Článek
Aktuální zpráva Evropské komise (EK) o stavu právního státu v České republice v roce 2024 kromě přetrvávajících problémů s korupcí na vysoké úrovni (např. kauza Dozimetr a zejména pak průtahy v některých řízeních týkající se korupce) nejvíce kritizuje nedostatečnou nezávislost veřejnoprávních médií. Tzn. včetně České televize. V souvislosti s touto zprávou EK zmiňuje, že přetrvávají obavy ohledně politické nezávislosti veřejnoprávních médií. Při pohledu na současný vývoj v ČT nesmíme zapomenout, že právě mj. odhalování vysoké korupce a míra nezávislosti veřejnoprávních médií spolu úzce souvisí.
Ztratí ČT veřejnoprávní charakter a stane se tak opět propagandistickým nástrojem vládnoucích politiků?
Současný veřejnoprávní status České televize je jedním z mnoha demokratizačních výdobytků sametové revoluce z listopadu 1989. Neměli bychom zapomenout, že její předchůdce Československá televize byla právě do listopadu 1989 pouhým propagandistickým nástrojem tehdy vládnoucí KSČ. Autonomní veřejnoprávní status byl a je dlouhodobě trnem oku mnohým politikům, a to napříč celým politickým spektrem. Počínaje kauzou Bobovize, kdy se ODS na přelomu let 2000 a 2001 pokusila pomoci spřátelených exponentů ovládnout ČT a její zpravodajství. A nebyl to poslední pokus Jany Bobošíkové ovládnout ČT, jelikož tuto hru rozehrála ještě jednou v letech 2020 až 2021 pomoci nastrčené a řádně instruované Hany Lipovské.
Velkým kritikem ČT byl i předchozí prezident Miloš Zeman, který zároveň jako jeden z prvních nastolil otázku transformace veřejnoprávní televize na státní instituci. Trnem v oku je ČT i Andrejovi Babišovi, a to v souvislosti s jeho různými kauzami ve spojení s jeho snahou prezentovat se jako pan Čistý. Počínaje nákupem dluhopisů Agrofertu v roce 2017. K tomu je třeba vzít na vědomí mj. i několik větví kauzy Čapí hnízdo (účelový postup při pořízení dotace, uklizení syna na Krym a podezřelé reklamy). A novináři včetně těch z ČT jej nikterak nešetřili ani za jeho současného působení v opozici, a to zejména v souvislosti s jeho proruským „chcimírstvím“.
Nelze ani pominout, že významná část kritiky vůči ČT se po roce 2014 týkala ruské agrese vůči Ukrajině, kdy někteří komentátoři vyjadřující se zejména pro web Parlamentní listy kritizovali z jejich pohledu protiruský charakter zpravodajství a v souvislosti s tím zpochybňovali i objektivitu ČT. Nejrozsáhlejší stížnost byla v souvislosti s konfliktem na Ukrajině z dubna 2016 zaměřená vůči zpravodajství ČT čítající téměř 500 stran. S ohledem na všechny okolnosti nelze vyloučit, že stížnosti na tzv. protiruský charakter zpravodajství ČT mají přímou souvislost s hybridní válkou putinovského Ruska proti západním demokraciím.
Proč čeští politici napříč všemi stranami a hnutími se snaží ovládnout veřejnoprávní Českou televizi?
Averze samotných politiků proti veřejnoprávní ČT pramení z jejich utkvělé představy, že právě oni byli předurčení ovládat ostatní. Že tedy všichni jsme si před zákonem rovni, ale oni jsou ve svém sebestředném pohledu jaksi rovnější. Tzn., že zákony platí pouze pro obyčejný lid z podhradí, jelikož na chudý lid musela být odjakživa přísnost. Politici přitom sklouzávají k závěru, že jich se právní řád České republiky netýká a že tím, že jim voliči dali dostatek hlasů, aby mohli vystoupat na piedestal moci, jim byla dána naše země v plen a na pospas, a to včetně veřejných financí a parazitování na nich.
