Článek
Jestliže úspěšnou filmovou komedii „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“ z roku 1967, kterou natočil režisér Václav Vorlíček coby parodii na filmy o agentu Jamesu Bondovi, lze i po letech považovat za jeden z klenotů české kinematografie, potom pokus o konec agenta Bureše v režii proradných slovenských politiků a jednoho českého politika slovenského původu představuje vrchol absurdity a zejména pak mystifikace. Po významu slova absurdní se pídil ve filmu „Černí baroni“ i major Haluška známý jako Terazky (čti těrazky). Mj. i jemu jaksi uniklo, že absurdní znamená nesmyslný, odporující rozumnému myšlení. Příznačnější pro konec agenta Bureše s registračním číslem 25085 je pak význam slova mystifikace. To může znamenat úmyslné klamání či předstírání něčeho nebo rozšíření nepravdivé zprávy k oklamání veřejnosti.
Přitom další osud agenta Bureše začal být zřejmý po vítězství Roberta Fica ve slovenských volbách, kdy se ve středoevropském prostoru těsně před volbami v Polsku a s ohledem na předvolební preference v české kotlině rýsovala ve střednědobém horizontu protievropsky zaměřená čtyřkoalice. Poněkud do toho hodili vidle Poláci, kteří vystavili vládní stopku Jaroslawu Kaczynskému. Avšak Andrej Babiš nepřestal vyhlížet svůj vysněný návrat do Strakovy akademie, aby doplnil sestavu středoevropských dezolátů společně s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem na tři.
Jestliže se Andrej Babiš ve věci agenta StB s registračním číslem 25085 oháněl a ohání údajnými výhrami u slovenských soudů, potom prvotně pomíjí, že dva rozsudky v jeho prospěch byly již zrušeny, tj. z právního hlediska neexistují a tím ani neexistuje Babišovo údajné vítězství. A osud posledního ještě není u konce. Zejména pak jaksi pomíjí meritum klíčových rozsudků Ústavního soudu Slovenské republiky z 12. 10. 2017 a Krajského soudu v Bratislavě z 30. 1. 2018, jakož i zamítnutí dovolání slovenským Nejvyšším soudem.
Podstatou výše uvedených rozsudků bylo mj. označení Babišových svědků v čele s důstojníkem StB Júliusem Šumanem za nevěrohodné. Není proto divu, že Andrej Babiš poslední soudní spory na Slovensku jaksi prohrával. Tamní soudy o jeho vědomé spolupráci neměly pochybnosti. A to oprávněně. Nelze totiž pominout, že záznamy o činnosti tajného agenta Bureše s registračním číslem 25085 jsou obsaženy ve dvanácti svazcích vedených StB.
Pokud bylo možno po vítězství Roberta Fica předpokládat, že osud agenta Bureše bude v rámci podpory Andreje Babiše v příštích parlamentních volbách ze strany současné slovenské vlády zpečetěn ještě před jejich konáním, mýlil jsem se v tom, že se tak stane po mocenském ovládnutí slovenského soudnictví Robertem Ficem. Prostě podle receptu já na bráchu, brácha na mě. Robert Fico, jakož i veterán protievropské politiky Viktor Orbán měli a stále mají zájem získat do nekalé hry s prokremelskými kartami do party třetího kumpána. Jelikož Andrej Babiš coby český podnikatel a politik slovenského původu v roce 2023 aktivně podpořil Roberta Fica ve slovenských parlamentních volbách, a před tím v roce 2022 Viktora Orbána v těch maďarských, bylo očividné, že se mu Fico bude náležitě revanšovat, obzvláště pak když Babiš následně podpořil i koaličního kandidáta ve slovenských prezidentských volbách. Na místě je možno parafrázovat staročeské přísloví slovy: „Vrána k vráně sedá, slovenský brat si slovenského brata hledá.“
Nezapomeňme však, že dějiny píšou vítězové. Čas k našim parlamentním volbám se totiž neúprosně krátí. A tak bylo záhodno konat. Jelikož se Robertu Ficovi dosud nepodařilo mocensky ovládnout slovenské soudnictví, bylo nutno vytáhnout z rukávu nějakou falešnou kartu, a to nejlépe trumfové eso. Tím cinknutým esem byl smír Andreje Babiše se slovenským ministerstvem vnitra, kterým Ficovské Slovensko obešlo soudní projednávání věci a uznalo, že Babiš byl ve svazcích StB evidován jako tajný agent Bureš neoprávněně a s StB prý nikdy vědomě nespolupracoval. A to ani s tou hodnou vedenou nějakým estébáckým Mirkem Dušínem.
