Článek
Politický matador evropské politiky Viktor Orbán, který začal svou politickou kariéru již 30. března 1988 jakožto spoluzakladatel hnutí Maďarská občanská unie - Fidesz a který 16. června 1989 ve svém projevu na smuteční slavnosti na počest rehabilitovaného předsedy vlády v období maďarského povstání proti komunismu v roce 1956 Imreho Nagye nastolil požadavek na uspořádání svobodných voleb v Maďarsku a zároveň zvoláním: „Rusové, domů!“ i požadavek na odchod sovětských vojsk z Maďarska, se již na počátku své dlouholeté politické kariéry po neúspěchu hnutí Fidesz ve volbách v roce 1994 odklonil v duchu vize Velkého Maďarska od liberální demokracie k národoveckému konzervatismu.
Viktor Orbán dovedl kleptokracii k naprosté dokonalosti
Orbánovo vládnutí po roce 2010 lze s ohledem na všechny skutečnosti charakterizovat jako národoveckou kleptokracii. Což nejlépe dokladuje nejen zbohatnutí jeho příbuzných, ale zejména pak případ Orbánova přítele z dětství Lörince Mézsárose. Z něho Orbán udělal během deseti let zdaleka nejbohatšího instalatéra v Evropě, a především pak svého bankéře známého pod přezdívkou Orbánova peněženka.
Maďarská politika je významně ovlivňována národním traumatem z Trianonské dohody
Je však nutno mít na paměti, že se Maďaři dodnes většinově nevyrovnali se ztrátou rozsáhlých území v důsledku Trianonské dohody na základě, které se Maďarsko muselo vzdát 71 % svého tehdejšího území. Podle průzkumu z roku 2020 více jak 90 % Maďarů stále považuje tuto dohodu za nespravedlivou. Trianon je zde vnímán jako hluboká křivda a jedna z největších katastrof v dějinách Maďarska.
Není tedy divu, že se Viktor Orbán v atmosféře trianonského traumatu stal v roce 1998 s národoveckým programem obhajoby zájmů „celého maďarského národa“, tzn. i včetně zhruba 5 milionů Maďarů žijících v okolních zemích, poprvé maďarským premiérem. Po dalších volbách se však Orbán na osm let vrátil do opozice, aby se v roce 2010 stal opět premiérem. Jelikož hnutí Fidesz tehdy získalo parlamentní většinu, došlo nejen na hospodářské reformy, ale i na zásadní změny ve struktuře státního aparátu a jeho personálního obsazení, jakož i následně k přijetí nové maďarské ústavy, která směřovala mj. k oslabení a podmanění moci soudní a k přijetí nového volebního systému preferujícímu na dlouhá léta hnutí Fidesz.
Viktor Orbán se tak v rámci své národovecké politiky po dlouhá léta vyhříval v premiérském křesle, kdy se před voliči producíroval v šále s mapou Velkého Maďarska. Především však přitvrzoval své protievropské postoje, což vygradoval po parlamentních volbách v roce 2022, a to i v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině. A nešlo pouze o dodávky ruské ropy a plynu. Orbán se tehdy pravděpodobně upnul na Putinovou imperiální politiku nastolení nových pořádků, ve které spatřoval naději, že by v budoucnu mohlo konečně dojít i na revizi Trianonské dohody a alespoň k částečnému obnovení Velkého Maďarska, a to prvotně na úkor bojující Ukrajiny.
I mistr tesař se někdy utne, a tak Babišův vzor Viktor Orbán končí ve funkci maďarského premiéra
Doma není nikdo prorokem, a tak při letošních volbách porazil Péter Magyar v čele strany Tisza na hlavu Viktora Orbána pomoci jeho volebního systému ušitého na míru hnutí Fidesz, jakož i za pomoci dávného Orbánova hesla: „Rusové, domů!“. Mějme však na paměti, že Magyar byl do roku 2024 dvacet dva let členem Orbánova Fideszu. Navíc ze životopisu nového maďarského premiéra vyplývá, že po dlouhá léta žil v politickém stínu své bývalé manželky Judit Vargové, přičemž podle jejího vyjádření nelze ani vyloučit, že se Magyar dopouštěl domácího násilí, jakož i vydírání pomoci předstírané sebevraždy.
