Článek
Byť koaliční politici uzavřeni do vládní bubliny inklinují za současného plácání se po ramenou až k narcistické zahleděnosti do svých schopností a k pohledu na okolní svět přes růžové brýle, realita je povětšinou diametrálně jiná. Česká republika stále jako jediná země EU dosud nedosáhla na předkovidovou úroveň a pravděpodobně se tomu tak nestane ani v letošním roce. Možnosti České republiky coby evropské montovny se zjevně vyčerpaly. Nelze tedy vyloučit, že nás možná v budoucnu čeká osud evropského průmyslového skanzenu. Navíc Česko zaostává nejen v rámci EU, ale mnohdy i celosvětově v celé řadě oblastí.
Stane se z Česka průmyslový skanzen?
K tomu může významně přispět i dlouhodobě neutěšený stav v oblasti povolování staveb, jelikož Česko zaostává i v této oblasti. Podle statistiky Světové banky je Česká republika na 157. místě ze 190 zemí v délce stavebního povolovacího řízení. Samozřejmě i tato tristní skutečnost tedy zásadním způsobem limituje další rozvoj naší země, jelikož nejen zahraniční, ale i řada tuzemských investorů se rozhodne investovat v jiné zemi s kratším stavebním řízením.
Povolit stavbu v České republice běžně trvá až sedm let a někdy i déle. Veškeré mnohaleté a opakované snahy lhůty zkrátit a stavební řízení zjednodušit prozatím vedly naopak k dalšímu prodlužování lhůt. Byť vládní úředníci překypují optimismem, někteří odborníci z oblasti stavebnictví jsou však skeptičtí i ohledně nového stavebního zákony, který vstupuje v platnost v letošním roce. Takže i v tomto případě se přímo v praxi osvědčí, zda i nadále bude platit po léta českými občany opakovaně zjišťované, že změna je sice vývoj, ale většinou k horšímu.
Stavební úřady dlouhodobě zápasí s nedostatečným personálním zajištěním své činnosti.
Zásadním systémovým problémem pro stavební řízení je, že stavebním úřadům chybí pracovníci, a to zejména v důsledku špatných platových podmínek. To jednak vede kromě chybějících úředníků zároveň k jejich velké fluktuaci a dále k zásadnímu poklesu jejich odbornosti, ale případně i vytváří podhoubí pro korupční jednání, kdy přednost mohou dostat „řádně okolkované“ žádosti. Přeloženo do obyčejné češtiny. Nejen v oblasti stavebních řízení, ale i např. v oblasti ochrany životního prostředí platí, co si prostřednictvím střídajících se vlád v daných oblastech zaplatíme (tzn., jaké platy mají úředníci v dané oblasti), tak nakonec takovou kvalitu či mnohdy nekvalitu budou mít služby poskytované státem. Za málo peněz málo muziky.
Z posuzování vlivů na životní prostředí je vytvořen výnosný byznys, kdy autorizované osoby prokazují svoji odbornost pouze při ministerských zkouškách.
Významná část záměrů investorů musí s ohledem na ochranu životního prostředí projít procesem posuzování vlivů na životní prostředí, a to minimálně v rámci zjišťovacího řízení (malá EIA). Jak zaznělo 4. února 2024 na závěr pořadu ČT 2 Nedej se s názvem „Měření emisí po česku“ i z posuzování vlivů na životní prostředí je vytvořen pod heslem „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“ výnosný byznys ve prospěch podnikatelské sféry.
Tento nežádoucí stav možná více osvětlila dne 28. 1. 2024 v témže pořadu ČT 2 s názvem „Zelená spalovnám“ zástupkyně sdružení Arnika, když upozornila na to, že v dotačním programu MŽP „Modernizační fond“ dohledala pět záměrů na energetické využití odpadů (spalování odpadů) s příslibem na poskytnutí dotací, a přitom minimálně ve dvou případech ještě neproběhl proces EIA (posuzování vlivů na životní prostředí). Tzn. dotační orgán předjímal dopředu výsledek posouzení vlivů jako hotovou věc. Z této informace ve spojení s vysoce arogantním vystoupení zástupce MŽP Mgr. Davida Sury jednoznačně vyplynulo, že v České republice přistupují k procesu EIA formálně nejen podnikatelské subjekty, ale i státní úřady v čele s MŽP, které je v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí ústředním správním orgánem a vykonává v této oblasti vrchní státní dozor.
V pořadu „Zelená spalovnám“ zároveň bylo již poněkolikáté osvětleno, proč posuzování vlivů na životní prostředí v důsledku formálního a benevolentního přístupu příslušných úřadů veřejné správy v čele s MŽP zdaleka nenaplňuje svůj účel v oblasti ochrany životního prostředí s dopady jak pro stávající generace, tak i pro generace našich dětí a vnoučat. MŽP ve svém souhlasném stanovisku pro záměr Spalovny Vráto (ZEVO Vráto České Budějovice) opakovaně v rozporu s právním řádem České republiky akceptovalo nedostatečné vyhodnocení kumulativního vlivu pro tento záměr, když minimálně opomnělo imisní příspěvek, jakož i další ekologické zátěže (zejména pak hluk) z již budovaného úseku dálnice D 3 umístěného v bezprostřední blízkosti posuzovaného záměru.
Právní řád České republiky za přímé opory v Ústavním pořádku ČR závazně stanovuje, že parametry posuzovaného záměru musí být zváženy se zvláštním zřetelem mj. i v oblasti kumulace jeho vlivů s vlivy jiných známých záměrů, a to jmenovitě uvedených již realizovaných záměrů (tzn. již provozovaných), povolených záměrů, připravovaných záměrů (v tomto případě výstavba úseku D 3) a uvažovaných záměrů. Avšak běžně sklouzává vyhodnocení kumulace posuzovaných záměrů za benevolence příslušných úřadů (včetně MŽP) pouze ke zcela nedostatečnému vyhodnocení kumulace se záměry souběžně projednávanými, což není v souladu s účelem procesu posuzování vlivů.
Pokud se přidržíme názorného příkladu Spalovny Vráto, potom na něm lze poukázat na další nešvar používaný při posuzování vlivů na životní prostředí spočívající ve zlehčování a bagatelizaci např. emisního příspěvku posuzovaného záměru na imisní zátěž předmětné oblasti, na což bylo upozorněno i v pořadu Zelená spalovnám s odkazem na obvyklou formulaci „mírný nadlimitní záměr“. Nejnázornější příklad představuje karcinogenní benzo(a)pyren, pro který jsou uváděny v zájmovém území imisní koncentrace v rozmezí 0,2 až 1,5 ng/m3, přičemž závazný imisní limit pro benzo(a)pyren je 1 ng/m3. Jelikož k produkci benzo(a)pyrenu dochází i při automobilové dopravě, na zvýšení imisí této silně karcinogenní a mutagenní nebezpečné látky se v zájmové oblasti bude v krátké době podílet i silniční provoz na dokončovaném úseku dálnice D 3 přímo sousedícím se zájmovou oblastí. Avšak ta nebyla do vyhodnocení kumulativních vlivů vůbec zahrnuta. Ale ani to nezabránilo MŽP ve vydání souhlasného stanoviska.
V souvislosti s tím je na místě připomenout MŽP prostřednictvím Mgr. Davida Sury, že imisní limit je ze zákona nejvyšší přípustná úroveň znečištění stanovená zákonem (tj. pro benzo(a)pyren koncentrace 1 ng/m3) a že ministerstvo má zákonnou povinnost přijmout taková opatření, aby závazného imisního limitu bylo dosaženo co nejdříve. Vydání souhlasného stanoviska pro záměr, který může přinést navýšení imisního znečištění, tedy jednak nenaplňuje samotný účel procesu posuzování vlivů na životní prostředí, tj. posouzení, zda nový záměr nezvýší znečištění nad úroveň závazných limitů, a jednak není ani v souladu se zákonem na ochranu ovzduší.
Obcházení zákonných předpisů, zkreslování a bagatelizace dopadů nových záměrů může být pro podnikatele kontraproduktivní.
Vstřícnost příslušných úřadů včetně MŽP nejen při posuzování vlivů na životní prostředí, ale i v rámci různých enviromentálních povolovacích řízení vede mnohé dotčené občany k tomu, že na ně ministerstvo životního prostředí působí např. dojmem ministerstva energetiky. Jiní zástupci dotčené veřejnosti s ohledem na nekonečnou sounáležitost mezi žadatelem z podnikatelské sféry a povolovacím orgánem mají dojem, že jsou svědky „zločinného spolčení“ proti životnímu prostředí, a to jak v neprospěch současných generací, tak zejména pak ke škodě našich dětí a vnoučat.
Podnikatelům se sice může podařit za pomoci příslušného úřadu zajistit, aby již ve zjišťovacím řízení bylo vydáno rozhodnutí, že záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona. Pokud by se papír použitý na zpracování dokumentů EIA uměl červenat, byla by řada jejich stránek od shora až dolu rudá. Avšak investoři pomíjejí, že mj. i dotčená veřejnost má ze zákona právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat, resp. se může soudní žalobou domáhat zrušení tohoto rozhodnutí.
Obdobně opravné prostředky existují i v případě, že záměr je podroben posuzování vlivů, na jehož základě příslušný úřad vydá souhlasné stanovisko. Takže snahy proces posouzení, co nejvíce obejít a zkrátit se ve svých důsledcích mohou mj. i s ohledem na lhůty odvolacích a soudních řízeních kontraproduktivně obrátit proti podnikatelům ve významném prodloužení lhůt od formulování investičního záměru až po jeho realizaci. O co se podnikatelé pokusí zkrátit lhůty obejitím příslušných právních předpisů, o to tedy může dojít k násobnému prodloužení doby k realizaci jejich investičních záměrů.
(pořad „Měření emisí po česku“ vysílaný dne 4. 2. 2024 od 11:00 hod je přímo dohledatelný v archívu ČT 2 do 3. března 2024)
(pořad „Zelená spalovnám“ vysílaný dne 28. 1. 2024 od 11:55 hod je přímo dohledatelný v archívu ČT 2 do 25. února 2024)
