Článek
Podle všech politologických definic jsou volby do Evropského parlamentu tzv. volby druhého řádu. O tyto volby je mezi voliči menší zájem, což se projevuje jejich (ne)účastí. Navíc často nevolí podle svého ideového ukotvení, ale mnoho z nich využívá hlasování jako protest proti aktuálně vládnoucím stranám, které málokdy sbírají body popularity.
Známe to z minulosti. Navzdory letošní rekordní účasti přišlo k urnám pouze 36 % oprávněných voličů. To je o 34 % méně než při prezidentských volbách. Špatně chápeme dopad evropské politiky na naši zemi. Rozhodnutí Evropského parlamentu mají na naše životy mnohem větší dopad než rozhodnutí prezidenta republiky; soudě dle volební účasti si to neuvědomujeme. Málo se připomíná, že až 80 % zákonů je v základu implementováno do národní legislativy z dílny Evropského parlamentu. Navíc v současné době, charakterizované zelenou tranzicí, vojenským konfliktem na Ukrajině a slábnoucí konkurenceschopností EU vůči USA a Číně, je Evropský parlament silnější a de facto důležitější institucí než kdy dříve.
Neobstojí ani argument, že volíme 21 zástupců ze 720, a nemáme tak dostatečně silný hlas k prosazení čehokoliv podstatného. V Evropském parlamentu totiž poslanci zasedají v obdobách našich poslaneckých klubů, takže vlastně nevolíte TOP 09, ale dáváte hlas Evropské lidové straně. Když zvolíte zástupce do nějaké frakce (ideálně takové, která následně utvoří většinovou koalici), záleží už jen na schopnostech jednotlivých poslanců, nakolik dokážou v rámci výborů či jako předkladatelé utvářet legislativní návrhy. I poslanec z malé země tak může prosadit zásadní právní předpisy. To koneckonců v posledních deseti letech vícekrát ukázal Luděk Niedermayer.
To jen na úvod, který rámuje můj komentář k výsledkům letošních voleb. Nechci suplovat roli politologů, ale spíše nabídnout vlastní pohled na volby, které určí směřování Unie na dalších pět let. Největším šokem pro mě je bezesporu úspěch antisystémových a protibruselských stran Přísaha, Motoristé sobě, Stačilo! a, byť s velkou ztrátou, i SPD. Jejich pět poslanců je pro nás jako vládní stranu varovným signálem, který nebudeme brát na lehkou váhu. Je to vzkaz voličů, že mohou mít rozpaky se současným zastoupením v parlamentu a naším úkolem bude především do sněmovních voleb dokázat, že navzdory ekonomické krizi a válce na Ukrajině se stát o ně dokáže postarat. Že jsme to dokázali a dokážeme zase.
V Evropském parlamentu se navíc zcela jistě prokáže, že destrukce systému jako jediný volební program neobstojí. Jistě se těmto stranám podařilo získat politické body doma, ale v EP budou jejich kandidáti na chvostu, bez reálné šance cokoliv změnit (což cením) a pouze získají na pět let přístup do štědrého systému platu, odměn a náhrad, aniž by se pozitivně podíleli na zkvalitnění života obyvatel Unie. Koneckonců to dokazují i četné analýzy vlivu českých europoslanců, kde se na konci umisťovali s železnou pravidelností europoslanci David i Blaško. Jsem si tak jistý, že Turka či Bartůšek budeme vídat ve stejné váhové kategorii jako Davida.
Nebudu tvrdit, že vítězem těchto voleb není hnutí ANO. Zvítězilo na počet odevzdaných hlasů, získalo o jeden mandát více než dosud a také o jeden více než my v rámci koalice SPOLU. Na druhou stranu myslím, že předseda Babiš není tak spokojený, jak se snaží prezentovat v médiích, protože mu značnou část hlasů odčerpali klausovští Motoristé a neokomunisté ze Stačilo! To je pro něj nemilá zpráva a nejspíš svou negativní kampaň bude muset do budoucna lépe cílit.
Výsledek koalice SPOLU je důstojný. Navzdory silné antikampani jsme dokázali být jediným vážným soupeřem pro ANO. Poskládali jsme silnou kandidátku osobností a voliči to ocenili. Opět se ukázalo, že SPOLU není projekt na jedny volby a má význam i do budoucna. Jako člena TOP 09 mě navíc těší, že jsme obhájili dva mandáty a k našemu lídrovi Luďkovi Niedermayerovi přibyl i mně blízký Ondřej Kolář. Do Bruselu patří, má odvahu, zkušenosti a proevropské odhodlání.
Z celoevropského hlediska se potvrdila očekávání řady komentátorů a politologů: uspěly strany, které jsou kritické vůči politice současné Evropské komise. Špatná komunikace a pro mnohé překotné směřování k zelené tranzici si vybraly svou daň v podobě oslabení evropských Zelených a Socialistů. Evropská lidová strana si nicméně oproti minulému období polepšila a upevnila svou hegemonickou pozici.
Nová Komise i přes úspěch EPP bude nejspíš opatrnější vůči zelené politice a zbrzdí i snahy o evropskou integraci. Obojí nemusí být nutně problémem. Nesmíme ale dopustit, aby skrze své trollí farmy a antisystémové politické strany využilo této situace putinovské Rusko, které by tak o to víc podrývalo existenci a fungování EU.
Připomeňme si fundamentální důvod existence EU. Vznikla, aby v Evropě nastavila spolupráci místo soupeření a mír místo válčení. Jedná se o nejvýznamnější počin v historii Evropy, který zaručuje mír, ekonomickou i sociální prosperitu skoro pěti stovkám milionů občanů od Portugalska po Estonsko.
Zdroje dat: volby.cz
