Článek
Fotbalový klub Slavia Praha ve třetím kole ligové nadstavby přehrál před prázdným stadionem Jablonec 5 : 1 a obhájil tak po úterní bezbrankové remíze Sparty loňský titul. Pro slávisty je to 23. titul. Tentokrát však bude mít velmi hořkou pachuť, byť si tím Slavia zajistila účast v hlavní fázi Ligy mistrů. Navíc se nenapravitelný hříšník Tomáš Chorý pravděpodobně stane králem ligových střelců. Přitom letošní titul mohla Slavia slavit již po derby se svým odvěkým rivalem Spartou a ve kterém, byť oslabená o vyloučeného Chorého, necelé čtyři minuty před koncem vedla o jednu branku.
Řádění při sobotním derby pravděpodobně probíhalo podle předem připraveného scénáře
Avšak díky neukázněným bezmozkům z řad slávistického ultras se derby pražských „S“ změnilo v jeden z největších skandálů českého fotbalu, který rezonoval i světovým fotbalovým světem. Neomluvitelné řádění slávistických výtržníků šokovalo značnou část společnosti včetně politiků. Pro samotné slávistické hráče a trenéry představuje nepochopitelné běsnění tzv. fanoušků při sobotním derby velkou sportovní tragédii, ze které někteří mají dodnes noční můru.
V souvislosti s tím působí přímo hrůzostrašně a zejména pak varujícím způsobem náhled bývalého příslušníka fotbalového ultras, že při derby v Edenu vše probíhalo podle pečlivě připraveného a promyšleného scénáře, ve kterém vůbec nešlo o Slavii a její titul, jakož nešlo ani o fotbal, ale pouze o ukojení nízkých pudů řádících bezmozků a ega jejich vůdců z toho, jaké vymysleli originální choreografické zvěrstvo na přetrumfnutí, a především pak ponížení odvěkých rivalů z řad sparťanského ultras.
Bohužel se jim to „povedlo“. Až na jednu fatální organizační chybu. Prostě, někdo v napětí očekávání věci příštích spustil zběsilý nájezd na sparťanský kotel o čtyři minuty dříve. Pravdou je, že se spíkr Tribuny Sever již fanouškům Slavie omluvil za to, že je poslal slavit moc brzo. Avšak pokud by tak učinil až po závěrečném hvizdu, bylo by to od slavistických ultras stále odsouzeníhodné zvěrstvo, jehož hlavní motivací bylo naházení zapálené pyrotechniky na sparťanské konkurenty. Ale utkání by bylo u konce. Spíkrova omluva však nebyla vůbec pokorná a sebekritická, jelikož se jedním dechem ohradil proti Jaroslavu Tvrdíkovi, že „potápí“ fanoušky a některé hráče i činovníky klubu. To ještě možná netuší, že pravděpodobně bude mezi prvními na řadě při vymáhání nejen desetimilionové pokuty, ale i všech škod napáchaných při sobotním derby, které bylo zcela zpackáno neukázněnými diváky.
Pro tento racionální náhled, že vše bylo dopředu připraveno, hovoří i zřetelná koordinace celé akce. Prvotně někdo musel pronést na stadion neskutečné množství pyrotechniky, jakož i černé kukly. Ten, kdo byl pověřen dát povel k útoku, ten to sice zvoral, ale pak vše, byť předčasně, probíhalo vše podle plánu. Po levém a pravém křídle běsnícího davu běželi určení příslušníci ultras, povětšinou v kuklách a se zapálenými světlicemi, čímž vytvářeli tak kouřovou mlhu kolem hlavního šiku slávistických ultras.
Někdo tedy musel dopředu rozhodnout, kdo poběží vlevo, kdo vpravo a kdo bude členem hlavního útočného voje schovaného uprostřed za kouřovou clonou vytvářenou světlicemi na křídlech, přičemž jeho úkolem bylo naházet zapálenou pyrotechniku do sparťanského kotle. Pro tento náhled hovoří i neadekvátní reakce některých špiček slávistických ultras, ze kterých prvotně číší uražená ješitnost, že prakticky nikdo neocenil jejich „geniálně“ vymyšlenou choreografii.
