Peníze si před cestou neměním. Mám několik způsobů, jak se k hotovosti dostat levněji

Před každou zahraniční cestou se objeví stejná otázka: „Už máš vyměněné peníze?“ Nemám. Pokud nejedu do země, kde bez hotovosti skutečně nefunguje doprava, ubytování ani běžné placení, nevidím důvod kupovat velký obnos cizí měny několik dnů před odjezdem.

Směnárna znamená kurz, který musím přijmout předem. Navíc odhaduji, kolik utratím, a po návratu řeším zbylé bankovky. V zahraničí proto platím především kartou a hotovost vybírám až tehdy, když ji potřebuji. Neříkám, že je to nejlepší postup pro každého. V zemích se slabou bankomatovou sítí nebo při příjezdu uprostřed noci může dávat malá hotovostní rezerva smysl.

Mně se osvědčila kombinace Revolutu a mKreditky Travel. Není to reklama ani tvrzení, že tyto dvě karty vyhrají každé kurzové srovnání. Podmínky i kurzy se mění a každý si je může před cestou ověřit sám.

Revolut používám jako debetní kartu pro menší výběry a směnu běžných měn. U základního tarifu lze v době psaní textu vybrat bez poplatku Revolutu nejvýše 4 500 korun za klouzavý měsíc nebo provést pět výběrů, podle toho, co nastane dříve. Po překročení hranice se účtuje poplatek dvě procenta, nejméně 30 korun.

Vyšší tarify mají jiné limity. To je důvod, proč obecná rada „vybírej Revolutem zdarma“ není úplná. Zdarma to platí pouze do hranice konkrétního plánu a pouze z pohledu vydavatele karty. Vlastní poplatek si může přidat také provozovatel bankomatu.

Rozdíly existují i při směně. U některých tarifů se po překročení měsíčního objemu nebo během víkendu uplatní přirážka. Před potvrzením proto vždy kontroluji částku přímo v aplikaci. Pokud vím, že budu peníze potřebovat o víkendu, mohu měnu směnit už v pracovní den.

Druhou částí mé sestavy je mKreditka Travel. U zahraničních plateb používá kurz karetní společnosti Mastercard bez další kurzové přirážky banky. V mých porovnáních vychází obvykle jen o nepatrný kousek hůře než Revolut. Rozdíl je často tak malý, že jej snadno přebije víkendový poplatek, překročený limit nebo nevýhodný bankomat.

Pořadí se navíc může změnit podle měny a okamžiku zaúčtování. Revolut ukáže převod v aplikaci předem, zatímco karetní transakce může být definitivně zaúčtována později. Nemá proto smysl tvrdit, že jedna karta vyhraje vždy. Také praktické testy kurzů platebních karet ukazují, že výsledek ovlivňuje konkrétní produkt, měna i doba transakce.

Kreditka má ještě jednu cestovní výhodu. Hodí se jako záloha a při blokaci kauce v autopůjčovně nebo hotelu mi nezamkne vlastní peníze na běžném účtu. Musím ji však pokaždé splatit včas a započítat případný měsíční poplatek za vedení. Výhodný kurz nedokáže zachránit kartu, ze které začnu platit vysoký úrok.

Tady přichází nejdůležitější upřesnění. mKreditka Travel je zajímavá pro platby, nikoli automaticky pro výběry hotovosti. Na výběr kreditní kartou se nevztahuje běžné bezúročné období, takže se vybraná částka může úročit od prvního dne. Přidat se může také poplatek ve výši jednoho procenta, minimálně 49 korun. Na tento rozdíl upozorňuje rovněž nezávislý rozbor nákladů karty.

Současná nabídka má ale zajímavou zvláštnost. Držitelům mKreditky Travel banka nastavuje na jejich aktivní debetní kartě nulovou kurzovou přirážku pro zahraniční výběry. Hotovost tak nevybírám kreditkou, ale debetní kartou připojenou k vlastnímu účtu. Tím se vyhnu úročení úvěru.

Jde o podmínku, kterou je nutné před každou cestou znovu ověřit. Nabídka se může změnit a roli hraje také minimální vybíraná částka, typ debetní karty a poplatek samotného bankomatu.

Ani nejlepší karta nepomůže, pokud na obrazovce bankomatu potvrdím výběr v českých korunách. Jde o dynamickou konverzi měny neboli DCC. Převod v takovém případě neprovede můj vydavatel karty, ale provozovatel terminálu nebo bankomatu podle vlastního kurzu.

Bankomat se snaží nabídku podat jako službu: ukáže přesnou částku v korunách, zdůrazní „garantovaný kurz“ a někdy vytvoří dojem, že odmítnutí není bezpečné. Ve skutečnosti bývá správnou volbou výběr bez konverze a zaúčtování v místní měně. Před nevýhodností této služby upozorňuje také Česká národní banka.

V Polsku tedy volím zloté, v Maďarsku forinty a v Turecku liry. Stejné pravidlo platí při placení v obchodě nebo restauraci. Terminál může nabídnout koruny, ale výhodnější kurz tím nezaručuje.

Vedle DCC existuje ještě surcharge, tedy přímý poplatek provozovatele bankomatu. Ten se účtuje nezávisle na Revolutu či české bance a měl by se zobrazit před potvrzením transakce. Pokud ho vidím, výběr ruším a hledám jiný bankomat.

Vyhýbám se hlavně anonymně působícím bankomatům v turistických centrech, u směnáren a na letištích. Přednost dávám zařízení běžné místní banky. Ani její bankomat nemusí být vždy zdarma, pravděpodobnost rozumnějších podmínek je však vyšší.

Raději vyberu jednou větší částku než pětkrát malou. Šetřím tím počet bezplatných výběrů a případný pevný poplatek neplatím opakovaně. Současně u sebe nenosím tolik hotovosti, aby její ztráta pokazila celou cestu.

Nejdřív porovnám, kolik místní měny dostanu za stejnou částku u Revolutu a při převodu kurzem Mastercard. Jako orientační základ používám také referenční kurzy Evropské centrální banky. Nejde o kurz, který musí dostat běžný zákazník, ale rychle ukáže velikost přirážky.

V obchodech platím kartou, která právě vychází lépe. Hotovost vybírám nejdříve Revolutem v rámci svého tarifu. Pokud limit nestačí, zkontroluji podmínky debetní karty spojené s mKreditkou Travel. Kreditní kartu nechávám pro platby, kauce a nouzovou zálohu, nikoli pro běžný výběr z bankomatu.

Dvě karty navíc nosím odděleně. Když jednu zadrží bankomat, zablokuji ji nebo přijde problém s karetní sítí, nezůstanu v cizině bez přístupu k penězům.

Hotovost před cestou neměním proto, že bych znal nějaký tajný finanční trik. Pouze odděluji platby, výběry a úvěr, hlídám limity a nikdy bezmyšlenkovitě nepotvrzuji první kurz na displeji. Právě tato minuta kontroly obvykle ušetří víc než dlouhé hledání směnárny s obrovským nápisem „bez poplatku“.