Článek
Výsledek voleb do Evropského parlamentu v České republice je až na nedořešenou stížnost europoslankyně Šojdrové jasný. Populisté a antisystémová uskupení získala 57,1 % mandátů, což je oproti proevropským stranám s 42,9 % o třetinu více. Byť v Evropském parlamentu si evropské demokratické síly udržely většinu, poptávka po jednoduchých populistických a proruských řešeních byla zřetelná i v dalších evropských zemích. Ve Spolkové republice Německo zvítězila ve východních zemích proruská Alternativa pro Německo (AfD) coby nacionální kompilace východoněmeckého komunismu a zvrácených „ideálů“ Třetí říše. V sousedním Rakousku pak na celostátní úrovni zvítězila proruská strana Svobodných (FPÖ) mající historicky rovněž kořeny v nacistické minulosti.
Co přinesly eurovolby v České republice.
Kromě volebních výsledků hovořících ve prospěch českých populistických a antisystémových uskupení to byla z hlediska dlouhodobého přehlížení těchto voleb i významně vyšší účast voličů oproti všem předchozím eurovolbám. Tedy na české poměry prozatím vykazující maximum zhruba ve výši 28 %. Jinak naše volební účast ve výši 36,45 % byla v EU šestá nejnižší. Tzn. žádná sláva. Jestliže při obvyklé účasti ve výši 28 % platilo, že k přehlíženým eurovolbám chodili spíše proevropští voliči, potom z českého výsledku letošních voleb do EP jednoznačně vyplývá, že na skokovém navýšení účasti se podíleli spíše voliči populistických a antisystémových uskupení.
Propad hnutí SPD zase nebyl takovým překvapením, jelikož předvolební prognózy přisuzovaly soukmenovcům Tomia Okamury 1 až 2 mandáty. Avšak v rámci protievropských sil bylo zajisté překvapením, že parlamentní SPD výrazně přeskočilo uskupení Přísahy a motoristů a neobolševická koalice Stačilo. Nelze vyloučit, že protestní kolovrátek hnutí SPD omílající dokola pořád tu stejnou písníčku se začíná již pomalu zadrhávat. Tomio Okamura a jeho nohsledi totiž opakují mj. při nekonečných parlamentních obstrukcích dokola své nesmyslné bláboly již třetí volební období. Avšak pro různé nespokojence bez konkrétního výsledku.
Spojení Motoristů se stranou Přísaha se dokonce obešlo v eurovolbách bez volebního programu. K volebnímu úspěchu stačila této koalici jednoduchá protievropská hesla, jako že zabrání zákazu spalovacích motorů. Co na tom, že k naplnění těchto hesel nebudou mít nikdy dostatek sil.
Neobolševická a proputinovská koalice Stačilo vedená Rudou Káčou si rovněž vystačila pouze s jediným protievropským heslem: „Diktát Bruselu – Stačilo.“ Na to ochotně slyšelo 283 935 voličů, tj. 9,56 % odevzdaných hlasů. Soudružka Konečná se 115 386 preferenčními hlasy přitom jaksi opomněla, že Česká republika je členem EU na základě výsledku všelidového referenda, kdežto naopak více jak čtyřicetiletý diktát Moskvy byl prosazen a násilně udržován pomoci tvrdé bolševické pěsti, a to za cenu každodenní perzekuce, ale i provádění vykonstruovaných rozsudků smrti. V případě tehdejšího Československa za pomoci StB řízené včetně agenta Bureše přímo z Moskvy sovětskou KGB.
Agent Bureš naservíruje voličům vždy to, co chtějí slyšet, aby následně odvolal, co dosud říkal a znovu tvrdil, co předtím odvolal.
Co se týče českého vítěze eurovoleb, hnutí ANO, pak jeho významný posun do sféry populistického nacionalismu a věrného obhájce zlořečeného Putinova režimu pod vedením agenta Bureše mj. dokladuje právě způsob vedení předvolební kampaně. A to včetně plakátů vylepených hnutím ANO, které otevřely stavidla silné protievropské rétoriky spočívající ve vykreslení Evropské unie coby zlé protičeské organizace. K tomu se hodil i útok na Green Deal, pro který však za Česko hlasoval tehdejší premiér Andrej Babiš. Vrcholem klamavé kampaně hnutí ANO byl plakát „Brouci místo masa“. Prvotně toto heslo zamlčuje, že proteiny z brouků můžou poskytovat kvalitnější výživu než zapáchající kuřata z Babišových velkochovů vyhnaných kvůli byznysu pomocí stimulátorů růstů a hormonů do jateční váhy za 30 až 33 dnů.
Hlavně pak protievropská hesla jako „Zákaz spalovacích motorů“ či Zákaz našich krav“ měla vyvolat klamavý dojem, že jedině hnutí ANO nedisponující v Evropském parlamentu ani 1 % hlasů zamezí dopadům evropské politiky na obyvatele české kotliny. Což bylo účelem klamavě vedené populistické kampaně. Slíbit voličům cokoliv, za co jsou schopni odevzdat svůj hlas agentu Burešovi a jemu oddaným kumpánům a fanynkám.
Jsou-li volby vyvrcholením politické soutěže, potom obdobné klamavé praktiky se v obchodní sféře nazývají nekalou soutěží. Důkaz o nekalých praktikách bezprostředně po volbách podala samotná Klára Dostálová coby lídr kandidátky hnutí ANO, když prohlásila, že hesla jako „Brouci místo masa“ byla jen taková nadsázka. Tedy jako nadsázka, která měla oslovit voliče, aby odevzdali hlas hnutí ANO. Tímto přiznáním zároveň sdělila všem občanům ČR: „Volby jsou za námi a na předvolební hesla a sliby zapomeňte. Nebudou nikdy naplněny.“
Letošní eurovolby v ČR tedy přinesly výrazný posun k protievropským postojům.
