Článek
Zaplacené all inclusive neznamená, že je dovoleno všechno
Na dovolené se chce člověk uvolnit. Neřešit žehlení košile, nenosit kravatu a nevracet se do pokoje pokaždé, když dostane chuť na něco malého. Od toho jsou bary u bazénu, venkovní občerstvení a restaurace určené pro hosty přicházející přímo z pláže.
Večeře v hlavní hotelové restauraci však představuje jinou situaci. Lidé se tu scházejí na delší dobu, sedají si na čalouněné židle a obsluha mezi nimi přenáší horké talíře a nápoje. Požadavek na suché oblečení, zakrytý trup a obuté nohy proto nepovažuji za přežitek.
Host si zaplatil jídlo a hotelové služby. Nekoupil si však právo ignorovat pravidla společného prostoru. Stejně jako nemůže pouštět hlasitou hudbu ve dvě ráno, nemusí být přijat do restaurace v oděvu, ve kterém před minutou vylezl z bazénu.
Mokré plavky jsou za hranicí pohodlí
Největší problém nepředstavuje módní vkus, ale stav oblečení. Mokré plavky zanechají vodu na podlaze a promáčené sedadlo dalšímu hostovi. Přes boky přehozený ručník tento problém neřeší, protože voda z něj může kapat úplně stejně.
Člověk se nemusí převléknout do večerních šatů. Stačí se osušit a vzít si suché kraťasy, šaty, sukni nebo lehké kalhoty. V teplých zemích existuje dost pohodlného oblečení, ve kterém se host neuvaří a současně nevypadá, jako by si spletl restauraci s lehátkem.
Podobně jednoznačně vnímám holou hruď. Nejde o tvrzení, že lidské tělo je pohoršující nebo nehygienické. Jde o rozlišení prostředí. U bazénu je nahý mužský trup naprosto běžný, u večeře už ne. Tričko zabere v kufru minimum místa a jeho obléknutí trvá několik sekund.
Žabky nejsou stejný prohřešek jako plavky
U obuvi je hranice mnohem méně jednoznačná. Čisté a suché žabky mohou být v obyčejném prázdninovém bufetu přijatelné, zvlášť pokud hotel stojí přímo na pláži a nijak formálnější pravidla neuvádí. V luxusní restauraci s obsluhou už mohou působit nepatřičně.
Nelze je proto automaticky postavit na stejnou úroveň jako mokré plavky nebo holou hruď. Rozhoduje typ podniku a zveřejněný dress code. Problémem jsou spíše mokré, zablácené nebo pískem obalené boty než samotný fakt, že mají mezi prsty gumový pásek.
Hostům, kteří nechtějí balit společenské boty, obvykle stačí lehké sandály nebo čisté tenisky. Požadavek na uzavřenou obuv už by měl hotel sdělit předem, protože nejde o samozřejmé minimum, ale o konkrétní úroveň formálnosti.
Každý resort nastavuje pravidla jinak
Jednotný mezinárodní dress code pro hotelové večeře neexistuje. Některým resortům stačí zakrytá ramena a zákaz plavek. Například síť RIU ve svých 1odpovědích na otázky hostů požaduje při večeři u mužů tričko nebo košili se zakrytými rameny a plavky nechává k bazénu či na pláž.
Jiné hotely jsou výrazně přísnější. Vybrané restaurace Iberostaru nepovolují na večeři plavky, žabky ani tílka a po mužích požadují uzavřené boty. Některé podniky stejné sítě vyžadují dokonce dlouhé kalhoty, jak ukazují pravidla 2restaurací v hotelu Iberostar Selection Anthelia.
Obě varianty jsou legitimní, pokud o nich host ví před rezervací. Rodina, která chce chodit na večeři v kraťasech a sandálech, si může vybrat uvolněnější hotel. Resort slibující formální gastronomický zážitek zase může požadovat odpovídající oblečení.
Pravidla nesmějí být schovaná ani ponižující
Hotel má povinnost dress code sdělit jasně. Ideálně už v popisu pobytu, následně při příjezdu a ještě jednou u vstupu do restaurace. Věta ukrytá v dlouhých obchodních podmínkách nepomůže hostovi, který si kvůli ní měl přibalit dlouhé kalhoty.
Pravidla by také měla být srozumitelná a pokud možno stejná pro všechny. Zákaz plavek, mokrého oblečení a nezakrytého trupu dává jasný smysl. Mnohem hůře se obhajuje situace, kdy muž nesmí ukázat kotníky, zatímco žena může přijít v krátkých šatech a otevřených sandálech.
Personál by měl postupovat slušně, ale důsledně. Stačí hosta diskrétně upozornit a požádat ho, aby se převlékl. Hlasité napomínání před celou restaurací je zbytečné. Ještě horší je pravidlo, které se u jedné rodiny vymáhá a u jiné ignoruje.
Ani malé děti nemusejí večeřet v mokrém
Rodinný hotel musí počítat s dětmi, rozlitým džusem i občasným křikem. To ale neznamená, že dítě musí přijít od bazénu rovnou k bufetu v mokrých plavkách. Rodiče mu mohou přes oblečení přetáhnout suché šaty, tričko a kraťasy stejně rychle jako sobě.
Od batolete samozřejmě nelze očekávat košili, společenské kalhoty a dokonalé stolování. Základní hranice by však měla platit pro celou rodinu. Výjimkou může být nečekaná nehoda nebo jiná situace, kterou rodič právě řeší, nikoli pohodlnost opakovaná každý večer.
Dvě minuty převlékání dovolenou nikomu nezkazí
Nikdo by neměl hostům předepisovat barvu košile, cenu sandálů nebo módní značku. Hotelová restaurace rovněž nepotřebuje přehlídku nalíčených žen a mužů v saku. Slušnost není soutěž o nejdražší šatník.
Přiměřené minimum je podstatně prostší: přijít suchý, zakrýt si trup a obout si čisté boty. U formálnější restaurace přidat takové oblečení, jaké hotel předem oznámil. Kdo s pravidly nesouhlasí, může zvolit venkovní občerstvení nebo uvolněnější resort.
Dovolená má být pohodlná. Pohodlí však končí ve chvíli, kdy po mně zůstane mokrá židle, personál musí utírat louži a ostatní hosté večeří vedle člověka oblečeného pouze v plavkách. Převléknout se není podřízením zastaralé etiketě. Je to drobná ohleduplnost, která společný prostor zpříjemní všem.
Zdroje:
1 Komerční web sítě hotelů RIU
2 Komerční web hotelu Iberostar Selection Anthelia
