Článek
V poněkud depresivně laděné písni Zuzany Navarové „Zatím hodně pus“ se v poslední sloce zpívá: „Je mi fajn a je mi skvěle, zdravý duch je v zdravém těle, jděte všichni někam jinam a mě nechte, já se přidám…“ Otázkou tedy je, zda všichni jaksi nejdeme někam jinam. Někam jinam, než bychom si někteří přáli. Nebo někam jinam, než by bylo zapotřebí z hlediska budoucích generací.
Pozitivní kroky vlády Petra Fialy
Z pohledu moci exekutivní vláda Petra Fialy dospěla začátkem roku 2024 do svého poločasu. Pozitivní kroky současné vlády jsou bezesporu spojeny s politickým romantismem premiéra Fialy, který tak na rozdíl od německého kancléře Olafa Scholze po zahájení ruské agrese nekalkuloval, co v ekonomice přinese odklon od Ruska, a Česká republika a česká vláda od prvního okamžiku podporovala Ukrajinu. V souvislosti s tím je nutno ocenit, jak česká vláda zvládla odklon od ruského plynu. Pozitivně lze vnímat i to, že současná vláda našla určité souznění s opozicí alespoň v jednom bodě, a to v nutnosti urychleně dobudovat dopravní infrastrukturu.
Ekonomické tápání současné české vlády
Na poli ekonomickém to pro současnou vládu nedopadlo v prvním poločasu jejího vládnutí již tak slavně. Zde politický romantismus ve spojení s amaterismem některých ekonomických ministrů či přehlíživou arogancí těch druhých na důsledné řešení ekonomických problémů jaksi nestačil. Vláda své ekonomické snahy postavila na zcestné zásadě: „Chudým a potřebným brát a bohatým dávat!“, a to s bláhovou nadějí, že když bohatí ještě více zbohatnou, sem tam něco ukápne i pro střední vrstvu a postupně i nějaké drobky pro ty nejchudší, resp. možná i pro zlepšení životního prostředí nebo jeho zachování pro budoucí generace.
Výsledkem stále je, že Česká republika je v rámci EU pod vlivem setrvalého ekonomického poklesu již poslední zemí, která se dosud nevrátila na předkovidovou úroveň, přičemž evropskými repetenty jsme byli nejen v oblasti cen za energie, ale zásluhou ekonomické nekompetentnosti české vlády ve spojení s nenasytnou byznysovou inflací jsme se krčili na jednom z posledních míst i v oblasti inflace. S prosincovou inflací ve výši 6,9 % nám patří páté místo od konce ze všech 41 evropských zemí. Jenom pro představu, v jaké společnosti se Česko ohledně inflace pohybuje, tak nejvyšší inflaci v celé Evropě mělo v prosinci Srbsko díky hodnotě 8 %.
Celkový účet za rok 2023 již byl vystaven ve výši schodku 288,5 miliardy korun, přičemž úsporné balíčky současné vlády pravděpodobně kompenzují pouze její excesy a na ty z doby předchozích vlád se dostalo pouze verbálně. Ve vztahu k nejrychlejšímu tempu nárůstu zadlužení České republiky nás a zejména naše děti a vnoučata nečeká ve střednědobém horizontu jaksi nic dobrého. Mezi zeměmi EU však zaostáváme i v dalších oblastech. Počínaje rovnými příležitostmi pro ženy, tedy v našem podání zcela nerovnými podmínkami žen vůči mužům, a konče stavem životního prostředí.
Česká vláda vstupuje do svého druhého poločasu s hnědým kalikem
Pro českou vládu rok 2024 představuje nejen vstup do druhého poločasu vládnutí, ale i začátek předvolební kampaně pro parlamentní volby v roce 2025. První generálkou na tyto volby budou v červnu volby do Evropského parlamentu, které v Česku proběhnou 7. a 8. června. Již při těchto volbách 21 českých europoslanců se ukáže, zda nejen v České republice, ale i v rámci EU nepůjdeme někam jinam, než by si část evropského, ale i českého obyvatelstva včetně mě přála. Tzn., zda v rámci Evropské unie nedojde k naplnění hrozeb ohledně posílení populismu a krajně pravicových sil. V tomto směru se Česká republika nevymyká aktuálním evropským tendencím, jelikož předvolební průzkumy favorizují populistické hnutí ANO a krajně pravicová SPD pro tyto volby posílila o spolupráci s Trikolorou.