Nezapomeňme, že Andrej Babiš až do začátku své politické kariéry o svém spojení s StB více jak dvacet let mlčel a nečinil žádné kroky směřující k tomu, že byl evidován jako tajný agent neoprávněně. Dokonce krátce po svém vstupu do politiky s cílem řídit stát s pomocí loajálních a oddaných podřízených jako firmu, v roce 2011 veřejně přiznal v televizním pořadu Show Jana Krause spolupráci s tzv. hodnou StB. V souvislosti s tím si připomeňme, co se píše ve spisu tajného agenta Bureše. Podle informací uvedených v článku „Babiš a StB: čtěte, co se píše ve spisech“ je mj. ve spisu uvedeno: „Kandidát uvedl, že plně chápe potřebu boje proti činnosti vnějšího a vnitřního nepřítele zaměřené proti zájmům ČSSR.“
Možná již tenkrát v roce 2011 byla v televizním studiu při natáčení pořadu Show Jana Krause sorry jako špatná akustika, jelikož následně Babiš vědomou spolupráci vehementně a zarputile popíral a stále popírá. Ale u Andreje Babiše je zcela běžné, že popírá či překrucuje, co řekl nebo učinil včera. Prostě v duchu české pohádky. Odvolávám, co jsem říkal, a říkám, co jsem odvolal. Není proto divu, že pochybným smírem se slovenským ministerstvem vnitra jaksi popřel i svá předchozí vyjádření, že se ohledně spolupráce bude soudit až do konce života. Prvotně možná dospěl k závěru, že agenta Bureše je žádoucí zlikvidovat v jeho životě s dostatečným předstihem před příštími parlamentními volbami. Nelze však ani vyloučit, že si uvědomil, že se při dalších soudních řízeních již nebude moci úspěšně opírat o nevěrohodná svědectví bývalých estébáků.
Samotný Babiš na základě informací v článku „Babiš nebyl agentem StB, oznámili Slováci. Omluvu neočekávám, říká Babiš“ přiznal, že se mu ulevilo. Zároveň konstatoval: „Jsem rád, že je to definitivní, 12 let mě to zásadně poškozovalo, zneužívali to mí političtí soupeři a uráželi mě. Omluvu neočekávám, na to nebudou mít odvahu.“ Následně, když pochopil, že výsledek vyhandlovaného smíru je mu jaksi k ničemu, se nechal slyšet, že mu především šlo o jeho čest. Tyto argumenty mohou u někoho vyvolat vzpomínku na televizní inscenaci z roku 1974 uvedenou pod názvem „Půlpenny“, ve které nezapomenutelný Karel Höger exceloval v jedné z mála svých negativních rolí – cynického lékaře, kterému soud sice dal za pravdu, že byla poškozena jeho čest, ale jako náhradu mu přiřkl pouze půlpenny. Podle soudu čest tohoto lékaře vyšší hodnotu neměla.
Byť se to Andreji Babišovi, jakož i slovenským politikům v čele s Robertem Ficem, nikterak nelíbilo, zcela trefně označil pochybný smír se slovenským ministerstvem vnitra ve sporu o jeho evidenci StB za obyčejný handl v rámci dohody se spřátelenými a navzájem se podporujícími politiky premiér Fiala. Ještě ostřeji reagoval na pochybný smír a následné Babišovo prohlášení, že mu nešlo o lustrační osvědčení, ale o jeho čest, český politik a šlechtic Jiří Lobkowitz, který prohlásil: „Nikdy jste neměl žádnou čest, pane Babiši, jak jste nám prokázal za posledních 30 let, nikdy jste neměl kvalitu člověka, který by měl sociální učení i osobní étos, který se projevuje jako kodex chování a má různé prvky jako statečnost, rytířství, poctivost a soucit. Jak můžete mít čest, když nemáte morálku? Již dávno jste ztratili svou náležitou důstojnost a pověst, a tento kuhhandel mezi členy starého slovenského komunistického bratrstva nic nezmění.“
Pokud dáme na jednu misku oslavné chorály Andreje Babiše a jeho oddaných nohsledů nad zdánlivým koncem agenta Bureše a na druhou misku historická fakta, výsledek je jasný. Pochybný smír je Babišovi prakticky k ničemu. Je to jeho další a opět nepovedený pokus o fabulaci skutečnosti. Obdobně se snažil zarputile tvrdit, že jeho otec nikdy nebyl komunistický prominent a on tak nebyl protekční dítko komunistického režimu, ačkoliv oba byli nomenklaturními kádry. Obdobně se snaží prezentovat, že on je pan Čistý a Spravedlivý, ačkoliv je přímo spojen z řadou trestních případů a i jeho hnutí ANO 2011 má na svém triku několik korupčních kauz a jiných politických skandálů.
Dohoda o smíru se slovenským ministerstvem vnitra je pro Andreje Babiše i přes veškerou snahu pouhým toaletním papírem, neboť v reálném životě tento dokument o handlu se slovenskými kumpány prakticky jiné použití nemá. Možná už i Andrej Babiš dnes ví, že svým pochybným smírem pouze přilil olej do ohně. Nadále jej totiž budou političtí oponenti a další kritici spojovat s druhořadým agentem 25085. Jestliže měl pochybný smír varovat jeho kritiky, aby v tom ustali, že by je případně mohl popohnat k soudu, opět mu to není k ničemu. To je totiž to, co Andrej Babiš s ohledem na historická fakta potřebuje nejméně. Aby jeho spojení s agentem Burešem projednával nezávislý soud.
Pokud tedy filmovou komedii „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“ lze po právu považovat za zdařilou parodii, o pochybném Babišově smíru, který měl zapříčinit jednou pro vždy konec agenta Bureše, to v žádném případě říci nelze. Ten je pouze jaksi nepovedenou taškařicí o tom, čeho jsou někteří politici schopni ve snaze oklamat veřejnost či zastrašit své kritiky.
