ve které se mj. zpívá: „Na rohu ulice vrah o morálce káže…“ Což lze v tomto případě aktualizovat slovy: „Na rohu ulice Bureš o morálce káže…“ Po právu se Andreji Babišovi dostalo ostré reakce na jeho plačky od legendárního hokejisty Jiřího Hrdiny, který mu mj. vzkázal: „Že alespoň nedržíš hubu v tenhle den, ty klíne.“
Letošní oslavy 17. listopadu 1989 jsou za námi a při těch příštích se do bodu zlomu dostanou spoluobčané, kteří se narodili v roce 1953. My čerství sedmdesátníci a mladší pak budeme moci konstatovat, že jsme v demokracii prožili delší období než v rámci budování socialismu, kdy jsme si všichni byli rovni, ale nomenklaturní soudruzi byli jaksi rovnější. Chraňme si tedy svobodu a demokracii. A nezapomeňme, že o našem směřování, zda půjdeme dál na Západ či, zda se obrátíme na Východ, rozhodneme v příštích parlamentních volbách.
