Článek
Depresivní a úzkostné poruchy jsou nemoc, jako každá jiná.
Statistiky uvádějí že až osm procent dospívajících mezi dvanáctým a dvaadvacátým rokem trpí depresivní nebo úzkostnou poruchou. Tyto nemoci nejsou banální a jejich závažnost se nesmí podcenit. Oproti zdravým jedincům existuje až dvacetkrát vyšší pravděpodobnost dokonané sebevraždy.
Dospívání je náročné pro obě dvě strany. V tomto období se dramaticky odráží vztah rodiče a adolescenta. Mohou zde vykrystalizovat všechna předchozí traumata z dětství, špatné rodinné vztahy ale i posttraumatické stresové poruchy.
„Nebreč, nebo ti dám důvod!“
Odkud se psychické poruchy dětí berou?
V práci se vám nedaří, nestíháte domácí práce a do toho slyšíte pláč vlastního potomka. Neudržíte situaci pod kontrolou a dítě okřiknete, aby přestalo brečet. Takové chování a mnohé další jako například srovnávání se sourozenci, rodičovská nepozornost nebo naopak přehnaná kontrola, vedou k rozvoji psychických problémů již v prvních letech vývoje dítěte. Dítě má mozek jako velkou houbu, která pohlcuje všechno dění kolem. Důsledkem poté mohou být špatné vzorce chování, které velmi rády migrují z generace na generaci. Položte si však nyní otázku. Umíte řešit vlastní emoce?
Všichni jsme byli děti
Bez vyjímek byl každý z nás dítě. Každý měl nějakou výchovu, která nás více čí méně nyní formuje. Je nutné si uvědomit že i rodiče si mohou stále nosit negativní vzorce chování ze svého dětství a bohužel je dále přenášet na své potomky. Zkuste se nad tímto zamyslet, jaké jste měli s rodiči neshody a problémy jako děti.
Komunikace jako základ úspěchu
Otevřená komunikace s dítětem o jeho pocitech a emocích by neměla být tabu. Nebojte se s dětmi mluvit. Pokud dítě brečí, je smutné, nemluvné nebo apatické – mluvte s ním proč. Co ho trápí a jak mu můžete pomoc. Nebojte se vyhledat psychologa, pokud budete mít pocit že ho vaše dítě nebo vy sami potřebujete. Jako rodič určitě nezklamete. Psychické zdraví je stejně důležité jako zdraví fyzické.
Opusťte vlastní traumata s rodiči
Pokud si jako rodič sami uvědomíte, že přenášíte některé své traumata na své potomky, situaci řešte. Jsme lidé a děláme chyby, na tom není nic špatného. Ukažte dětem, že své problémy řešíte, že se staráte o své psychické zdraví. Pokud budete problémy skrývat a odsouvat, vaše dítě tyto vzorce chování může pochytit a následně se v životě chovat stejně. Nejnáročnějším krokem bývá odpustit vlastním rodičům. Bijou se ve vás pocity zášti a zároveň lásky k vlastním rodičům. Promluvte si, odpusťte jim chyby a vychovejte vaše dítě tak, aby se nestalo kolektorem vašich nevyřešených traumat. Zvyšujeme povědomí o psychice dětí a dospívajících a dbejte na jejich pocity a emoce. Mají přece stejnou hodnotu, jako ty vaše.