Nelze tedy ani vyloučit, že právě domácí rozpory dovedly Pétera Magyara k vystoupení z Fideszu a následnému drtivému vítězství nad Viktorem Orbánem, jelikož již v roce 2020 měl při jednom incidentu vyhrožovat své bývalé ženě a jejímu okolí vytvořením skandálu, který by již tehdy svrhl Orbánovu vládu, jejíž členkou Vargová byla.
Co se týče Pétera Magyara, pouze jedno je jisté, že při letošních volbách porazil Viktora Orbána, kdy jeho strana Tisza získala ústavní většinu. Je však otázkou, zda ve stínu maďarského traumatu z Trianonské dohody nedojde pouze k nastolení „orbanismu s lidskou tváří“, kdy by se pouze změnil směr toku peněz na jinou skupinu lidí, nebo zda Péter Magyar využije své drtivé vítězství k morální očistě a posílení demokratických principů, jakož i k obnově proevropské orientace Maďarska.
I za vlády Pétera Magyara bude určující Trianon
V každém případě hlavní roli bude i za jeho vlády hrát Trianonská dohoda, což příští maďarský premiér Péter Magyar předestřel v telefonickém rozhovoru se slovenským premiérem Robertem Ficem. V něm Magyyar zdůraznil, že o politických otázkách mohou spolu diskutovat pouze v případě zrušení zákona, který hrozí vězením za popírání poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Takže s ohledem na Magyarovo ultimátum maďarskému prezidentovi, byť dosazenému Orbánovým režimem, a s ohledem na telefonický nátlak na zlořečeného slovenského premiéra Roberta Fica, jakož i s ohledem na jeho minulost z dob svazku s Juditou Vargovou jeví se jako pravděpodobné, že Péter Magyar bude spíše než diplomacii v rukavičkách uplatňovat nátlak a vydírání.
Kdo však zbaví Česko Babišova ultrapopulismu?
Jestliže se Maďaři v letošních volbách zbavili alespoň na nějakou dobu proruského Viktora Orbána, potom řešení otázky, kdo zbaví Česko ultrapopulismu Andreje Babiše, je jaksi v nedohlednu. Přitom Orbán a Babiš mají mnoho společného, a to nejen národoveckou frakci Patrioti pro Evropu. Jejích cílem bylo a pravděpodobně stále je v dohledné době ovládnout evropské struktury. Jestliže však lze Orbánovo národovectví označit za autentické, a to zejména s ohledem na vizi Velkého Maďarska, potom Babišovo české vlastenčení je poněkud falešné jako on sám. Je totiž značným paradoxem dnešní doby, že v čele českých národovců stojí slovenský hokynář a japonský prodavač popcornu, přičemž v pozadí jim přizvukuje Turek a nějaká Macinka.
Vedla podnikatele Babiše do politiky nespokojenost s dělením státních dotací?
V každém případě Babišova cesta do politiky se od té Orbánovy odlišovala. Byť je Babiš o devět let starší, do politiky vstoupil o dvacet tři let později než Orbán. Po listopadu 1989 se nejprve vydal na podnikatelskou dráhu, přičemž startovací kapitál získal ještě za socialismu jako delegát Petrimexu. Na základě zveřejněných informací však nelze vyloučit, že Babiš, který se dnes prezentuje jako pan Čistý, mohl získat po roce 1990 další kapitál pomoci praní špinavých peněz.
To vše následně směřovalo k založení Babišova impéria pod názvem Agrofert, přičemž při vstupu do politiky byl druhým nejbohatším občanem ČR. Jestliže v listopadu 2011 založil občanskou iniciativu Akce nespokojených občanů, která se později transformovala v politické hnutí ANO 2011, lze se jen domnívat, co skutečně vedlo Andreje Babiše ke vstupu do politiky. Jako občanu se mu z pozice druhého nejbohatšího obyvatele Česka vedlo nadmíru dobře a neměl tedy důvod být nespokojený. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že nespokojený byl především jako podnikatel.
Lze si tedy představit, že velkopodnikatele Babiše popuzovala a dráždila byrokracie svazující jeho podnikání. Stejně tak si lze představit s ohledem na kleptokratický charakter většiny českých polistopadových vlád, že Babiše rozčilovalo, že jeho konkurence napojená na tradiční vládnoucí strany přijde snadněji k zakázkám a tím i k zisku. Byť před Babišovým vstupem do politiky byly jeho firmy v roce 2010 příjemcem státních dotací ve výši 3 miliard korun, nelze vyloučit, že již tehdy měl představu, že by mohl nebo měl dostávat ještě větší státní dotace.