V některých případech pak právě novináři dokážou odhalit jejich korupční, politické a morální prohřešky včetně lží a podvodů. Ale i v případě kauz vyplývajících např. ze šetření Policie ČR, jako tomu bylo při pádu Nečasovy vlády, novináři bleskurychle zavětří tučnou kořist. Pravdou je, že politické aféry se týkají prakticky všech politických stran a hnutí, o čemž svědčí velmi rozsáhlý přehled skandálů zveřejněný na wikipedii. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Pravdou rovněž je, že prohřeškům politiků je věnována významná pozornost v rámci zpravodajství České televize.
Z hlediska dalšího vývoje České televize je s ohledem na předvolební preference významný postoj Andreje Babiše, přičemž nelze ani pominout, že na základě střetu zájmu jeho Agrofert prodal svoji mediální divizi. Babiš je bezesporu dlouhodobě velkým kritikem veřejnoprávních médií včetně ČT. Vysloveně se netají až neskutečnou averzí vůči moderátorovi ČT Václavovi Moravcovi a jaksi nestravitelný byl pro něj i pořad 168 hodin.
Andrej Babiš tak představuje nejvýznamnějšího populistu v ČR, který své názory a vyjádření koriguje podle toho, co mu přinese nejvíce volebních preferencí. Co v Babišově podání platí dnes, neplatí již zítra a naopak. Někdy se do toho zamotá i špatná akustika v jednacím sále. Nelze se tedy divit, že mu neskutečně vadí i návrhy spočívající v zapojení České televize do boje proti dezinformacím, neboť populismus svým způsobem představuje snůšku dezinformací.
I z těchto důvodů Andrej Babiš veřejně proklamuje přeměnu veřejnoprávní ČT na státní televizi, pokud by se na základě příštích parlamentních voleb vrátil do Strakovy akademie. Andrej Babiš tedy potencionálně představuje největší riziko pro zachování veřejnoprávního statutu České televize. Ve vysněném ovládnutí veřejnoprávních médií po případném vítězství hnutí ANO má Babiš vzor u svých kumpánů Viktora Orbána a Roberta Fica.
Zachová si Česká televize i do budoucna veřejnoprávní charakter?
Útoky proti veřejnoprávnímu charakteru ČT jsou tedy dlouhodobě součástí českého politického folkloru. Je pravdou, že aktuální kroky proti nezastupitelné roli České televize započaly těsně před uvedením Jana Součka do funkce generálního ředitele, tj. před 1. říjnem 2023. Konkrétně se jednalo o významné omezení stopáže pro dlouholetý investigativní pořad Nedej se.
Není však divu, že krátce po nástupu do funkce se Souček dostal do střetu s moderátorem nedělních politických debat Václavem Moravcem, který iniciovala stížnost Institutu Václava Klause. Souček se v této věci opakovaně obrátil na Etický panel ČT, ale ten se v obou případech Moravce zastal. Určitým varováním pro další vývoj ČT bylo listopadové jmenování bývalého pražského primátora za ODS Igora Němce do funkce vedoucího sekretariátu generálního ředitele, a to nejen s ohledem na jeho vazby se stávajícím místopředsedou Rady ČT Pavla Matochu, ale zejména vzhledem k jeho vystoupením na akcích protizápadních politiků a aktivistů, obviněním médií včetně ČT, že zbytečně straší kovidovou pandemií a svým negativním vymezováním proti EU a NATO.
Významným impulsem pro Součkovy snahy podmanit si v zájmu posílení jeho pozice ČT a zejména pak v zájmu udržení si této pozice i pro případ návratu hnutí ANO do vlády po příštích parlamentních volbách byla rezignace všech pěti členů Etického panelu ČT k 31. březnu letošního roku. Tato rezignace byla vyvolána přetrvávajícími spory mezi Součkem a Etickým panelem ČT o dalším působení Václava Moravce, ale i ve vztahu k reportérovi domácí redakce Jiřího Hynka, který koncem února požádal o neplacené volno. Součkův normalizační průvan se již v listopadu 2023 dotkl redaktora Ondřeje Stratilíka, v prosinci 2023 pak Jakuba Železného. V lednu 2024 skončil ve funkci šéfredaktora regionálního zpravodajství Michal Klokočník, který měl se Součkem napjaté vztahy ještě ze svého působení v Brně.
