Článek
Cesta do Jordánska je dalším dokladem, že i důchodci mohou po světě cestovat za poznáním jen tak na vlastní pěst s minimálním jazykovým vybavením i do tak poněkud exotické země jako je Jordánské hášimovské království, známé v našich končinách pod zkráceným názvem jako Jordánsko. Jelikož se blíží Vánoce, mohou být pro milovníky zážitkové turistiky a historie vhodným vánočním dárkem i letenky do Jordánska.
Mapa Jordánska
A pokud jste tam náhodou již byli, lze pod stromeček nadělit letenky i do jiných destinací. Například do Irska, slunné Itálie s nezměrným množstvím možností počínaje Římem a Vatikánem a konče Neapolí a nedalekým pobřežím Amalfitana, či do španělské Andalusie (Malaga, Granada, Córdoba, Ronda Sevilla), jakož i na Island, Mallorcu, Korfu či pro náročnější i na Galapágy. Po zkušenostech s letošní cestou na Bali, kdy do našich plánu zasáhla velmi nepříjemným způsobem borelióza, je však vhodné při nákupu letenek s velkým předstihem zvážit případné pojištění na změnu letenky.
Největším jordánským skvostem je bezesporu starobylá Petra
Letenky do Jordánska, konkrétně z Prahy na letiště Queen Alia International Airport (mezinárodní letiště královny Aliji), byly i v našem případě vánočním dárkem, který nám zároveň vymezoval termín a dobu pobytu v Jordánsku na devět dní v první polovině března. Největším impulsem k návštěvě Jordánska pak bylo ikonické starověké město Petra, a to po předchozí návštěvě sousedního Izraele a zhlédnutí dokumentárních pořadu o Petře v televizi. Kdo starověké město Petra navštíví, zajisté pochopí, proč je tento skvost zařazen nejen na seznam UNESCO, ale proč je i starobylá Petra považována za jeden ze sedmi nových divů světa.
Jordánsko však nabízí i další skvosty včetně rozkvetlé pouště, pokud ji turisti navštíví v tu správnou dobu
Jordánsko však s ohledem na své geografické umístění v kolébce lidské civilizace a s ním spojenou předlouhou historii nabízí i celou řadu dalších pamětihodností a zajímavostí. Počínaje hlavním městem Ammanem přes Mrtvé moře, křižácké hrady Kerak (Karak) a Šobak, římské rozvaliny v Džeraši a několik přírodních rezervaci (Adžiún, Dibbín, Azrak, Šaumarí, Vádi Mudžíb, Dána) a chráněné území Vádi Rum (Vádi Ram). Ve Vádi Rum lze za příslušné poplatky a ceny spát uprostřed nefalšované pouště spojené s osobou legendárního Lawrence z Arábie v beduínských stanech a zároveň zde absolvovat vyjížďku terénními vozidly nebo na hřbetu velbloudů, jakož i putovat pouští jen tak pěšky. Pro návštěvu pouště je dobré vědět, že začátkem března je zde pobyt s ohledem na teploty nejen příjemný, ale hlavně v tuto dobu poušť na jeden až dva týdny rozkvete.
Rozkvetlá poušť ve Vádi Rum
Jordánsko je spojeno i s celou řadou biblických míst, památek a pamětihodností
Nezapomeňme však, že Jordánsko leží na historickém území Svaté země. Dokladem jsou nejen již vzpomenuté křižácké hrady z dob bojů o Svatou zemi, ale i celá řada památek a pamětihodností spojených s biblickými událostmi. Na území dnešního Jordánska se nachází přes 100 míst, která jsou vzpomenuta v Bibli, což návštěvníkům Jordánska umožňuje pobývat na místech biblických postav jako jsou Abrahám, Jákob, Mojžíš, Jozue, Elijáš, Jan Křtitel a Ježiš Kristus.
