Tyrkysové moře, žádné letadlo, žádná cestovka. Řešením je Sardinie nebo Kalábrie

Češi si zvykli, že autem se jezdí hlavně do Chorvatska. Je to logické: cesta je známá, moře jisté, jazyková bariéra malá. Jenže kdo někdy toužil po vodě, která má barvu katalogové exotiky, začne dřív nebo později koukat i jinam. A právě Sardinie s Kalábrií patří pravděpodobně k nejbližším destinacím, kde se dá zažít opravdu pohádkově azurové moře bez nutnosti sednout do letadla.

Sardinie je silnější vizuálně. Oficiální portál Sardegna Turismo popisuje pláž La Pelosa jako místo s jemným bílým pískem, mělkým průzračným dnem a tyrkysovou vodou, která splývá s oblohou. Podobně Costa Smeralda není slavná náhodou; italský turistický portál Italia.it ji spojuje s křišťálovou vodou, zátokami a scenérií, která živí pověst luxusní Sardinie.

Jenže Sardinie má háček. Není to pevnina. Autem se dostanete do některého z italských přístavů a pak musíte na trajekt. Oficiální informace Sardegna Turismo uvádějí jako hlavní vstupní brány mimo jiné Olbii, Cagliari, Porto Torres nebo Golfo Aranci. Pro cestovatele to znamená plánovat nejen kilometry, ale i odjezd lodi, cenu auta na palubě, případnou kajutu a časovou rezervu.

Sardinie není ideální volba pro toho, kdo chce jet úplně bez počítání. Trajekt může být v sezoně drahý, zejména s autem a rodinou. Přidejte ubytování v dobré lokalitě, plážové parkování, restaurace a najednou jste cenově jinde, než napovídá romantická představa „pojedeme po vlastní ose“. Lodní spojení nabízejí například Moby, Tirrenia, Grimaldi nebo GNV; Moby na stránce tras na Sardinii uvádí přístavy jako Olbia, Porto Torres nebo Santa Teresa Gallura.

Výhodou ale zůstává svoboda. Vlastní auto na ostrově dává obrovský smysl. Dostanete se k plážím, které nejsou u prvního hotelu, můžete měnit pobřeží podle větru a nemusíte být uvázaní u jednoho resortu. Sardinie je nejlepší pro lidi, kteří chtějí objevovat a nevadí jim, že krásná místa bývají dražší, regulovanější a v srpnu plná.

Nejlepší termín je červen, začátek července nebo září. Moře je lákavé, služby fungují, ale tlak na ceny a parkoviště není tak brutální jako uprostřed prázdnin. V srpnu se Sardinie mění v ostrov velké poptávky. A velká poptávka tady neznamená jen plnější pláže. Znamená vyšší ceny a méně klidu.

Kalábrie na mapě působí jako větší šílenství. Je to špička italské boty, tedy dlouhá cesta přes Rakousko a celou Itálii. Jenže má jednu zásadní výhodu: není potřeba trajekt. Jedete pořád po pevnině. Pro někoho je to úmorné, pro jiného férový obchod. Žádné letiště, žádné charterové časy, žádné překládání zavazadel. Jen auto, dálnice a dost trpělivosti.

Oficiální turistický portál regionu na stránce How to get to Calabria připomíná, že do Kalábrie se dá dostat autem, vlakem, letadlem i po moři. Pro českého cestovatele bez letadla je nejpraktičtější auto, případně kombinace vlaku po Itálii a půjčení auta až na jihu. Bez auta je pohyb mezi plážemi složitější.

Odměnou je pobřeží, které dokáže překvapit i lidi zvyklé na Jadran. Capo Vaticano, Tropea nebo takzvaná Costa degli Dei nabízejí útesy, světlý písek, výhledy na Liparské ostrovy a vodu, která při správném světle přechází od tyrkysové po temně modrou. Oficiální web Calabria Straordinaria popisuje Capo Vaticano jako místo s křišťálovými plážemi a dramatickými výhledy nad Tyrhénským mořem.

A teď to nejdůležitější: Kalábrie umí být levnější než dovolená v Česku. Ne v srpnu v nejhezčím apartmánu nad Tropeou, tam zázraky nečekejte. Ale mimo hlavní tlak, v jednodušším ubytování, s vlastním autem a nákupy v místních obchodech se dá dostat na rozpočet, který u českých přehrad, penzionů a restaurací už dávno není samozřejmý. Navíc s mořem, které v Česku nenahradíte žádným rybníkem.

Sardinie je lepší pro ty, kdo chtějí nejsilnější vizuální zážitek a jsou ochotni zaplatit za trajekt i dražší provoz na ostrově. Kalábrie je pro cestovatele, kteří se nezaleknou delší cesty a chtějí za méně peněz hodně moře, dobré jídlo a méně uhlazenou Itálii.

Ani jedna varianta není pro pohodlné last minute cestování bez přemýšlení. Je potřeba plánovat trasu, počítat mýtné, přespání po cestě, parkování i sezonu. Kdo ale nechce letiště ani cestovku, dostane něco cenného: kontrolu nad cestou. A také pocit, že dovolená nezačíná odbavením kufru, ale už tím, že sednete do auta a míříte na jih.

Tyrkysové moře bez letadla existuje. Jen není úplně za rohem. A možná právě proto stojí za to.