Pro tyto úvahy hovoří například skutečnost, že Andrej Babiš, ačkoliv byl ve střetu zájmů, následně pobíral státní dotace i jako politik, a zejména pak to, že v roce 2014, v době, kdy byl Babiš ministrem financí, odpustilo toto ministerstvo Agrofertu daně ve výši 1,476 miliardy korun. Za současné vlády se to vyvíjí tak, že mu bude odpuštěno navrácení 7 miliard korun neoprávněně čerpaných dotací a ty budou pravděpodobně nadále vypláceny Agrofertu a dalším Babišovým firmám, aniž se vyčká na výsledek šetření EU.
Vytvoření hnutí ANO a jeho finanční podpora byla pro Babiše dobrá investice
Nezapomeňme, že Andrej Babiš od počátku finančně podporoval své privátní hnutí ANO 2011. Například před volbami v roce 2013 poskytli Babiš a jeho firmy politické divizi Agrofertu sponzorské dary ve výši 57,5 milionů korun, potom tato částka představovala ve vztahu k výši daní odpuštěných v roce 2014 velice dobrou investici, jelikož došlo ke dvaceti pěti násobnému zhodnocení počáteční investice.
I nespokojený oligarcha Andrej Babiš, který zpočátku ani nevěděl, zda má mít jeho hnutí ANO 2011 pravicový nebo levicový charakter, stejně jako Viktor Orbán prodělal politický vývoj. K jeho pochopení je žádoucí připomenout, že hnutí ANO získávalo na svou stranu nespokojené občany pomoci následujících hesel:
- Chceme funkční a právní stát
- Chceme spravedlivou a nezadluženou společnost
- Chceme budoucnost bez korupce
- Chceme výkonnou veřejnou správu
- Chceme lepší budoucnost pro své děti
- Chcete se podílet na změnách v politice a společnosti.
V tomto duchu se nesly i počáteční předvolební programy. Ten z parlamentních voleb v roce 2013 však na stránkách hnutí ANO nehledejte. Hnutí je ze svých stránek smazalo, neboť se posunulo od prvotních ideálů zcela jinam. Jestliže dnes Babiš striktně odmítá hodnotové principy v zahraniční politice, v roce 2013 jeho hnutí ANO hlásalo opak, že nepoleví v oblasti lidských práv a v zahraniční politice bude hledat jednotu.
V porovnání se současnou politikou hnutí ANO se jeví jako poučný i předvolební program z roku 2017. V něm byly nosnými čtyři oblasti. Kromě investic do rozvoje naší země a investic do našich lidí to byl i požadavek na vytvoření efektivního a hospodárného státu, který byl mimo jiné spojen se snižováním státního dluhu a hospodařením s přebytkem a dále požadavek na zajištění bezpečnosti zahrnující i navýšení peněz pro zpravodajské služby a na armádu na 2 procenta HDP.
Pokud tedy Andrej Babiš na počátku své politické kariéry důrazně vystupoval jako rozpočtově odpovědný politik, kdy navíc v zahraniční politice hájil hodnotové principy, dnes se z něho stal ultrapopulista, který pod heslem ANO – bude líp! slibuje to, co mu podle jeho analytického týmu přinese nejvyšší volební preference. Není tedy divu, že v zájmu své populistické politiky prosadil pro letošní rok rozpočet se schodkem 310 miliard korun, aniž by tento rozpočet obsahoval v dnešní turbulentní době dostatečné prostředky na obranu, a aniž by letošní rozpočet reflektoval dynamiku růstu našeho zadlužení, kdy v EU naopak dochází k postupnému snižování veřejného dluhu. Není tedy ani divu, že v zahraniční politice ustoupil od hodnotových principů a bezostyšně hlásá servilní pragmatismus.
Trpí i Andrej Babiš konfabulací?
Je-li Babišovým velkým vzorem Donald Trump, nelze vyloučit, že má s ohledem na své rozhodování obdobnou diagnózu jako americký prezident. Jedná se o narcisismus, kterým trpí významná část politiků; antisociální poruchu osobnosti (psychopatii), kdy takto postižené osoby lžou, podvádějí, ubližují ostatním, porušují pravidla, a přitom necítí výčitky svědomí; paranoiu, kdy se postižení cítí neustále napadení, a proto se mstí a megalomanii, kdy touží být nad všemi ostatními. Nezapomeňme, že v souvislosti s americkým prezidentem jsou zvažovány i příznaky „frontotemporální demence“, kdy mezi hlavní příznaky tohoto typu demence patří konfabulace, která jde nad rámec pouhého vymýšlení si příběhů. Nejde o lhaní, postižený jednoduše věří všemu, co říká, i když je to nepravděpodobné.
