Článek
Premiér Petr Fiala v pátek 1. 9. 2023 optimisticky nastínil ve svém vystoupení na konferenci „Česko na křižovatce“ budoucí vizi České republiky v roli hlavní evropské křižovatky. V souvislosti s touto vizi se pokusil poněkud beznadějně nalézt alespoň nějaké příklady, ve kterých se Česká republika jaksi nekrčí na samém chvostu mezi zeměmi EU, popřípadě mezi státy celého světa.
Je však nutné se zabývat tím, v čem Česko neexceluje a proč
Následně Petr Fiala konstatoval bez další specifikace, že excelujeme i v řadě dalších odvětví. V tomto ohledu se však nabízí zásadní otázka. Zda není na místě spíše se zabývat tím, v čem Česká republika jaksi zaostává, tzn. neexceluje, a proč tomu tak je. Je tedy zcela lichá naše zahleděnost do představy České republiky coby středu Evropy a z toho automaticky odvozovat naše výsadní postavení evropské křižovatky. On ten náš středoevropský dvoreček je natolik malý, že se nechá jednoduše objet po síti již fungujících dálnic či vysokorychlostních železnic.
Nostalgické vzpomínky prosperitu nezajistí
S ohledem na nepříznivou trajektorii vývoje českého hospodářství jsou na místě obavy, zda nám do budoucna k argumentaci na podporu významu České republiky nebude stačit konstatování, že v české kotlině se nachází kopec s nadmořskou výškou 461 m n.m., kterému se honosně říká hora Říp, a že na něj podle pověstí vystoupil praotec Čech se svou družinou.
Nostalgicky tak můžeme vzpomínat na výtvory zlatých českých ručiček a výsledky českých objevitelů, jakož i na přínos našich hudebních skladatelů a spisovatelů. A neměli bychom zapomenout ani na to, že tři české filmy byly oceněny Oscarem. Někdo si prostě vystačí s největším Čechem všech dob Jarou Cimrmanem. Ale, jak by řekl major Haluška alias Terazky: „Čo bolo, to bolo!“ Možná by byl na místě spíše jiný jeho výrok: „A terazky budeme všici v rici.“
Česká republika zaostává i ve sportu
Nostalgicky můžeme vzpomínat i v oblasti sportu na doby zašlé slávy Emila Zátopka, Věry Čáslavské, Jiřího Rašky a dalších, přičemž si můžeme připomenout stále platné světové rekordy českých atletů (Jarmila Kratochvílová, Jan Železný, Barbora Špotáková a Helena Fibingerová v hale). Pokud pomineme vzácné výjimky, např. vodní slalom, potom se nechá se říci, že Česko rovněž ve sportu aktuálně zaostává prakticky ve všem. Ve fotbale jsme nyní spadli ze 37. místa hned na 41. Co se týče kolektivních sportů je v současné době úspěchem vyjma ledního hokeje vůbec se probojovat na světový nebo evropský šampionát. Ale i v ledním hokeji pomalu vyklízíme své pozice.
Pro řadové občany však platí, že v důsledku sportovního úspěchu chleba jaksi levnější nebude. Spíše naopak. Mj. právě i sport slouží jako „obal“ pro reklamy byznysu za účelem větších zisků, přičemž náklady na reklamu se promítají do koncové ceny výrobků a služeb. Takže ústup ze slávy na sportovním poli nepředstavuje to zásadní zaostávání České republiky.
Česká republika však zaostává prakticky ve všem
Naše ekonomika meziročně klesá a v současné době je Česká republika jedinou zemí EU, která nedosáhla předcovidové úrovně. Nejvýznamnějším faktorem je propad spotřeby domácností. V tom mezi zeměmi EU „excelujeme“, ale chlubit se tím nemůžeme ani náhodou. Propad spotřeby především způsobila skutečnost, že nárůst kompenzací zaměstnanců v porovnání růstem průměrné inflace byl v české ekonomice nejslabší.
Občany nikterak netěší, že Česká republika „excelovala“ právě v růstu inflace, která za tichého přihlížení vlády zahrnula i byznysovou inflaci zajišťující rekordní zisky celé řady podnikatelů. Přestože se míra inflace významně snížila, stále v rámci EU ve snižování inflace zaostáváme, jelikož nám přináleží podprůměrné 22. místo mezi zeměmi EU.
V návaznosti na přetrvávající stagnaci českého hospodářství a velkou inflaci ČR zcela propadla, co se týče reálné mzdy. Žádná jiná země EU nevykazuje takto hluboký a trvalý pokles reálné mzdy jako Česko.
