Článek
Již samotný český premiér slovenského původu si všiml, že v české kotlině neodvratně nastala Babišova drahota. Tu většina obyvatel České republiky aktuálně spojuje se zdražováním pohonných hmot, které bylo vyvoláno konfliktem v Perském zálivu. Na to budou pravděpodobně navazovat i další položky. Tím se Andreji Babišovi vrací jak bumerang jeho silácké výkřiky ohledně zvyšování cen pohonných hmot po zahájení ruské agrese vůči Ukrajině v roce 2022 doprovázené různými knížecími radami.
Dějství prvé – slovenský dědko pletko v hlavní roli tragikomedie o zvyšování cen pohonných hmot
Ale tak už to chodí, že doma není nikdo prorokem. Snaživý Babiš se svým chaotickým mikromanagemengtem získal po právu hlavní roli v současné tragikomedii na téma o zvyšování cen pohonných hmot, přičemž jaksi zapomněl na své pouze několik let staré knížecí rady dávané v obdobné situaci předchozí vládě Petra Fialy. A tak se jeho vláda národní katastrofy zpočátku rozhodla, že se pokusí problém rostoucích cen pohonných hmot nechat vyhnít. Že tedy, sorry jako, bude zdražování benzínu a nafty monitorovat, jak se to tedy k naplnění hesla „ANO bude líp!“ vyvine s toužebným očekáváním ukončení konfliktu v Perském zálivu.
Ten však trvá již měsíc a jeho konec je prozatím v nedohlednu. Navíc na obnovení těžby a dodávek nafty a tím i navrácení cenové hladiny k normálu si bude muset svět počkat ještě nějaký ten pátek i po jeho ukončení. Tvrdou ránou však pro Babišův chaotický mikromanagement, který český premiér šíří pomoci sociálních sítí a nikolivěk ze Strakovy akademie, bezesporu je, že cena motorové nafty roste v Česku nejrychleji ze všech evropských zemí.
V souvislosti s chaotickým Babišovým mikromanagementem nelze přehlédnout, že se v Česku za poslední měsíc vyšplhaly ceny pohonných hmot přes 40 Kč/l až někam k 50 Kč/l. A to kupodivu i na čerpací stanici v Průhonicích, která má být majetkem společnosti IMOBA, a.s., jejíž vlastníkem je dle obchodního rejstříku společnost SynBiol, a.s. Ta má dle aktuálních údajů v obchodním rejstříku od 2. prosince 2024 jediného vlastníka, a to Ing. Andreje Babiše, dat. nar. 2. září 1954, který jí vyjma působení svěřeneckého fondu v období od 3. února 2017 do 2. prosince 2024 osobně vlastnil od 8. srpna 2014. V případě vlastníka tedy zmýlená neplatí, je jim skutečně současný český premiér, tj. náš dědko pletko, jak říkají na Babišově rodném Slovensku popleteným osobám vyššího věku.
Jelikož růst ceny nafty je prozatím v nedohlednu, tak Andrej Babiš coby Všeználek a Neználek v jedné osobě začal přes sociální sítě úkolovat privátní společnosti, za kolik mají prodávat pohonné hmoty a zároveň i příslušné úřady, jak mají tyto firmy kontrolovat. Přitom jednak v odehrávající se tragikomedii jaksi opomněl na tu svou průhonickou Pumpu, že by tedy jako měl jít příkladem. Když mu to expremiér Petr Fiala decentně připomněl, neskonale zuřil. Navíc mu, popletovi, jaksi nedochází, že je českým premiérem, který by měl vládnout v rámci nastavené subordinace ze Strakovy akademie.
Aby tragikomedie o zvyšování cen pohonných hmot byla dokonalá a měla pro diváky ten správný šmrnc, Babiš při svých zuřivých výpadech proti pumpařským maržím popletl hrušky a jablky. Ač by měl znát ekonomické základy, jelikož je stále podnikatel, neboť minimálně společnost SynBiol, a.s. a jí podřízené firmy jsou v rámci nevyřešeného střetu zájmů stále v osobním vlastnictví, není tomu tak. Babiš v rozporu s logikou vzal cenu společnosti ČEPRO, a.s. bez DPH, tj ve výši zhruba 38,- Kč/l a tu porovnal s průměrnou maloobchodní cenou, tj. s cenou s DPH, ve výši zhruba 48,- Kč/l. A ejhle díky tomuto chybnému výpočtu vyšla našemu mikromanažérovi „nestydatá“ marže pumpařů ve výši 10,- Kč/l.