Z biblických památek a pamětihodností je bezesporu nejvýznamnější Betánie zajordánská, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše a kde Elijáš vystoupal na nebesa v ohnivém kočáře. Nedaleko odtud je i hora Nebo, kde Mojžíš předtím, než skonal, konečně spatřil zaslíbenou zemi, do které však nikdy nedošel. Severně od Betánie zajordánské je i místo, kudy Jozue následně převedl izraelské kmeny přes Jordán do země zaslíbené. Jižně od Madaby leží Herodův hrad, kde byl vězněn a sťat Jan Křtitel. Poblíž Mrtvého moře se nachází jednak na jeho břehu špičatá skála představující Lotovu ženu, která se zde měla proměnit v solný sloup, přičemž další připomínka na Lotovu ženu leží jižněji na izraelském území. U nedaleké obce Al-Safi pak najdeme i Lotova jeskyně, kde Lotovy nezdárné dcery opily a svedly svého otce.
Jak se připravit na cestu do Jordánska
V našem případě tedy přinesl letenky Ježíšek. Následně ještě v období vánočních svátků začala příprava cestovního itineráře na devět pobytových dní. Samozřejmě hlavními prioritami byla Petra a pobyt na poušti ve Vádi Rum. Zvolené priority určily směr našeho putování po Jordánsku. Tj. směrem na jih přes Petru do pouště ve Vádi Rum. Odtud přejezd do Akaby u Rudého moře a následně podél Mrtvého moře na sever k oblasti biblické oblasti u hory Nebo. Při plánování cesty jsme využili i turistické informace o královské cestě. Pro zdar našeho putování jsme si do našich mobilů stáhli mapu Jordánska v režimu off-line a zároveň i překladače včetně překladu do arabštiny,
Jako první jsme si před odletem zajistili ubytování na den příletu do Jordánska, pro které jsme si zvolili město Madaba nacházející se zhruba dvacet kilometrů západně od letiště. Při rozpracování našeho itineráře vyplynulo pak z turistického průvodce a map, že na projití skalního města Petra je potřeba minimálně dva dny. Na základě toho jsme si ještě před odletem zajistili pomoci bookingu ve Vádi Musa ubytování na dvě noci.
Pohled z terasy penzionu ve Vádi Musa na západ slunce směrem k Petře
Kromě těchto tří počátečních ubytování jsme si zároveň objednali přes booking dvě noci v poušti ve Vádi Rum, a to včetně vyjížďky po okolní poušti. Při tom jsme dbali na rady jiných cestovatelů a upřednostnili jsme velmi dobře hodnocené provozovatele beduínského kempu před případným zklamáním s levnějšími, ale rizikovými provozovateli. Konkrétně jsme vybrali Mohammed Mutlak Camp. Dále jsme si před odletem zajistili ubytování v Akabě u Rudého moře a na další noc pak na farmě nedaleko Mrtvého moře. Pro zbývající dny jsme se dohodli, že itinerář dotvoříme až v průběhu jordánského pobytu a na základě toho, že si zajistíme přes booking i ubytování na zbývající noci.
Před odletem jsme si objednali pro putování po Jordánsku osobní vozidlo, a to v levnější autopůjčovně ve vzdálenosti zhruba 3 km od letiště s tím, že v nabídce byla prezentována přeprava z letiště do autopůjčovny, s čímž jsme však po příletu měli díky našemu nedostatečnému jazykovému vybavení určité komunikační problémy. K zajištění přepravy po Jordánsku doplňuji, že jsme se až do Akaby potkávali s dvěma ženami s dětmi, které si na celou dobu cestování po Jordánsku pronajali taxík. Zároveň jsme si před odletem zakoupili pro návštěvu některých památek i JORDAN PAS. Takže závěrem z přípravných činností bylo, co si vezmeme s sebou, což se zejména odvinulo od podpalubního zavazadla s povolenou hmotností 10 kg. Zapomněli jsme však na pokrývku hlavy coby ochrany před sluncem, a tak zpočátku, než jsme něco koupili, došlo po staročesku na kapesníky s uvázanými uzly v rozích.
Pro cestu do Jordánska je zároveň podstatné zajištění místní měny. Tím je jordánský dinár (JOD), který je od roku 1995 pevně navázán na americký dolar, a to v kurzu 1 USD = 0,709 JOD, tj. 1 JOD = 1,41044 USD. Z tohoto důvodu jsme si pro výměnu hotovosti vzali s sebou dostatek amerických dolarů, přičemž na řadě míst však byla možnost platit bankovní kartou. Ačkoliv jsme jej prozatím na žádné cestě nevyužili, nikdy nezapomínáme na cestovní pojištění. V poslední době pro tuto službu využíváme porovnání na srovnávacím webu.