Babiš se vyžívá v chaotickém mikromanagementu a řešení podstatných problémů mu uniká
Nezapomeňme však, že Andrej Babiš hlásal tézi, že bude politiku řídit jako firmu, a to ve stylu: „Já platím, já rozhoduji!“ To je pro náš další demokratický vývoj naprosto zhoubné, jelikož o všem rozhoduje v rámci svého mikromanagementu jediná osoba, tj. Andrej Babiš coby guru svého privátního hnutí ANO 2011. Škodlivý je s ohledem na současnou geopolitickou situaci i jeho mikromanagement, vycházející z výsledků jeho analytického týmu. V rámci něho za současné složité situace Babiš a jeho vláda Národní katastrofy plýtvá silami na méně podstatné věci, jako je zrušení poplatků za veřejnoprávní media, či dokonce na prkotiny, zda má či nemá být na ČT pořad Stardance. Co se týče tohoto pořadu, opět zvítězil Babiš, protože si to přejí jeho voliči.
Avšak Babišova vláda nezodpovědně lavíruje v souvislosti s konfliktem v Perském zálivu, jehož konec je stále v nedohlednu a zejména má stále větší negativní dopady na hospodářský vývoj. Z celospolečenského hlediska je podstatně důležitější připravovat strategii, co dělat k eliminaci prohlubujících se dopadů války v Perském zálivu. Přitom dopady tohoto konfliktu mohou vést nejen k neřízenému nárůstu inflace, ale pro politiku Andreje Babiše můžou znamenat buď škrtnutí celé řady jeho populistických slibů nebo další zvýšení našeho zadlužení. Jelikož Babiš již signalizoval pro rok 2027 ještě větší schodek, pravděpodobně vláda Národní katastrofy bude preferovat růst veřejného dluhu. On to někdo v budoucnu zaplatí.
Šanci očistit Česko od Babišova superpopulismu mají naše děti a vnoučata, která budou nehorázně zatížena našimi dluhy
Tímto se dostáváme k tomu, kdo zbaví Česko Babišova ultrapopulismu. Byť existuje nespokojenost i mezi současnými generacemi, volební preference hnutí ANO 2011 zůstávají stejné. Navíc opozice je značně fragmentována a dosud nevyřešila ani otázku, kdo by měl být vůdčí postavou opozice, přičemž například v ODS existují významné názorové rozdíly i uvnitř strany, což již vedlo i k vytvoření Kubova uskupení Naše Česko. Takže se jeví spíše reálné, že Babišovo hnutí ANO zde povládne ku škodě Česka minimálně osm let než, že by jej po příštích volbách vystřídala proevropská opozice.
Odpověď, kdo zbaví Česko Babišova ultrapopulismu hledejme v Andersenově pohádce Císařovy nové šaty. Budou to pravděpodobně naše děti a vnoučata, která řeknou, že císař pán je nahý a že Babišova ultrapopulistická vize „Česko – nejlepší země na světě“ je pouze jeho další báchorkou, které věří pouze o sám ve snaze, aby se zapsal do českých učebnic a aby mu byly stavěny pomníky. Naše děti a vnoučata to důrazně naznačily již tuto středu 22. dubna svými celostátními protesty proti ovládnutí veřejnoprávních medií.
Přitom však nezapomeňme, že Babišova vláda Národní katastrofy je v zájmu podplacení svého voličského jádra tvořeného důchodci připravena neúnosně navyšovat státní dluh, který budou muset zaplatit naše děti a vnoučata, ačkoliv jejich významná část nemá dosud volební právo a nemohla ovlivnit volební výsledek. Jestliže Maďarsko zbavil Viktora Orbána Péter Magyar, nikoho takového v hnutí ANO není vidět. Kdo měl nesouhlasný názor, z hnutí ANO již odešel nebo byl odejít. Zůstali pouze pokorný Havlíček, služebnice Alena, tajtrlík Juchelka a jim podobní. Takže vypořádat se s rozhazovačným Babišovým ultrapopulismem budou muset učinit k naší neskonalé hanbě, zejména nás penzistů, naše děti a vnoučata.
Zdroje:
