Článek
Tento příspěvek navazuje přímo na již publikovaný článek „Důl Bílina – životní prostředí bylo bito jako to žito“. Ten se zejména soustředil výhradně na otázku nepřímých vlivů spojených s výše uvedeným záměrem. Zpracovatel dokumentů EIA pro tento záměr v zájmu hnědouhelného byznysu skupiny ČEZ „odborně“ obhajoval a díky souhlasnému stanovisku MŽP prozatím i obhájil náhled, že neexistuje příčinná souvislost mezi těžbou bílinského uhlí a jeho spálením v elektrárnách ČEZ a teplárnách, a to včetně sousední Elektrárny Ledvice. Publikovaný článek naopak uvádí argumenty, proč mezi posuzovaným záměrem a spalováním vytěženého uhlí v různých zdrojích existuje příčinná souvislost mezi chemickým složením bílinského uhlí a emisemi ze zdrojů spalujících toto uhlí, a to zejména na příkladu Elektrárny Ledvice.
Čtenář již publikovaného článku může dospět k názoru, že se v něm jedná pouze o polemiku mezi jeho autorem a zpracovatelem dokumentů EIA, zda se záměrem jsou spojeny nepřímé vlivy či nikoliv, obzvláště pak, když závěry zpracovatele dokumentů EIA akceptoval i zpracovatel posudku o vlivech záměru MZP 471 „Pokračování hornické činnosti – I. etapa Doly Bílina 2019 – 2035“ a zejména pak Ministerstvo životního prostředí vydáním souhlasného stanoviska s tímto záměrem, které otevřelo cestu k jeho schválení v následujícím řízení.
Jestliže zpracovatel dokumentů EIA pro záměr MZP 471 v zájmu hnědouhelného byznysu skupiny ČEZ účelově obhajoval, že neexistuje příčinná souvislost, nejen jemu, ale i kompetentním pracovníkům skupiny ČEZ, zpracovateli posudku o vlivech záměru na životní prostředí a zejména pak pracovníkům Ministerstva životního prostředí ČR při vydání souhlasného stanoviska musí být v současné době známo, že v jiném řízení se rozhodnutí ve prospěch skupiny ČEZ opřelo o příčinnou souvislost mezi chemickým složením bílinského uhlí a emisemi z Elektrárny Ledvice. Když to teda hnědouhelnému byznysu skupiny ČEZ nevyhovuje, tak všichni zainteresovaní dokladují, že příčinná souvislost neexistuje. Naopak, když skupina ČEZ usiluje o získání určité výhody pro provoz Elektrárny Ledvice, tzn., když to skupině ČEZ vyhovuje, žádost vypracovaná pracovníky skupiny ČEZ a následné rozhodnutí příslušného úřadu se opírá příčinnou souvislost mezi bílinským uhlím a emisemi z Elektrárny Ledvice.
Nezpochybnitelný důkaz v této věci poskytuje pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č.j. KUUK/053132/2021/ZPZ ze dne 4. 5. 2021 ve věci výjimky pro znečišťující látku Rtuť a její sloučeniny, a to pro nový blok 660 MW (kotel K6) ve výši 0,028 mg/m3 oproti jinak závaznému limitu 0,007 mg/m3 s platností do 30. 6. 2025. Z odůvodnění tohoto pravomocného rozhodnutí prokazatelně vyplývají skutečnosti, že je příčinná souvislost mezi hnědým uhlím z Dolu Bílina a emisemi z Elektrárny Ledvice.
V odůvodnění citovaného rozhodnutí je mj. uvedeno – cit.: „V této souvislosti je třeba zohlednit zejména skutečnost, že zdroj Elektrárna Ledvice je tzv. pánevní elektrárnou umístěnou na patě Dolu Bílina, který slouží jako zdroj veškerého paliva spalovaného v této elektrárně. Jak přitom uvedl provozovatel ve své žádosti (a rovněž v jeho vyjádření ze dne 11.12. 2020), směs uhlí typu PS2 pocházející z Dolu Bílina se řadí mezi tzv. nízkovýhřevná paliva s relativně vysokým obsahem rtuti.“
Na str. 30/33 je mj. uvedeno – cit.: „Provozovatel v žádosti odkazuje zejména na charakteristiku spalovaných paliv, neboť Elektrárna Ledvice je tzv. pánevní elektrárnou, která je konstruována pro konkrétní palivo z Dolu Bílina, které má specifické parametry.“ Dále je zde uvedeno – cit.: „Využívaná technologie spalování paliva a čištění spalin(rozumějte v Elektrárně Ledvice) je tomuto druhu paliva (rozumějte hnědému uhlí z Dolu Bílina) významně přizpůsobena.“
V souvislosti s tím je na str. 11/33 uvedeno – cit.: „Dále je třeba zohlednit, že technologie zdroje Elektrárny Ledvice jsou technicky uzpůsobeny právě pro spalování hnědého uhlí z Dolu Bílina a jeho konkrétním charakteristikám. Jedná se zejména o technologii spalování a následného čištění spalin, které jsou nastaveny tak, aby bylo dosaženo co nejlepší účinnosti záchytu škodlivin při zachování optimálního provozu zdroje.“
Dále je na str. 11/33 uvedeno – cit.: „Tyto skutečnosti provozovatel doložil prostřednictvím Zprávy č. 34/20 k posouzení správnosti měření koncentrace HgT v odpadním plynu ze spalování uhlí vypracované Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava v srpnu 2020. V této zprávě je uveden mj. konkrétní údaj o rtuťnatosti hnědého uhlí z Dolu Bílina, která se pohybuje v rozmezí 0,16 – 0,32 mg/kg, jakož i obsahu dalších relevantních látek, včetně Cl, jehož průměrná koncentrace v palivu z Dolu Bílina činí 0,007 % hm.“
Člověk žasne, jak fundovaně dokáže skupina ČEZ odůvodnit opačný náhled, tzn., že příčinné souvislosti mezi záměrem MZP 471 „Pokračování hornické činnosti – I. etapa Doly Bílina 2019 – 2035“ a emisemi z Elektrárny Ledvice skutečně existují, když to skupina ČEZ potřebuje pro získání výjimky pro Elektrárnu Ledvice. A to zejména s ohledem na „odborné“ mlžení ve veřejně přístupných dokumentech souvisejících se záměrem MZP 471, že příčinná souvislost mezi uhlím z Dolu Bílina a emisemi z jeho spalování neexistuje, včetně Elektrárny Ledvice a že tedy nelze posoudit v rámci záměru MZP 471 nepřímé významné vlivy na životní prostředí.
Je pravda, že MŽP pod vedením ministra Brabce vydalo souhlasné závazné stanovisko dne 30. 7. 2019. Je pravda, že skupina ČEZ na sebe „napráskala“, že předtím popíraná příčinná souvislost skutečně existuje, až v roce 2020 podáním žádosti ze dne 4. 3. 2020 ve věci výjimky pro Rtuť a její sloučeniny. Avšak příčinné souvislosti byly již v letech 2018 až 2019, tj. v době posuzování záměru MZP 471, natolik očividné a zřejmé, že je nutno na vydání souhlasného stanoviska Ministerstvem životního prostředí ČR pohlížet jako na zásadní pochybení při prosazování veřejných zájmů v oblasti ochrany životního prostředí.
Představu, o jaké emise se v případě Elektrárny Ledvice, u kterých je tak prokazatelně příčinná souvislost s chemickým složením bílinského uhlí, jedná, poskytuje veřejně přístupný systém integrovaného registru znečištění (IRZ). Z něho vyplývá, že v rámci „podnikové emisní ligy skupiny ČEZ“ se Elektrárna Ledvice umístila v roce 2021 na prvním místě v těchto emisích do ovzduší: Rtuť a její sloučeniny – 399 kg (viz výjimka pro rtuť), Chlor a jeho anorganické sloučeniny – 16 006 kg (viz výše uvedená argumentace ze strany 11/33), Oxidy dusíku – 2 626 tun a na druhém místě: Oxid uhličitý – 3 781 199 tun (za Teplárnou Trmice), Oxid uhelnatý – 740,8 tuny (za Elektrárnou Prunéřov), Oxidy síry – 1063,5 tuny (za Elektrárnou Tušimice), Polétavý prach PM10 – 122,4 tuny (za Elektrárnou Tušimice), Kadmium a jeho sloučeniny – 44 kg (za Elektrárnou Tušimice) a dioxiny 0.19 g (za Elektrárnou Prunéřov).
Jelikož „podniková emisní liga“ skupiny ČEZ představuje pro některé emise do ovzduší v rámci České republiky extraligu, nelze nad emisemi z Elektrárny Ledvice je tak ledabyle mávnout rukou, jak to bohužel učinilo MŽP svým nezodpovědným souhlasným stanoviskem pro záměr MZP 471. Z informačního systému IRZ vyplývá, že Elektrárna Ledvice se v rámci emisí do ovzduší pohybuje na předních místech i v celé České republice. V roce 2021 byla největším producentem rtuti do ovzduší v České republice, přičemž ve vztahu k záměru MZP 471 je podstatné, že emise rtuti z Elektrárny Ledvice po vydání souhlasného stanoviska MŽP významně narostly – v roce 2019 činily 234 kg, v roce 2020 pak 221 kg, aby v roce 2021 stouply prakticky na dvojnásobnou hodnotu 399 kg. Na základě toho se jeví jako účelné případně prověřit, zda se jedná o trvalý nárůst a zda se trvale zvyšuje i obsah rtuti v těženém bílinském uhlí.
V každém případě výše citovaná argumentace jednoznačně prvotně potvrzuje, že prokazatelně existuje příčinná souvislost mezi bílinským uhlím a emisemi z Elektrárny Ledvic. Toto ve svých důsledcích znamená, že posouzení záměru MZP 471 „Pokračování hornické činnosti – I. etapa Doly Bílina 2019 – 2035“ nerespektovalo právní řád České republiky, jelikož nebyly posouzeny významné nepřímé vlivy.
Bohužel na tomto protiprávním stavu se souhlasným stanoviskem významně podílelo MŽP pod vedením ministra Brabce coby ústřední správní orgán v oblasti ochrany životního prostředí. Vůbec v žádném případě nelze pominout, že souhlasné závazné stanovisko pro záměr MZP 471 představuje skutečně nebezpečný až toxický precedent pro ochranu životního prostředí při využívání surovin z dobývacích prostorů (lomy, doly).
Lze totiž očekávat, že v souvislosti s těžbou surovin budou i další provozovatelé tvrdit, že i v jejich případě neexistují příčinné souvislosti mezi jejich dobývacím prostorem a emisemi způsobené používáním vytěžené suroviny pro průmyslovou činnost. Když Doly Bílina, proč ne náš dobývací prostor. Přitom trend v evropské legislativě je opačný a směřuje k zahrnutí dobývacích prostorů do režimu integrované prevence. Tzn., že i na těžbu surovin by se mj. měla vztahovat povinnost dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Pravděpodobně nejzávažnější dopad nezodpovědného souhlasného stanoviska pro záměr MZP 471 lze spatřovat ve významu právního řádu, který tvoří základ demokratického právního státu. Právní řád je tedy i v České republice základním pilířem demokracie. Pokud jej úřady z jakýchkoliv důvodů, a to obzvláště na vládní úrovni, nerespektují či jej dokonce porušují, oslabují tím demokracii v České republice. Nerespektování nebo porušování práva ze strany úřadů narušuje důvěru veřejnosti v právní stát, což ve svých důsledcích může vést k tomu, že občané nespokojení s dodržováním práva, začnou naslouchat různým antisystemovým a populistickým silám.
Jedním z nezáviděníhodným dědictvím ministra Petra Hladíka tedy skutečně je s ohledem na výše uvedené souhlasné stanovisko MŽP k posudku o vlivech na životní prostředí pro záměr MZP471 „Pokračování hornické činnosti – I. etapa Doly Bílina 2019 – 2035“.
Ministr Petra Hladíka svým vystoupením ze dne 17. 8. 2023 ohledně zásadního tématu týkajícího se boje proti klimatickým změnám prokázal, že ochranu životního prostředí vnímá jako celospolečenskou zodpovědnost vůči budoucím generacím, tj. vůči naším dětem a vnoučatům. Před ministrem životního prostředí tak stojí nejen aktuální výzvy dneška: nepříznivý vývoj klimatických změn, přechod na uhlíkově neutrální technologie, oběhové hospodářství, ochrana jednotlivých složek životního prostředí (ovzduší, voda, příroda a krajina, les, půda), ale i vypořádat se s některými nezáviděníhodnými dědictvími po předchozích vládách.
I když Česká republika aktuálně postoupila mezi zeměmi EU ve stavu životního prostředí ze 23. místa na 22. místo, není to pro náš stát žádná sláva. Dalo by šlo říci: „Z bláta do louže.“, jelikož jsme mezi zeměmi Evropské unie stále na chvostu. Zmíněný posun od jedno místo je zásluhou zlepšení v oblasti odpadového hospodářství. Avšak, co se týče emisí do ovzduší, došlo u nás k dalšímu zhoršení stavu.
Informační systém EIA (cenia.cz) – konkrétně záměr MZP471 na stránce https//portal.cenia/eiasea/detail/EIA_MZP471?lang=cs
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPPRHKS1DIU(rozhodnutí ve věci výjimky pro znečišťující látku Rtuť a její sloučeniny pro Elektrárnu Ledvice)
Úplné znění platného integrovaného rozhodnutí pro Elektrárnu Ledvice
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPPRHQ089FE (zpráva o plnění podmínek pro Elektrárnu Ledvice za rok 2021)
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPPRHV5K363 (zpráva o plnění podmínek pro Elektrárnu Ledvice za rok 2022)