Napadení sparťanských hráčů je nejen odsouzeníhodné, ale i trestuhodné
Kromě zamyšleného útoku na sparťanský kotel za použití nebezpečné pyrotechniky je zcela odsouzeníhodné a trestuhodné napadení tří sparťanských hráčů přímo na hřišti. Bezesporu nejzávažnější byl útok řádících výtržníků proti sparťanskému brankáři Surovčíkovi. Na pováženou je neskutečné množství pyrotechniky použité v průběhu derby, a to nejen slávistickými ultras, ale i sparťanskými fanoušky. Je tedy něco špatného ve fotbalovém světě.
Jak je možné, že se na stadion dostalo takové množství zakázané pyrotechniky?
Negativně je tedy nutno vnímat nejen opakované kauzy spojené s ovlivňováním zápasů, a to včetně v zájmu sázkařských mafií, a nekončicí násilí a nevraživost mezi militantními fanoušky. Ale na pováženou je s ohledem na všechny okolnosti a zejména pak rizika, že lze na fotbalové stadiony pronášet přes veškerou ostrahu zakázanou pyrotechniku. V souvislosti s ní nelze přehlížet na prvním místě rizika spojena s jejich používáním v průběhu utkání, a to včetně těžkých úrazů a uvolňování velkého množství zdraví škodlivých emisi v kotli fotbalových stadionů se zhoršenou ventilací vzduchu.
Letošní titul je pro Slavii velmi hořkou pilulkou a má co napravovat nejen v oblasti výchovy diváků, ale i samotných hráčů
Fotbalový klub Slavia Praha je opět mistrem. Doufejme, že v hlavní fázi Ligy mistrů předvede důstojnější výkony než v uplynulém ročníku. Slavia již zná i trest za sobotní řádění svých ultras. S kontumaci derby ve prospěch Sparty se již vypořádala, a to i za pomoci svého odvěkého rivala, který pouze remizoval s Plzní, vítězstvím nad Jabloncem. Při utkání s Jabloncem si Slavia odmazala i jednu čárku za čtyřzápasové uzavření stadionu. Desetimilionovou pokutu jí pokryjí příjmy z účasti v Lize mistrů, přičemž nelze vyloučit, že tuto částku bude Slavia vymáhat po provinilých fanoušcích. Své tresty pak znají i hříšníci v čele s Tomášem Chorým, který vyfasoval za své třetí letošní vyloučení zákaz startu na šest zápasů a David Douděra pak na tři. Oba navíc Slavia vyřadila z kádru. Ve čtvrtek se s nimi svezl i další slávista David Moses, který dostal trest na osm utkání.
Anketa
Pokud k těmto trestům přičteme zákaz na sedm zápasů pro Jana Bořila za to, že se ve 30. kole ligy sápal na rozhodčího, kdy navíc v 88. minutě utkání s Hradcem Králové byl vyloučen i slávista Mbodji, nelze souhlasit s vyjádřením Lukáše Provoda, že při derby zvládli slávističtí hráči zápas na výbornou. Kaňkou na derby je totiž i Chorého vyloučení za ostrý faul a zejména pak Douděrova červená za nadávání rozhodčímu. Pokud k Douděrovým nadávkám přičteme obdobný Bořilův výpad a Chorého neúmyslné či možná i úmyslné plivnutí na protihráče, tyto neprofesionální emoce se menší či větší měrou podílely na vytváření nesmiřitelné atmosféry, která vygradovala násilím ze strany slávistických ultras. Aby nevznikla mýlka, osobně se považuji za fanouška Slavie, byť s tím mám v posledních letech kvůli chování některých hráčů, ale i diváků rostoucí problémy.
Podněcování k nenávisti nebo násilí vůči skupině osob je trestné
Policie již zná totožnost mužů, kteří napadli brankáře Surovčíka, jakož i totožnost řady fanoušků, kteří předčasně vběhli na hřiště. Známá by měla být policii i osoba spíkra, která předčasně vydala pokyn k vběhnutí slávistických ultras na hřiště, jehož součásti byl zběsilý útok proti sparťanskému kotli za použití zbraní v podobě zapálené pyrotechniky. Zatím je ve hře zejména výtržnictví (§ 358 trest. zák.) a dále pak ublížení na zdraví (§ 146 trest. zák.), poškozování cizí věci (§ 228 trest. zák.), jakož i v případě brankáře Surovčíka i nebezpečné vyhrožování (§ 353 trest. zák.).
