Temný turismus není jen morbidní zvědavost. Seznam nejoblíbenějších „dark tourism“ míst pro otrlé

Pojem dark tourism označuje cestování na místa spojená se smrtí, utrpením, válkou nebo katastrofou. Patří sem bývalé koncentrační tábory, bojiště, věznice, památníky teroristických útoků, zaniklá města i oblasti poznamenané přírodní nebo průmyslovou pohromou.

Nejde přitom o nový vynález. Lidé odpradávna navštěvovali hrobky, katakomby, popraviště a slavná bojiště. Nový je hlavně název a způsob, jakým cestovní ruch podobná místa nabízí. Někde stojí tiché pietní muzeum, jinde vznikne placená atrakce pracující s napětím a strachem.

Také motivace návštěvníků jsou velmi rozdílné. Někoho přitahuje historie, jiný hledá osobní příběhy obětí nebo se snaží pochopit událost, kterou dosud znal jen z učebnice. Svou roli může hrát potřeba konfrontovat vlastní smrtelnost, touha po autenticitě i obyčejná zvědavost. Výzkum návštěvníků proto nepopisuje jednoho typického „temného turistu“, ale směs poznání, emocí a hledání neobvyklého zážitku, jak ukazuje také studie zaměřená na jejich motivace a prožívání.

Přesný světový žebříček neexistuje. Následující pětice však patří mezi nejznámější místa, na nichž je možné různé podoby temného turismu dobře pochopit.

Bývalý německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor v okupovaném Polsku představuje jeden z nejsilnějších památníků lidského utrpení. Auschwitz vznikl v roce 1940, od roku 1942 se stal také největším centrem nacistického vyhlazování evropských Židů.

Cihlové bloky, dřevěné baráky, koleje, ostnaté dráty a ruiny plynových komor doplňují osobní předměty vězňů. Právě kufry se jmény, boty, brýle nebo dětské oblečení mění anonymní čísla v konkrétní lidské osudy. Podle 1údajů památníku Auschwitz-Birkenau zde zahynulo přibližně 1,1 milionu lidí, z toho asi milion Židů.

Návštěva může být vyčerpávající a není vhodná pro každé dítě. Především ale vyžaduje chování odpovídající pohřebišti. Veselé pózování na kolejích, hlasité vtipkování nebo fotografie pořizované pouze kvůli efektnímu příspěvku na sociální sítě ukazují okamžik, kdy se poznávání mění v neúctu.

Hirošimský Památník míru má úplně jinou atmosféru. Uprostřed živého moderního města stojí torzo budovy známé jako Atomový dóm. Nacházela se nedaleko hypocentra první atomové bomby použité ve válce, která nad městem explodovala 6. srpna 1945.

Dóm byl ponechán v podobě, do níž jej výbuch proměnil. Není oslavou vojenského vítězství ani kulisou katastrofického filmu. Má připomínat ničivou sílu jaderných zbraní a současně vyjadřovat naději na jejich odstranění, jak zdůrazňuje popis památky UNESCO.

Nedaleké muzeum pracuje s předměty obětí, fotografiemi, svědectvími přeživších i následky ozáření. Návštěvník tak nesleduje pouze okamžik exploze, ale osudy lidí v dalších dnech a letech. Právě propojení zkázy, obnovy města a mírového poselství ukazuje, že temný turismus nemusí člověka pouze vyděsit. Může jej přimět přemýšlet o odpovědnosti.

Na místě zničených věží Světového obchodního centra dnes leží dva obrovské vodní bazény. Kopírují půdorysy Severní a Jižní věže a voda v nich mizí do tmavého středu, jehož dno není z okraje vidět.

Do bronzových desek kolem bazénů jsou vyryta jména 2983 lidí zabitých při útocích z 11. září 2001 a při bombovém útoku na World Trade Center v roce 1993. Nejsou seřazena jen abecedně. Autoři památníku se snažili vedle sebe umístit příbuzné, přátele, kolegy a členy stejných záchranných jednotek. Podobu prostoru vysvětluje oficiální web 9/11 Memorial.

Podzemní muzeum ukazuje poškozená zásahová vozidla, konstrukční části budov, nahrávky i osobní příběhy. Tragédie je stále součástí živé paměti a mnoho návštěvníků má k obětem přímý vztah. O to méně sem patří konspirační provokace nebo fotografie, které z památníku dělají pouhou položku na seznamu newyorských atrakcí.

Pompeje působí na první pohled jako běžný archeologický areál. Za zachovanými ulicemi, lázněmi, obchody a domy však stojí katastrofa. Erupce Vesuvu v roce 79 zasypala město popelem a sopečným materiálem, který jej zničil, ale současně na staletí zakonzervoval.

Nejsilnějším symbolem se staly sádrové odlitky těl. Archeologové nalili sádru do dutin, které po rozkladu obětí zůstaly v zatvrdlé vrstvě popela. Zachycené polohy připomínají poslední okamžiky lidí i zvířat. Odlitky přitom obsahují kosterní pozůstatky a mají vědecký význam, nejde o dekorace vytvořené pro turisty.

Podle UNESCO nabízejí Pompeje mimořádně úplný obraz římského města. Jejich přitažlivost proto nestojí jen na smrti. Návštěvníci zde vidí volební nápisy, pekárny, zahrady i nádoby na víno – obyčejný život přerušený během jediné katastrofy.

Opuštěné panelové domy, zarostlé ulice a rezavějící ruské kolo udělaly z Pripjati jeden ze symbolů temného turismu. Město bylo evakuováno po havárii čtvrtého bloku černobylské elektrárny 26. dubna 1986. Před ruskou invazí mířily do kontrolované zóny organizované skupiny s průvodci a dozimetry.

Návštěvy vyvolávaly etické otázky už tehdy. Byty nebyly filmovou kulisou, ale domovy lidí, kteří je museli narychlo opustit. Odnášení předmětů, vstupování do uzavřených budov nebo pózování s nalezenými hračkami bylo nebezpečné i neuctivé.

Dnes navíc Černobyl není turistickým cílem, který by si bylo možné normálně rezervovat. Kvůli válce, vojenskému režimu a poloze u běloruské hranice zůstává zóna pro běžné návštěvníky uzavřená. Nelegální vstup není odvážné cestování, ale porušení zákazu v nebezpečné oblasti.

Právě tady vede nejdůležitější hranice celého dark tourismu. Temné místo není hřištěm pro sbírání šokujících fotografií. Smysluplná návštěva začíná zájmem o souvislosti, respektem k obětem a dodržováním místních pravidel. Morbidní totiž nemusí být samotná zvědavost. Morbidní může být až způsob, jakým ji člověk uspokojí.

Další zdroj:

1 Komerční web Auschwitz-Birkenau