Novoroční vyjádření ministra Zbyňka Stanjury, že současná vláda již žádné reformy ani zásadní změny nechystá, a to s odkazem na přání voličů, působí dojmem, že vánoční večírek měly i špičky ODS. Na něm se pak představitelé Občas Demokratické Strany možná detailně seznámili s ohledem na blížící se volby se svými preferencemi a s hrůzou tak ještě v průběhu roku 2023 zjistili, že kromě toho, že Nutella je v důsledku jejich vládnutí u nás dražší než v Německu, trajektorie jejich preferencí směřuje někam jaksi jinam k 5 %. Vláda Petra Fialy tedy v poločase svého vládnutí počítá, že dovládne tak nějak z podstaty a že se tak pokusí zvrátit nepříznivý vývoj jejich preferencí. A tak samotný český premiér se musí bez ohledu na proklamovanou politickou kulturu spokojit pouze s omluvou ministra Jurečky, jakož i s tím, že ministru Blažkovi již udělil žlutou kartu. Jiný postup by jeho vládu mohl nenávratně rozkolísat nad mez stability.
Již příprava kandidátek pro evropské volby ukázala, jak velmi má svázané ruce premiér Fiala. Jednou rukou kočíruje vládní koalici, kdy k její rozkolísaností kromě vládních skandálů názorově nejvíce přispívá Česká pirátská strana. Jelikož při evropských volbách je pro Piráty hlavní konkurencí hnutí STAN, otázkou je, zda Piráti nakonec po nějakém dalším vládním skandálu neopustí současnou koalici ještě před evropskými volbami.
A zcela aktuálně pak k dalšímu rozkolísání vlády přispívají medializované postoje k zavedení eura, které jsou u ODS odlišné oproti ostatním členům koalice. Právě i jiný pohled na zavedení eura může být pro Piráty vhodnou záminkou k případnému opuštění vládní koalice ještě před evropskými volbami s cílem minimálně obhájit své tři mandáty v Evropském parlamentu a případně zvýšit svoje šance pro parlamentní volby v roce 2025, pokud by se do evropských voleb neobjevil nějaký nový vhodný politický skandál.
Druhou rukou se pak český premiér snaží stmelit možná ještě více rozkolísanou mateřskou ODS, ve které různé zájmové skupiny soupeří, kdo bude co nejblíže při rozdělování peněz a funkcí. Pokud premiér Fiala nechtěl riskovat rozpad své vlády v poločase jejího vládnutí, tak v rámci koalice Spolu v souvislosti s evropskými volbami neměl prakticky jinou možnost než prosadit sestavení společné, ale různorodé kandidátky slepené od euroskeptiků v čele s nabubřelým Alexandrem Vondrou až po zastánce evropské integrace. A do toho jim poněkud provokativně házel vidle občan Miroslav Kalousek.
Na politickou scénu se vrací občan Miroslav Kalousek
Odmítnutý Miroslav Kalousek pak na ČT 24 v pořadu Interview 8. ledna svatosvatě prohlásil, že se v roce 2024 nezúčastní jako kandidát ani jedněch ze tří letošních voleb, tzn. ani voleb do Evropského parlamentu. Jeví se tedy jako velmi pravděpodobné, že voliči vystaví při těchto volbách negativní účet zejména ODS. To znamená, že pokud se voliči již rozhodnou dát v evropských volbách hlas nesourodé koalici Spolu, budou ve větší míře kroužkovat kandidáty TOP 09 a KDU-ČSL. Kromě určitého zúčtování s vládnutím pod taktovkou ODS čeští voliči v evropských volbách dají hlas kandidátům s proevropskou orientací. Svým způsobem by bylo pro ODS výchovné, kdyby se voličům podařilo zcela vykroužkovat Alexandra Vondru, a to nejen ohledně jeho vyhraněného euroskepticismu, ale i ve vztahu ke společně kandidátce, kdy nejnověji zcela nesolidárně požaduje, aby byl v rámci této kandidátky na billboardech sám, tzn. bez kandidátů ostatních stran.
Jestliže se Miroslav Kalousek v pondělním vystoupení na ČT 24 tedy vyjádřil, že po odmítnutí jeho případné kandidatury do Evropského parlamentu ze strany koalice Spolu se letos žádných voleb nezúčastní, potom k otázce, zda chystá vytvoření nové strany, zaujal bobříka mlčení. S ohledem na předpokládaný výsledek evropských voleb však lze s vysokou pravděpodobností očekávat propad pro koalici Spolu. Zdá se totiž jako málo pravděpodobné, že by tato koalice v součtu obhájila svých osm mandátů, přičemž euroskeptická ODS bude obhajovat čtyři mandáty a TOP-09 a KDÚ-ČSL po dvou mandátech (v rámci současné koalice další tři mandáty budou obhajovat Piráti a jeden STAN).
Pokud se Miroslav Kalousek po rezignaci na poslanecký mandát v lednu 2021 stáhl do ústraní, pak od druhé poloviny loňského roku začal vyvíjet aktivity, při kterých čím dále častěji a hlasitěji kritizuje kroky současné koalice včetně toho, že jí opakovaně obviňuje ze lži a nepravd. Každý vývoj však někam směřuje. Je klidně možné, že Miroslav Kalousek při provokativním oznámení své kandidatury do EP předpokládal, jak to skončí a obětoval tak v jim rozehrané šachové partii nějakou figuru. Pravděpodobně již podruhé. První oběť mohla být právě jeho rezignace v roce 2021. Nelze vyloučit, že dávno před svou rezignací v roce 2021 dospěl k závěru, že strana TOP 09 není schopna naplnit jeho politické ambice, a již tehdy rozehrál hru směřující k jeho budoucímu comebacku na politickou scénu v rámci projektu nové konzervativní strany.
Kdy vstoupí na scénu nová strana Miroslava Kalouska
V souvislosti s přípravou nové strany se jeví jako velmi vhodný okamžik k oznámení případného jejího vzniku právě období velké povolební frustrace těsně po volbách do Evropského parlamentu, ve kterých koalice Spolu pravděpodobně zaznamená propad. Pokud Miroslav Kalousek po těchto volbách odstartuje projekt nové strany, nespokojeným voličům vládnoucí koalice se naskytne s výhledem na příští parlamentní volby zajímavá příležitost, jak v příštích volbách uplatnit svůj hlas. Nemuseli by tedy ve své frustraci vyvolanou politikou současné koalice rezignovat na účast v příštích parlamentních volbách či se skřípěním zubů dávat hlas kandidátům koalice Spolu, která nenaplnila jejich očekávání.
Vzhledem k tomu, že i podzimní krajské a senátní volby s velkou pravděpodobností nedopadnou pro vládní koalici rovněž dobře, nastane po nich další odliv voličů směrem k nové straně Miroslava Kalouska. Pokud se tak již nestane před evropskými volbami, bude tento možná i masivní odliv poslední možností pro Českou pirátskou stranu, jak opustit zavčasu potápějící se loď.
Otázkou tedy není, zda Miroslav Kalousek vytvoří novou politickou stranu, ale zda se mu podaří v příštích parlamentních volbách oslovit dostatek voličů, aby mohl jako potencionální adept na příštího českého premiéra společně se současnou koalicí sestavovat příští vládu a tím zabránit návratu agenta Bureše na piedestal moci.
Na jakou cestu se tedy vydá Česko v roce 2024?
Česko je tedy na křižovatce. A to dokonce dříve než 1. 9. 2023 optimisticky sliboval premiér. Avšak na zcela jiné křižovatce, ze které mimo jiné vede i cesta jinam. Jinam, než by bylo zapotřebí pro další rozvoj naší země a zejména pak pro budoucí generace. Letošní volby pouze napoví, kam případně od roku 2025 bude směřovat Česká republika, a to včetně těch senátních.
Pokud by se však v letošních senátních volbách naplnil ten nejvíce pesimistický scénář, tzn. vládní koalice by ztratila své mandáty ve všech 19 volebních okrscích, kde bude obhajovat, přesto by si udržela v Senátu těsnou většinu 41 senátorů. Většinu má pro letošní rok zajištěnu i Poslanecké sněmovně, a to i v případě odchodu Pirátu z vládní koalice.
Klíčový vývoj po příštích parlamentních volbách v roce 2025 naznačí i to, jaký bude vývoj preferencí nové konzervativní strany Miroslava Kalouska. Přitom však nesmíme zapomenout, že ta bude lovit své voliče zejména ve stejných vodách jako strany současné koalice, z čehož vyplývá, že po parlamentních volbách v roce 2025 může být to nejméně špatné řešení koalice hnutí ANO a ODS. Prostě bychom šli někam jinam, ač se to mnohým z nás včetně mě nebude jaksi líbit.
K tomu současná vláda napomáhá i rezignací na dříve proklamovanou politickou kulturu, jelikož ministr Blažek měl již dávno dostat po žluté i tu červenou kartu. Obdobně měl být řešen i vánoční večírek ministra Jurečky. Takto aféry současné vlády padají do jednoho pytle s hříchy agenta Bureše, nad kterými pak volič může se slovy: „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.“ pouze mávnout rukou.