Co se týče ublížení na zdraví, složitější to je v případě popálení některých sparťanských fanoušků, jelikož je prakticky nemožné spojit konkrétní poškození zdraví s konkrétní rukou, která v tomto případě odpálila z běsnícího davu světlici. Je tedy i na místě právnický náhled, že by se mělo uvažovat i s § 272 – obecné ohrožení, jelikož ten by se vztahoval na všechny ztotožněné útočící osoby odpalující pyrotechniku mimo jiné proti sparťanskému kotli. Protože vše bylo dopředu připraveno, potom v případě organizátorů značně nepovedené choreografie je žádoucí vzít na zřetel i § 356 – podněcování k nenávisti nebo násilí vůči skupině osob, jelikož jak slávističtí, tak sparťanští ultras jsou specifickou sociální skupinou a takto chráněnou zákonem.
Reakce politiků na řádění fanoušků při derby jsou licoměrné a značně pokrytecké
Zběsilé řádění při posledním derby pražských „S“ je totiž odrazem prohlubující se polarizace společnosti značně přiživované významnou částí politiků; sektářské nesnášenlivosti mezi politickými uskupeními, která mají v některých případech charakter sekty, v jejichž čele stojí příslušný guru, rozhodující o všem (zejména se jedná o hnutí ANO a hnutí SPD); šířící se celospolečenské hysterie; politiky uměle vyvolávaných předsudků a rostoucí intolerance.
Jestliže nejsou politici vůči sobě tolerantní, potom je těžko toto očekávat od občanů, obzvláště pak, když je celospolečenská intolerance opět živena extrémistickými a populistickými politiky. Navíc o co více jsou politici a jejich skálopevní voliči intolerantní vůči svým politickým oponentům, o to více jsou naopak tolerantnější vůči excesům či prohřeškům svých vůdců a politických soukmenovců. Počínaje členstvím v StB a dotačními podvody přes vřelý vztah k nacismu či putinovskému Rusku včetně mávání pravou tlapkou až po označení oponentů za méněcenné lidi a deratizaci nepohodlných osob.
Politiky jsou aktuálně a zejména pak nenávistně živeny i předsudky spojené se sjezdem Sudetoněmeckého svazu v Brně. Opět lži a nenávist v podání současné koalice opět neurvale útočí proti pravdě a občanské sounáležitosti, jakož i proti smíření, přičemž předsudky bývají jedním z kořenů zla. O tom jsme se mohli přesvědčit mj. i prostřednictvím britského filmu Jeden život nedávno opakovaně vysílaného na ČT 2.
Reakce politiků včetně ministra sportu Borise Šťastného jsou tedy licoměrné a pokrytecké, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by si politici chtěli zamést před svým prahem a byť se jenom pokusili vrátit do politiky alespoň špetku slušnosti a tolerance. Jestliže si ministr Šťastný bezprostředně po derby stěžoval, že měl z něho noční můru, za pár dní na to v Poslanecké sněmovně nesmiřitelně bojoval proti myšlence smíření, přičemž korunu všemu nasadil hysterickým výpadem proti svému koaličnímu partnerovi ministru Plagovi, který se nezúčastnil koaliční sudetoněmecké frašky, a navíc, který se na sociálních sítích jednoznačně postavil na stranu smíření.
Jestliže zásadní prevencí proti excesům, jejichž jsme byli svědky při posledním derby, je vzájemný respekt a tolerance mezi klubovými rivaly, otázkou je, jak chce toto chce prosazovat nesmiřitelný ministr sportu Šťastný? Takže nejen jemu připomenutí odkazu sira Nicholase Wintona ze zmíněného filmu: „Chraň v sobě člověka.“ To, čehož jsme byli svědky v Edenu, se v celospolečenské atmosféře polarizace a nesmiřitelnosti, může stát noční můrou v českých ulicích. Tak jak bylo zachyceno i ve filmu Jeden život. K tomu stačí pouhá jiskra, aby případně došlo k naplnění politických představ o deratizaci nepohodlných protivníků. Zásadní řešení tedy potřebuje nejen fotbal, ale i celá, značně rozdělená společnost.
Ultras–choreo–pyro. Vražedná trojkombinace nejen pro Eden, ale pro celý fotbal | Názory | Lidovky.cz