Byť Petr Fiala okomentoval výsledek euro voleb tak, že se nejednalo ani o úspěch, ale ani o neúspěch, lze souhlasit s Miroslavem Kalouskem, že se jednalo o debakl koaličních stran. Nejvíce debakl koaličních stran odskákali Piráti. Možná i proto, že na české politické scéně představuji proevropsky zaměřenou stranu a při letošních volbách byla vytvořena poptávka po protievropských heslech a postojích.
Letošní eurovolby v ČR zároveň přinesly významné zvýšení míry tolerance vůči nekalým a amorálním politickým praktikám.
Přestože svoje máslo na hlavě v podobě různých politických a korupčních afér má historicky většina politických stran, došlo tedy k dalšímu zvýšení tolerance vůči bezbřehému populismu hnutí ANO. Přitom velká část voličů dokáže přehlížet, že Andrej Babiš byl veden StB jako agent Bureš a že nekončící kauza Čapí hnízdo zasáhne i nově zvolený Evropský parlament v podobě žádosti o vydání Jany Nagyové.
V případě Burešových potenciálních spojenců došlo na jedné straně k navýšení počtu voličů, kterým jaksi nevadí krvavá a zločinná historie komunistické strany a na straně druhé i k navýšení počtu voličů, kterým jaksi nevadí okázalé hajlování a uctívání nacistických symbolů ze strany Filipa Turka. V souvislosti s tím pouze pro připomenutí z historie hitlerovského nacismu bychom neměli zapomenout, jak snadno se z hodných hochů a děvčat, mnohdy i vysoce inteligentních, mohou stát lidské zrůdy.
Vrána k vráně sedá a tak se evropští vlastenci našli ve společné protievropské alianci.
Populistické hnutí ANO se chvíli tvářilo, že se svými sedmi europoslanci bude v rámci liberální frakce bohatá nevěsta, které půjdou všichni na ruku. Stačily však analýzy, co přinese agentu Burešovi nejvíce bodů pro příští parlamentní volby v roce 2025, a vše bylo jinak. Byť Andrej Babiš přes opakovaná „chcimírská“ prohlášení hnutí ANO po setkání na Hradě překvapivě nezpochybňoval prozápadní orientaci České republiky, nutnost podpory bránící se Ukrajině a odsouzení ruské agrese, vše může být nakonec jinak. Špatná akustika již tady byla, a tak může být ve hře např. Babišova nedoslýchavost v důsledku rýmy. Tj. zalehlých uší.
A je to tady. Krátce po hradním setkání agent Bureš poněkud pokoutně upekl pro Evropský parlament protievropskou alianci s Orbánovým Fidesz a rakouskou stranou Svobodných (FPÖ) Herberta Kickla. Nelze vyloučit, že k tomu došlo v nějaké pekárně Penam při dotované výrobě toastového chleba. Hrdě svoji alianci nazývají Patrioti pro Evropu, přičemž vysloveně hrají na národoveckou notu. V putinovském Rusku se ze vzniku této aliance zajisté radují, jelikož tímto v rámci EU posiluje proruská pátá kolona. Jestliže v rámci Evropského parlamentu je nutné pro vznik frakce minimálně 23 europoslanců, potom Burešova aliance tuto podmínku již splňuje. Chybí tedy již získat protievropsky laděné europoslance z dalších čtyř zemí, aby tato protievropská frakce mohla na půdě Evropského parlamentu vzniknout. Co na tom, že budova EP žádnou půdu nemá.
Agent Bureš chce protievropskou rétorikou získat co nejvíce hlasů v příštích parlamentních volbách.
Pro někoho možná překvapivě se do protievropské aliance nezapojili slovenští europoslanci ze Smeru SD a Hlasu. Avšak to má svoji logiku. Podstatou národovecké politiky v duchu Viktora Orbána je totiž vize obnovení Velkého Maďarska zahrnující i rozsáhlá území Slovenska. Přesto vývoj na Slovensku po nástupu Roberta Fica k moci bychom měli mít na zřeteli.
Andrej Babiš si je dobře vědom, že hnutí ANO nebude mít v EP významný vliv. Ale jednoznačně spoléhá na to, že protievropská rétorika bude mít u českých voličů úspěch při parlamentních volbách v roce 2025 a on vítězoslavně usedne opět do křesla českého premiéra. Pro tento pesimistický vývoj lze očekávat i v české kotlině slovenský scénář. Ovládnutí policie, státních zastupitelství, ale i soudů, veřejných sdělovacích prostředků, omezení občanských práv, jakož i „chcimírské“ omezení podpory Ukrajině. A vše na podporu Agrofertu a souznějících patolízalů.
S lítostí lze tedy konstatovat, že u mnohých českých občanů významně převažuje poptávka po protievropské rétorice a protievropských gestech nad reálným zhodnocením členství ČR v EU a NATO. V souvislosti s tím nelze pominout, že vítězné hnutí ANO získalo sedm mandátů do EP v rámci demokratických voleb. Nelze ani pominout, že v roce 1946 získali komunisti v českých zemích neuvěřitelných 40,2 % hlasů rovněž v demokratických volbách. Koho si tedy příští rok v parlamentních volbách zvolíme, ten nám zde bude vládnout.