Poznatky a zážitky z našeho putování po Jordánsku
Vzhledem k tomu, že naše letadlo mělo zpoždění, nastal pro nás po složitém odbavení na letišti problém s hledáním shuttle busu k naší autopůjčovně. Žádný totiž nebyl. V průběhu poněkud zoufalého pobíhání se nás ujal mladý Jordánec, který ochotně pomoci mobilu vykomunikoval, kde si nás pracovníci půjčovny vyzvednou a na toto místo nás i odvedl. V samotné autopůjčovně pak vše již šlo jak po másle. Navíc nám hned na začátku pohostili lahodným beduínským čajem.
S vypůjčenou Suzuki jsme dorazili do objednaného magabského hotelu, kde na nás čekala i večeře a ráno snídaně, přičemž jsme zde nebyli jedinými Čechy. Nadchla nás rodina se třemi dětmi, jejichž maminka po příchodu do hotelové restaurace konstatovala: „Tak, děti, dobrodružství začíná.“ Pro velkou spokojenost s tímto hotelem jsme si zde dohodli i ubytování před cestou k hoře Nebo. Další den byl pátek, což je pro místní volný den a v důsledku toho jsme měli určitý problém s najitím směnárny pro získání místní měny. Na základě rady hotelové recepční jsme pochodili ve směnárně Alawneh Exchage. Ostatní byly v pátek zavřené.
Jelikož je na čerpacích stanicích k dispozici benzín 90 a 95 oktanů a jelikož nám v autopůjčovně řekli, že je jednou, jaký budeme tankovat, tak jsme jako správní čeští důchodci podlehli vidině nižší ceny a natankovali jsme devadesáti oktanový benzín, a to tak, že plnou nádrž. Že to nebylo správné rozhodnutí, jsme pochopili při cestě přes místní hory ke křižáckému hradu Al-Karak. Prostě, auto do kopců netáhlo a netáhlo, a tak jsme od dalšího dne vždy doplňovali benzín 95 oktanů, abychom postupně zvyšovali oktanové číslo a tím i zlepšovali jízdní vlastnosti vozidla.
Při cestě na jih byla zajímavá i jízda po jordánských dálnicích s maximální rychlostí 110 km/hod. Ty byly sice čtyřproudé, ale ve městech a obcích přes dálnice vedly přechody pro chodce, a tak se zde i snižovala rychlost 80 km/hod a na začátku každé obce byl zpomalovací hrb. Navíc zejména pak v obcích místní řidiči využívali odstavný pruh v jízdě v protisměru. Jinak místo mimoúrovňových křižovatek, jsou zde u dělicího pásu dálnice odbočovací pruhy, které pak umožňují přejet do protisměrných pruhů za účelem odbočení doleva.
Co nás zarazilo od počátku naší cesty, a to zejména v severní polovině Jordánska, tak to bylo velké množství plastového odpadu, především různých folií a jejich útržků, povalujícího se nebo poletujícího se kolem silnic. Doba plastová v plné míře dorazila i do Jordánska. Na těchto odpadech se podílely zejména různé plastové obaly a plastové folie používané například k pěstování keříčkových rajčat, a to v kombinaci se silnými západními větry od Středozemního moře, které je odtud vzdáleno zhruba 100 km. Plastovou spoušť doprovázelo i velké množství živelných skládek.
Konečným cílem prvního dne bylo s ohledem na prioritní návštěvu skalního města Petra ubytování v městě Vádi Musa. Cestou jsme udělali několik zastávek, abychom se pokochali zdejší krajinou s řadou stád ovcí spásajících v poušti solitérní trsy travin. Za přehradou na potoce Vádi Mudžib (Wadi Mujib) jsme se po projetí serpentýn stavili na občerstvení u vyhlídky směrem k přehradě. Obsluhující muž zde každé ráno vzdával poctu Alláhovi tak, že šplhal po laně na skalní stěnu nad silnici.
Hlavní zastávku při cestě k Vádi Musa jsme měli ve městě Al Karak (jinak i Kerak či Karak), kde je zachovalý křižácký hrad. Zde jsme poprvé při vstupu využili Jordan Pas. Při hledání restaurace ve městě jsme potkali zavalitého bělovlasého starce s mohutným bílým plnovousem opírajícího se o sukovici, který nás lákal s opakovaným pokřikem: „Glo, glo, glo,“ na nějakou činnost, přičemž volnou rukou ukazoval na okno v prvním patře, odkud na nás mával nějaký mladík. Dodnes nevíme, co se skrývalo pod starcovým: „Glo.“ Nejprve nás napadla hospodská píseň, ve které se zpívá: Glo, glo, gloria, jak se to pivečko pívává,“ Ale na základě pátrání na internetu starcovo lákání mohlo spojeno s další neřestí, tj. s kouřením. Např. vodní dýmky.
Návštěva starověké Petry předčila naše očekávání
První den jsme měli další zajímavý zážitek s ubytovatelem. Klasicky nás pohostil lahodným beduínským čajem a při jeho pití byl fascinován tím, že jsme s ním byli schopni komunikovat pomoci překladače v mobilu arabsky. Ale jaksi nepochopil, že je to na komunikaci v krátkých větách, a tak jeho odpovědi představovaly několikaminutové proslovy. Součástí ubytování byla i klasická beduínská večeře připravená v jedné míse.
Mapa starověké Petry
Skutečné cestovatelské zážitky nás čekaly příští dva dny. Ráno jsme totiž vyrazili do starověké Petry. Po zakoupení vstupenek jsme hned v první skalní soutěsce Al-Siq (Sík) pochopili, proč je Petra po právu považována za klenot světového kulturního dědictví. Dlouhou soutěskou jsme se pak dostali na malé „náměstíčko“ u jednoho z největších skvostů této památky, tj. k Pokladnici (Al-Khazneh nebo al-Chazné). Zde jsme vystoupali po schodech k protější vyhlídce, abychom si tady za nějaký peníz užili pohled na tento skvost a nechali si zde udělat snímek s Pokladnicí za zády.
Pro první den jsme si dali za cíl obejít kromě centra jižní část Petry a jejího okolí. Za tímto účelem jsme si zvolili vyhlídkovou trasu začínající u Pokladnice po neznačené stezce, která v jednom úseku přešla do lezeckého terénu. Po ní jsme se vyšplhali k beduínské čajovně s vyhlídkou (na mapě označena jako High Place Petra View). Odtud jsme dále pokračovali ke kamennému monumentu Dva obelisky (The Two Obelisks), v jehož blízkosti je i odbočka k vyhlídkovému vrcholu Jebel al-Madhbah.
Po jeho obejití s výhledy směrem k centrální a římské části Petry jsme pokračovali dále po značené stezce ke zříceninám Lion Monument a Garden Temple dolu do údolí Wadi Farasah (Butterfly Valey) k Hrobce římského legionáře. Odtud jsme pokračovali širokým údolím po značené cestě kolem dalších hrobek až k rozcestníku, kde jsme odbočili po neznačené cestě vedoucí pod skalními srázy s občas obývanými obydlími do centra Petry. Zde jsme si v restauraci nedaleko antického divadla dali přírodní džus z granátových jablek a následně jsme se vydali kolem Pokladnice soutěskou Sík zpět do města.
Další den pobytu jsme si vzali snídani s sebou a hned po ránu jsme vyrazili ke vstupu do Petry na autobus mířící k Little Petra (Malá Petra). Tu jsme prošli celou tam a zpět až do údolí Wadí Siq al Ghurab. Tzn. místní památky a pamětihodnosti: chrám, tři večeřadel (triclinia), Malovaný dům s ukázkou nabatejského malířství, cisterna jsme si prohlédli dvakrát. Po návratu jsme u vstupu poněkud složitě zjistili, odkud jede pouštní autobus směrem k Monastýru a za 5 dinárů jsme využili jeho služby, přičemž jsme zároveň museli ukázat platnou vstupenku do Petry.
Petra - Monastýr
Od konečné zastávky to bylo k Monastýru (ad Dejr) ještě nějaký kus cesty, která povětšinou vedla do kopce. V čajovně u cesty jsme si dali za dva dináry beduínský čaj. U samotného Monastýru pak vládl bohatý byznys. Od něho jsme sestoupili k starořímské části Petry: kolonáda, Velký chrám, Byzantský kostel, královský palác, kašna zasvěcená nymfám. Po příchodu do centra jsme se vydali kolem královských hrobek ke skalnímu schodišti vedoucímu k vyhlídkám, odkud jsme si ještě jednou vychutnali celkový pohled na Petru. Opět jsme se vrátili zpět stejnou cestou a po osvěžení lahodným džusem z granátových jablek jsme ještě jednou vyrazili soutěskou Sík do města.