Přitom nic nedbal na vyjádření své pravé ruky Aleny Schillerové, že marže pumpařů jsou ve výši zhruba 2,- Kč/l a že jsou tedy v pořádku. Aby tragikomedie v podání kabaretu vlády národní katastrofy vděčné diváky Andreje Babiše skutečně bavila, tak ministryně Schillerová a ministr Juchelka coby duo Schillerka a Juchelka, tzn. Babišovi novodobí jůheláci, podporují Babišovy ranní taškařice svou nejapnou show. V něm pak infantilně ujišťují lid v podhradí v nepřetržitém vysílání, že je všechno vlastně v pořádku, protože Babišova vláda národní katastrofy „maká“ od nevidím do nevidím. Avšak možná platí, že pokud by makala méně, tím méně by napáchala katastrofální škody.
To vše má vytvářet představu reálné politiky při naplňování populistického hesla: „ANO – bude líp!“ Ve skutečnosti je blábolení Andreje Babiše a jeho novodobých jůheláků pouhým předstíráním, jelikož se jedná pouze o klam a lež. Lze totiž souhlasit s názorem, že Andrej Babiš ve skutečnosti pro Česko nikdy nemakal, nemaká a makat nebude a že tedy, sorry jako, Babišovo dokola omílané makání je pouhým podfukem na méně vzdělaných, krátkozrakých a zmatených voličích.
Dějství druhé – tragédie o Babišově drahotě spočívající v zadlužování budoucích generací
V hlavní roli opět vystupuje Andrej Babiš se svou koaliční suitou. Tzn. včetně strany Motoristé sobě, která voličům slibovala rozpočtovou zodpovědnost a vyrovnaný rozpočet v roce 2029. Pouze pro připomenutí drahota je důsledek toho, že se něco zdražuje. Tzn. z opačného konce úvahy pak zdražování je příčinou drahoty.
Opět pouze pro připomenutí, Andrej Babiš začínal jako rozpočtově zodpovědný politik, přičemž tehdy coby oligarcha hřímal, že kdyby mu v jeho podnikání někdo předložil byznys plán, jehož výsledkem by byla ztráta, že by ho nemilosrdně vyrazil. Avšak v kovidové pandemii zjistil, že populistickou politiku, která by mu mohla zaručit trvalou přízeň voličů, lze dělat na dluh. On to někdo v budoucnu zaplatí. Neměli bychom však zapomenout, že z kovidové finanční podpory měly prospěch i firmy spadající pod Agrofert, byť byly v té době zaparkované ve svěřeneckém fondu.
Jestliže populistické předvolební sliby dostaly Babiše zpět do Strakovy akademie, došlo po ustavení jeho vlády národní katastrofy i na rozhazovačný rozpočet s plánovaným schodkem ve výši 310 miliard korun. Ten lze po právu považovat za rozpočtový zločin, jelikož jednak není v souladu se zákonem o rozpočtové zodpovědnosti. Hlavně pak tuto Babišem pořádanou „žranici“ především zaplatí s krvavými úroky budoucí generace.
Přitom do neskutečného schodku vlády národní katastrofy se však nedostaly v dostatečné a požadované výši výdaje na obranu, a navíc nedošlo ani na zafinancování celé řady Babišových předvolebních slibů. V podstatě došlo zejména na úhradu příspěvku na obnovitelné zdroje energie (OZE) z veřejných prostředků. Tzn. na opatření, ze kterého mají prospěch i firmy spadající pod Agrofert, ale i další firmy stále vlastněné českým premiérem, jako je zmíněná společnost SynBiol, a.s. Opět, on to někdo v budoucnu zaplatí.
Tím se dostáváme k další Babišově drahotě vyvolané zvyšováním státního dluhu a zejména pak zdražováním dluhové služby způsobené růstem nákladů na splácení našeho dluhu. Přitom je nutno vzít na vědomí, že Česko si svou korunovou měnou půjčuje na světových trzích dráž než dlouhodobě politicky nestabilní Slovensko, jelikož naši sousedi spadají do eurozóny. Navíc lze prozatím obtížně predikovat, jak rating ČR do budoucna ovlivní kromě schválených či predikovaných vysokých schodků našeho státního rozpočtu i prohlubující se celosvětová nestabilita.
V souvislosti s tím Národní rozpočtová rada připomněla, že průměrné zadlužení zemí EU se v letech 2020 až 2024 snížilo o 8,8 procenta, kdežto v České republice naopak vzrostlo o 6,4 procenta. A vše nasvědčuje tomu, že za Babiše poroste naše zadlužení ještě větším tempem. On to někdo v budoucnu zaplatí. Pro budoucí generace je tedy neštěstím, že Česko jde proti proudu. Místo toho, abychom v období růstu národního hospodářství jsme své dluhy umořovali, tzn. snižovali, tak své dluhy neskutečně navyšujeme. A tak i v rámci Babišovy rozpočtové „žranice“ bude Česká republika splácet staré dluhy novými dluhopisy. Takové rozpočtově nezodpovědné chování může skončit i brzkým státním bankrotem.
