Článek
První muž (posledně volil STAN): „Můžou za to dezinformace, řetězový maily, ruská propaganda. Lidi jsou pak tak zblblí, že nevědí, koho volej“.
Druhý muž (posledně volil SPOLU): „Fialova vláda to dělala dobře, ale nezvládla kampaň. Zapomněli prodávat a propagovat svý úspěchy, a na tom to projeli.“
Když přišla řada na mě, nabídl jsem svým společníkům perspektivu ala “It’s economy, stupid!”: lidi volí Babiše proto, že jich během Fialovy vlády většiny reálně zchudla - a právě o Babišovi jsou lidé stále přesvědčení, že zvládne nejlíp hájit jejich zájmy.
Přátelům se to - diplomatický řečeno - hodně nelíbilo. A mě došlo, že platí; „Úhel pohledu závisí na místě, kde člověk zrovna sedí“. Jakmile totiž máte slušnou práci a k tomu splacenou hypotéku na byt či dům, které jste pořídili za ceny před deseti či dvaceti lety, vnímáte svět úplně jinak, než většina těch, kteří jsou v nájmu, nebo řeší splátky a refinancování vysokých hypoték nedávno pořízených nemovitostí. A že když žijete „ve svém“ na předměstí Prahy a pracujete ve službách, vidíte svět prostě jinak, než penzistka ze Šluknova či dělník z končící automotive fabriky z Rumburku. Nebo farmář ze Sedlčanska, který nedokáže odprodat úrodu ze slušnou cenu kvůli kartelu obchodních řetězců. Nebo pracovnice plzeňské neziskovky sociálních služeb, které vláda přiškrtila financování už za Fialy…
Přes konkrétní příběhy se chlapům v hospodě nechtělo věřit, že se má valná část naší populace opravdu hůře, než skoro o dekádu dřív: „Vždyť jsou přece všechna ekonomická čísla tak pěkná“.
A v tom vězí jádro pudla. Zatímco obecné ukazatele jako je HDP či nezaměstnanost ukazují ekonomiku v pěkně vypadajících číslech, při pohledu na vývoj reálných mezd či minimální důstojnou mzdu (na kterou nedosáhne víc než půlka pracujících) se ukazuje, že se má většina lidí opravdu hůře. Ostatně i takový týdeník Respekt nedávno napsal: „Už neplatí, že se stačí snažit. Pocit, že systém je nespravedlivý, se bude rozšiřovat mezi střední třídu“.
Jak ukazuje tabulka ze serveru kurzy cz, reálná mzda za rok 2025 stále nedosáhla ani úrovně z let 2019/2020! Potvrdil to i Eurostat, podle kterého klesly české reálné mzdy v posledních pěti letech téměř nejvíce v celé Evropě - a to o celých 6,6 %! Horší v EU už byla jen Itálie s poklesem reálných výdělků 9,2 %!
Na vině je rekordní cenová inflace zejména v oblasti energii a potravin. Mohou za ní oligopoly klíčových dodavatelů, tedy kartely, které se snadno domlouvají na zvyšování cen spotřebitelům. Nadávání na emisní povolenky a zelenou transformaci jsou jen záminkou, která odvádí pozornost právě od zisků oligarchů - jejichž zájmem je stará, dotovaná, nekonkurenceschopná a špinavá ekonomika.
Při pohledu na vývoj situace domácností je nabíledni, že právě neschopnost Fialova kabinetu efektivně bojovat s oligarchií a současně zajistit prosperitu velké většině našich obyvatel vedla k tomu, že se po svobodných volbách vrátila k moci kořistnická oligarchie - a nyní hlasitě pustoší veřejné instituce, svobodná média či neziskové organizace, zatímco si v tichosti porcuje stát a zajišťuje státní penězovody.
Diskuse v hospodě skončila po pátém pivu. Vím, že přátelé budou o nerovnostech a nespravedlnostech alespoň uvažovat. Na rozdíl od většiny sněmovních opozičních politiků, kteří stále nenabízejí řešení reálných potřeb obyvatel - a tak nechávají lidi na pospas Babišovi, Okamurovi a Macinkovi.
CO S TÍM?
Zásadním úkolem současné politické opozice je nabídnout jasná a věrohodná řešení socioekonomických nerovností a posílení veřejných služeb, které opět zajistí větší rovnost šancí. Zásadní roli hrají veřejné investice do vzdělání a zdravotnictví, které dokážou vyrovnávat strukturální rozdíly a zvyšovat životní šance lidí bez ohledu na jejich původ. Výsledkem bude inkluzivnější a odolnější společnost.
Klíčovým nástrojem jsou redistributivní programy progresivního zdanění extrémního majetku a cílené podpory konkrétních sociálních skupin. Solidární peněžní transfery, důstojné penze, dávky v nezaměstnanosti, podpora rekvalifikací a celoživotního vzdělávání i cílená pomoc zranitelným domácnostem přímo přesouvají zdroje od úzké vrstvy extrémně bohatých tam, kde mají největší společenský přínos. Pokud jsou tyto programy dobře nastavené, snižují příjmové rozdíly, posilují sociální soudržnost a fungují jako ochranná bariéra proti globálním ekonomickým šokům.
Stejně tak důležité je důstojné ohodnocení neplacené péče o děti, větší zapojení a podpora mužů do péče, penzijní zvýhodnění pečujících osob či daňové motivace pro zaměstnávání na částečné úvazky — společně s dostupnou veřejnou terénní a odlehčovací podporou.
Většinu daní financujících slábnoucí veřejné služby dnes platí střední třída a lidé s nižšími příjmy, což je zkrátka dlouhodobě neudržitelné - ekonomicky i demokraticky. ⚖️
Když se nás s Gabriela Svárovská - Zelení lidé ptají, co děláme po našich pracích (Gábina po šichtě ve sněmovně, já po šichtě mezi farmáři), je to - mimo jiné - právě shromažďování znalostí a síťování expertů na férové daně a moderní hospodářskou a sociální politiku.
Andrej Babiš a jeho garnitura se postupně znemožní - dožene ho ekonomika podfinancovaného a vykuchaného státu, díky které nebude schopen plnit potřeby svých voličů. No a aby po Babišovi nepřišel ještě někdo horší, potřebujeme mít připravenou progresivní hospodářskou politiku, která bude podporovat odolnost lidí, rodin, komunit, obcí i celé naší země.