Z ikonické Petry do rozkvetlé pouště ve Vádi Rum
Následně na nás čekalo zhruba 100 km jízdy autem do Vádi Rum. Zde nám s vyřízením vstupu pomohli další Češi, kteří dostatečně ovládali angličtinu. Po příjezdu na nás čekal na parkovišti ubytovatel, který nás terénním autem převezl do tábora Mohammed Mutlak Camp. Zde jsme vyfasovali na spaní jeden beduínský stan a po uložení zavazadel jsme si šli prohlédnout okolí tábora. Když jsme se vydrápali na první dunu, zůstali jsme v němém úžasu nad krásou rozkvetlé pouště. K pohodě přispěla i večeře sestávající se z beduínské speciality mansaf, tj. pomalu dušené jehněčí s rýží a piniovými semínky.
Po snídani jsme byli s dalšími dvěma Češkami přiděleni do týmu mladého beduína a vyrazili jsme terénním autem na další vrchol jordánského putování v podobě cesty pouští. Začali jsme u velbloudiště pod horským pramenem. Zde jsme si vyzkoušeli, jaké to je sedět a pomalu jet na velbloudovi. Potom nás zavezli na velkou písečnou dunu, která si zahrála ve filmu Lawrence z Arábie. Ten nás prakticky doprovázel po celou dobu naší cesty pouští, a to včetně jeho domu. Na oběd jsme posbírali beduínovi klacíky a on nám připravil na ohni ňamku ze zeleniny, tuňáka a sýra.
Velbloudi v kvetoucí poušti ve Vádi Rum
Po chutném obědě a krátké siestě jsme vyrazili nejprve k památeční soutěsce s vytesanými neolitickými a nabatejskými nápisy. Následoval „houbový“ kámen, kde před čajovnou hráli jiní turisti beach volejbal. Po chvíli sem dorazilo procesí turistů putujících přes poušť pěšky. A tak to pokračovalo přes další soutěsky, vyhlídky, kamenné mosty až do večera.
Ráno nás odvezli autem na parkoviště k našemu Suzuki a my jsme pokračovali v našem putování. Konkrétně na nás čekal přejezd v délce zhruba 70 km přes hory do Akaby na břehu Rudého moře. Pobyt zde měl relaxační charakter spočívající v koupaní v Rudém moři s výhledem na blízké izraelské město Eilat coby připomenutí předchozího pobytu v Izraeli. Jižním směrem pak bylo možno pozorovat území sousední Saudské Arábie.
Míříme na sever k Mrtvému moři
Z Akaby k dalšímu ubytování na farmě u obce Al-Safi jsme to měli další den zhruba 200 km jízdy. Hlavním bodem programu toho dne byla návštěva skalní soutěsky Vádi Numejra dlouhá zhruba dva a půl kilometrů. Zde jsme se kochali nejen vysokými srázy vytvarovanými z různobarevných železitých pískovců, jakož o i geologickými strukturami a kresbami na stěnách těchto srázů. Avšak na základě televizních zpráv z doby před našim odjezdem o evakuaci turistů z Petry v důsledku bleskové povodně jsme poněkud měli obavy z bouřky v oblasti u města Al-Karak.
Skalní soutěska Vádi Numejra
Jinak před vstupem do soutěsky byl velký chov koz, který v nás vyvolal vzpomínku na slova z písně Zuzany Navarové: „… ve vagonu smradlavém jak stádo koz.“ Jelikož jsme se k autu vraceli stejnou cestou, jinak to nešlo, kozího smradu jsme si užili hned dvakrát.