Generální ředitel Souček zahájil v ČT proces politické normalizace.
Je příznačné, že řada kroků namířených ve svých důsledcích proti veřejnosti je učiněna v době dovolených, kdy veřejnost má jiné starosti. Podobně tak byl načasován nečekaný Součkův verdikt o zrušení pořadu 168 hodin vedený Norou Fridrichovou. Toto rozhodnutí nás osobně zastihlo v průběhu treku po rakouských Alpách. S ohledem na všechny okolnosti byl učiněn i první úsudek. Že proces normalizace České televize ve prospěch politických stran a hnutí a na úkor jejího nezávislého veřejnoprávního charakteru byl odstartován.
A generální ředitel Jan Souček s platem bezmála tři sta tisíc měsíčně hrubého tímto udělal významný krok k tomu, aby se ve své funkci udržel i po příštích parlamentních volbách. A to obzvláště, pokud by se do Strakovy akademie vrátil Andrej Babiš. Souček zrušením pořadu 168 hodin dal signál, že ČT bude ochotna přistupovat k politikům v duchu klasika: „Pane vajchmajstr, vy jste ale hlava.“ Tzn. servilně. Zejména pak Souček vyslal signál Babišovi, že by neměl problém se změnou veřejnoprávní ČT na státní televizi. Tzn. mediální instituce, která by opět byla pouhým propagandistickým nástrojem a hlásnou troubou vládnoucího uskupení.
Byť Souček proklamuje, že moderátor Václav Moravec není po Noře Fridrichové jako další na řadě, lze očekávat, že minimálně v případě Babišova návratu do funkce premiéra by došlo k likvidaci i tohoto, pro mnohé politiky nepohledného moderátora. Prostě by platilo, že košile je bližší než kabát. I další osud Nory Fridrichové má vysloveně normalizační charakter. Souček v souvislosti se zrušením pořadu 168 hodin, sdělil, že jí bude nabídnuto v rámci ČT jiné uplatnění. Což lze přeložit slovy: „Kolegyně, můžete zůstat v ČT, ale budete skákat, jak já budu pískat.“ A pro ostatní redaktory pak signál, aby ve svém činnosti uplatňovali vůči politikům princip autocenzury.
Souček odstartoval v ČT i proces plíživé kontrarevoluce.
O tom, že aktuální Součkovy kroky mají bezesporu charakter politické normalizace, nelze pochybovat. Stejně tak nelze pochybovat, že nezávislý veřejnoprávní charakter České televize je významným občanským výdobytkem sametové revoluce z listopadu 1989. Tím, že opatření stávajícího generálního ředitele ČT směřují za určitých okolností k její přeměně na státní televizi, jedná se tedy z jeho strany o zahájení plíživé kontrarevoluce v rámci České televize, tj. proti duchu sametové revoluce. Ve prospěch určitých politiků, ale i ve prospěch proruských aktivit, jakož i zejména ve prospěch udržení si křesla generálního ředitele i po příštích parlamentních volbách.
Jestliže pro Jana Součka při volbě generálního ředitele ČT hlasovalo 11 členů rady, kdežto pro Petra Dvořáka pouze čtyři, potom nelze pominout, že jeho současné normalizační kroky vnímá se znepokojením ve vztahu k nezávislosti ČT osm členů rady, kteří iniciovali mimořádné jednání Rady České televize ještě na srpen. I na nich je, zda normalizační proces a Součkova plíživá kontrarevoluce budou případně zastaveny. I na nich tedy je, aby příští zpráva EK o stavu právního státu v České republice nemusela konstatovat, že nezávislost veřejnoprávní ČT je bytostně ohrožena. Samotní občané mohou ve prospěch udržení nezávislosti České televize učinit to, že v příštích parlamentních volbách si důkladně rozmyslí, zda dají hlas prolhanému populistovi Andrejovi Babišovi.