Přitom nezřízenému rozhazování veřejných prostředků není konec. Andrej Babiš již nyní připravuje Česko na to, že v příštím roce lze očekávat ještě větší rozpočtový schodek než letos. Tzn. i motoristé mohou zapomenout na svou vizi vyrovnaného rozpočtu. On to někdo v budoucnu zaplatí. Pokud by Babišova vláda národní katastrofy přivedla české hospodářství na buben, můžou to být i jeho voliči z řad dnešních penzistů. Pouze připomínám, že jsem stejný ročník jako Andrej Babiš. Navíc na svou adresu používám výstižný slovenský pojem dědko pletko, když něco zvojtím. Takže aktuálně spadám mezi voliči do kategorie 65+. Pro tuto věkovou kategorii, jakož i pro kategorii 75+ je bohužel příznačné, že tvoří jádro Babišových voličů, kdy v kategorii 65+ dalo hlas hnutí ANO 2011 celkem 54 % voličů a v kategorii 75+ pak 56 %.
Co se týče rostoucí drahoty způsobené nárůstem splátek našeho státního dluhu, musíme se však podívat na věkové kategorie na opačném spektru. Tj. pro nás občany v důchodovém věku na generaci našich vnoučat, na které v budoucnu dopadne splácení našich dluhů, notně živených Babišovou vládou národní katastrofy. V těchto věkových kategoriích již Andrej Babiš takovou podporu voličů neměl: kategorie 18 – 24 let pouze 14 % voličů a kategorie 25+ pak 19 %. Jsou-li prozatím známy pouze údaje ČSÚ k datu 30. září 2025, tj. zhruba k termínu posledních voleb, potom v ČR žilo 10 909 500 obyvatel, přičemž 20,7 procenta tvořili občané starší jak 65 let (65+).
Z dostupných statistických údajů (například sčítání lidu v roce 2021) lze odvodit, že zhruba stejný počet obyvatel spadal k 30. září 2025 do neevidované kategorie 0 až 18 let s tím, že tito spoluobčané neměli při minulých volbách volební právo. Tzn, že se nemohli ani rozhodnout, zda dají hlas pro ANO populistické zadlužování či budou volit rozpočtovou zodpovědnost. Přesto i těchto zhruba 2 miliony 200 tisíc našich vnoučat bude v budoucnu platit naše dluhy. Nezbývá než zvolat: „Hanba na naše hlavy!“
Anketa
Jak již bylo uvedeno, Andrej Babiš predikuje na příští rok ještě vyšší schodek. Možná v rámci svého chaotického řízení vlády národní katastrofy měl světlejší chvilku, kdy si uvědomil, že na červencovém summitu NATO dostane od Trumpa pořádnou čočku, spojenou s fatálními výhrůžkami, že by se nás článek č. 5 jakožto obranných parazitů nemusel do budoucna týkat. Takže je mu jasné i s ohledem na vyjádření prezidenta Petra Pavla, že v rozpočtu pro rok 2027 pravděpodobně budou i adekvátní výdaje na obranu. Tzn., že kromě finančního zajištění alespoň některých Babišových populistických slibů, například směřovaných na zestátnění veřejnoprávních médií, bude muset Česko plnit v plné výši i své závazky vycházející z členství v NATO.
Lze tedy očekávat, že naše zadlužování poroste za Andreje Babiše i v příštích letech. On to někdo zaplatí. A bohužel budou to naše vnoučata, v jejichž neprospěch významná část českých důchodců dala svůj hlas populistickému hnutí ANO 2011, či extrémistům z hnutí SPD a zoufalcům ze strany Motoristé sobě. Budou to tedy naše vnoučata, na která dopadne dnešní Babišova drahota vyvolaná růstem splátek na český státní dluh. Dnes spíše latentní, ale v budoucnu zcela reálně zlověstná.
V posledním roce Fialovy vlády padlo na vrub dluhové služby 98 miliard. Tj. dvakrát víc než před covidem, což připomíná, že na splátkách státního dluhu se významně podílela i předchozí Babišova vláda. Pro letošní rok si Babišova vláda vyčlenila na správu státního dluhu 110 miliard a v roce 2028 již má jít na dluhovou službu téměř 140 miliard, pokud s ohledem na všechny geopolitické a vnitrostátní okolnosti se nebude jednat ještě o vyšší částky. On to někdo zaplatí.