Večer nás ubytovatelé na farmě v obci Al-Safi pozvali po večeři k ohni na pití večerního čaje. Jednak nám hlava rodiny vysvětlila, proč nepijí alkohol, že by jim zatemňoval mozek. Jeho syn pak sdělil, že se bude ženit za čtyři roky, až nashromáždí dostatečný obnos, aby byl finančně soběstačným a byl schopen uživit nejen sebe, ale i svou ženu a děti. Posezení byl přítomen i jeden postarší strýc, který v životě plně využil ustanovení jordánských zákonů, že muž může mít v jeden okamžik maximálně čtyři manželky, a tak měl v životě šest manželek. Poněkud problémy měl s tím, že si nemohl vzpomenout, jak se ty jeho manželky vlastně jmenovaly, ale s pomocí prstů na rukou a zejména pak svých příbuzných to nakonec dal dohromady.
Jordánský břeh Mrtvého moře
Hlavním bodem dalšího dne bylo Mrtvé moře, které se nachází nedaleko od obce Al-Safi. Bezprostředně u ní leží potašová pole a zejména pak již zmíněná Lotova jeskyně, pod kterou je i Muzeum nejnižšího bodu na zemi. I na vstup do tohoto muzea se vztahoval Jordan Pas. K parkovišti uprostřed Mrtvého moře jsme to měli zhruba 50 km, a tak jsme zde vytáhli plavky a do sytosti jsme si užili blahodárných účinků zdejších vod, přičemž jsme neopomenuli se po celém těle namazat ropným bahnem. Vedle parkoviště bylo občerstvení, ve kterém jak káva, tak i čaj stál jeden dinár. A tak zbývalo pouze vyřešit základní otázku: „Čaj či káva, káva či čaj – to je oč tu běží!“
Biblickou oblast kolem hory Nebo včetně místa Ježíšova křtu jsme nemohli vynechat
Po vykoupání a občerstvení jsme to vzali do nám známého hotelu v Madabě přes hory kolem termálních pramenů. Jelikož program na další den byl již pevnou součástí našeho itineráře, tak jsme po večeři vyřešili zásadní otázku, zda se na závěr našeho jordánského putování vydat do hlavního města Ammanu či navštívit Džeraš. Jelikož zvítězila druhá možnost, zajistili jsme si přes booking ubytování na další den v Džeraši a na poslední den pobytu v Madabě. Bohužel na tento termín byl náš hotel již obsazen.
Po návštěvě biblické hory Nebo jsme následný den vyrazili autobusem s průvodcem do Betánie, kde jsme kromě jiných památek a pamětihodností navštívili místo Ježíšova křtu a levý břeh řeky Jordán s pohledem na pravý břeh na území Izraele, kde několik výprav turistů absolvovalo i křest v řece Jordán. Ten den jsme odpoledne zároveň navštívili obec Umm Kvajs (Um Quais). Silnice byla zpočátku velmi rozbitá a jelikož byl opět pátek, podél silnice pod cílovou obcí byl samý piknik. V obci Umm Kvajs jsou pozůstatky římských památek, přičemž nejvíce nás nadchlo starořímské divadlo, ve kterém mládenci předváděli za zvuků podmanivé hudby místní tance.
Poslední zastávkou našeho jordánského putování bylo město Džeraš, jehož chloubou jsou významné římské památky
Ten den jsme dorazili do naší poslední zastávky našeho putování po Jordánsku, a to do Džeraše. Zde jsem si po ubytování dali v místní restauraci velmi chutnou večeři za šest dinárů, což byla nejnižší cena v průběhu jordánského pobytu, přičemž porce byla tak veliké, že jsme si polovinu odnesli s sebou.
Mapa s římskými památkami ve Džeraši
Do římského komplexu jsme po zaplacení vstupného vešli Hadrianovou branou. Hned za ní byl římský hipodrom a pak následovaly starořímské památky jedna za druhou: divadlo, Diův chrám, kolonáda, Artemisin chrám, jižní a severní brána. Mezi římskými památkami jsme zde strávili čtyři hodiny.
Starořímské památky ve Džeraši
Odpoledne jsme odjeli přes Amman do Madaby. Zde po večeři navštívili několik místních památek (kostel sv. Jiří, mešitu) a nakonec do námi vyhládnutého obchodu s kávou, čajem a koření, jakož i místními bonbony. Ještě dnes máme nějakou zásobu beduínského čaje, který nám přináší vzpomínku na kouzelné putování po Jordánsku. Takže ještě jednou. Letenky do Jordánska mohou být dobrým vánočním dárkem, jako tomu bylo i v našem případě.