Zejména pak na mladé lidi dopadá zdražování hypoték a nákladů na bydlení. V rámci porovnání zemí EU se nám bydlí hůře než vloni, jelikož zaostáváme i v oblasti bydlení. Aktuálně nám v této oblasti patří opět 22. místo mezi zeměmi EU a ve finanční dostupnosti vlastního bydlení jsme v EU bezkonkurenčně poslední. Češi v potřebují 14,9 ročních platů na pořízení průměrně velkého rodinného bytu a zároveň máme páté nejvyšší výdaje na bydlení.
Prognóza dalšího ekonomického vývoje není v důsledku opatření zahrnutých do vládního úsporného balíčku nikterak optimistická. A to zejména v souvislosti s předpokládaným zvýšením růstu cen za energie. Premiér Fiala chlácholí občany, že pro ně elektrická energie naroste pouze o několik málo procent, přičemž již dosud Česko patří k pěti evropským zemím, ve kterých v průběhu posledních dvou let podražila elektřina největším tempem. A zároveň to budou nakonec opět občané, kteří zaplatí nárůst cen energie i v podnikatelské sféře, a to včetně případného propadu vývozu z důvodu vládou způsobené snížené konkurenceschopnosti českých výrobců na evropských a světových trzích.
V indexu rovnosti žen a mužů patří ČR zcela nelichotivé 25. místo v rámci EU. V oblasti rovnosti mezi odměňováním mužů a žen jsme v EU na podprůměrném 20. místě a v oblasti zkrácených úvazků, které umožňuji zejména matkám pečujícím o děti skloubit tuto péči s prací, jsme na tom ještě hůře, jelikož ČR přísluší 24. místo.
Česko dlouhodobě zaostává i v oblasti životního prostředí
Česká republika sice investuje nadprůměrných 2,7 % HDP do ochrany životního prostředí (celoevropský průměr je 1,8 % HDP), avšak výsledek je žalostný až prachbídný. Životní prostředí ČR dlouhodobě patří mezi nejhorší v celé EU. Česko se tak aktuálně i ve stavu životního prostředí stále krčí mezi evropskými repetenty na „oblíbeném“ a podprůměrném 22. místě.
Česko vysloveně zaostává v emisích skleníkových plynů. Na jednoho obyvatele vyprodukujeme více skleníkových plynů než Čína. Průmyslové emise se v roce 2022 meziročně zvýšily o 11 % a v současné době se řadíme v EU na 19. místo. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation) kvůli špatnému ovzduší v ČR ročně zemře přes 3 200 lidí, což představuje v rámci EU zaostávání na nelichotivém 21. místě.
Závažným problémem ČR je i skutečnost, že 16 % české půdy trpí suchem, které v české kotlině přetrvává od roku 2015. V tomto ukazateli obsadila Česká republika poslední místo mezi zeměmi EU. V souvislosti i s přetrvávajícím suchem se v ČR dlouhodobě zhoršuje zdravotní stav stromů a zejména pak schopnost stromů zachytávat oxid uhličitý. I v tomto ukazateli došlo v roce 2022 k významnému meziročnímu zhoršení, a to z 13 564 tun CO2 zachyceného v roce 2021 na 12 771 tun. Tím jsme si i v tomto ukazateli rovněž udrželi poslední místo v EU.
Česku tak dlouhodobě a trestuhodně chybí státní koncepce řešící mimoprodukční funkce lesa, která by stanovovala, kdy a pro jaké účely a za jakých podmínek ještě lze les kromě obvyklého lesního hospodaření vykácet. Zlepšení v přístupu vůči českým lesům, ale i vůči českému životnímu prostředí jako celku je v nedohlednu, a to i s ohledem na celkové přehlížení životního prostředí ze strany vlády, kdy premiér Fiala ve své optimistické vizi Česka coby hlavní evropské křižovatky zmínil životní prostředí až zcela na okraj. Zahrnutí i běžných surovin jako je štěrkopísek a kámen do liniového zákona vychází mj. vstříc příslušnému byznysu a ve svých důsledcích povede k další devastaci českých lesů.
Analýzy, v čem Česká republika zaostává, tedy existují a jsou dostupné i vládním úředníkům. Přehlížení, zpochybňování či zlehčování výsledků, které na základě statistických dat dokladují zaostávání České republiky v celé řadě oblastí, ke prosperitě občanů ČR nepovede ani náhodou. Naopak!
