„Byl Jára Cimrman nebo nebyl kapitalista?“ Cimrman soupeřil s Marxem i pohlavním životem

Napříč repertoárem Divadla Járy Cimrmana je dodnes patrný otisk doby, ve které hry vznikaly. První z nich byly napsány na sklonku 60. let, poslední hra měla premiéru až v roce 2008, tedy více než čtyřicet let po založení divadla. S výjimkou Domácí zabijačky se všech 15 her stále drží na repertoáru, a to bez významnějších změn patrných běžnému divákovi. Když už k nějaké změně dojde, většinou jde o nový vtip, který vznikne v průběhu let a ve hře pak setrvá. Asi nejznámějším případem je vývoj scény s Papouškem ve hře Němý Bobeš, který původně na scéně pouze: „seděl, lidé čekali, co se z toho vyvrbí a ono nic“, než vznikl nápad, aby s dekou odešel na dvorek, kde následně skonal.

Občas ale dochází k tomu, že některé vtipy ze hry časem zmizí. Vyčerpají se, nevzbuzují smích nebo zdržují. Někdy jde o jedinou větu, jindy o celé přednášky. Některé z těchto vypuštěných pasáží přitom stojí za připomenutí.

Hned ve dvou představeních se ve spojitosti s Járou Cimrmanem hovoří o „dnes tolik rozšířeném a uznávaném marxismu“, což je doslovný citát ze semináře hry Akt, který měl premiéru 4. října 1967, tedy v uvolněné atmosféře před pražským jarem. V semináři se hovoří o Cimrmanově filosofii externismu, jež je opakem slavnější a tehdy protěžované filosofie solipsismu. Cimrman tvrdil, že „Existuje jen okolní svět, neexistuji já“.

Dnes v této části zaznívá věta: „Tato smělá myšlenka vzbudila ve světě takový odpor, že bylo rozhodnuto svolat urychleně do Basileje filosofickou disputaci, kde měl Jára Cimrman své filosofické učení obhájit.“ Tato varianta však vznikla později jako jistý kompromis, protože původní varianta, to jest: „Tato smělá myšlenka, přiznejme, že poněkud jednostrannější, než dnes tolik rozšířený a uznávaný marxismus… ovšem, odvážil bych se říci, že… by se možná dalo říci zase na druhé straně, že je i důslednější.“ nebyla po nastupující normalisaci přípustná.

Významnější úlohu sehrál marxismus až ve druhé hře Vyšetřování ztráty třídní knihy. Jen málokdo si dnes dokáže představit její seminář bez přednášky Ladislava Smoljaka o Cimrmanově slavné Teorii poznání. Méně známé však je, že tato přednáška byla původně určena pro Domácí zabijačku. A ještě méně lidí ví, že v její první podobě vůbec nevystupoval nešťastně proslulý filosof F. C. Bohlen. Cimrman v ní totiž své teze porovnával přímo s teorií poznání Karla Marxe.

Dnešní podoba filosofické přednášky je oproti původní podobě výrazně zkrácená, a to i ve srovnání s pozdější podobou obnoveného textu. Diváci se dnes dozvědí, že Einstein měl k Cimrmanově filosofii námitky. Cituji: „Jako fyzik Vás musím upozornit, že na podstatě skutečnosti samé se nic nemění, jestliže VĚC označíte jako PRÁZDNO a prázdné okolí jako VĚC. To je pouhá hra se slovy.“ V originále: „The ping-pong with the words.“ Teprve poté následovala zmínka o filosofu F.C. Bohlenovi.

Cimrmanova doslovná odpověď však dnes nezazní: „Co je věc a co je prázdno, dokazuje má teorie poznání. A jestliže si někdo hraje se slovy, tak já to rozhodně nejsem. Vy jste například svou teorií relativity dokázal, že Newtonova teorie je chybná. Přesto však tvrdíte, že není chybná, že je jenom „nepřesná“. Jakým právem však označuje se chyba, jako nepřesnost? Víte vy pak vůbec, milý Alberte, že na takových slovních hříčkách vybudoval hrabě Karel Marx, celou svou teorii?“

Slavný Cimrmanův „krok stranou“, kdy: „stanul na pevné půdě marxismu odtud mohl svou Teorii poznání uznat jako objektivně pravdivou,“ se u diváků setkával, dle dochovaných nahrávek, s nesmírnými ovacemi.

Závěrem je snad jen vhodné dodat, že Cimrmanova odpověď Einsteinovi nikdy nedošla. V roztržitosti ji neposlal Einsteinovi, nýbrž Ejzenštejnovi, který ve svém dopise „odmítá Cimrmanův scénář, protože by byl lidovým masám asi těžko srozumitelný. Ovšem slibuje mu, že použije některých sekvencí v chystaném Křižníku Potěmkin.“

„Jak ty ses moh mít, Šíma, kdybys nekrad…“
„Špatně, pane Hurych, špatně!“

V hře Domácí zabijačka se původně hrávala krátká scénka, respektive „aktovka Hladovka“. Šlo o dialog mezi vězněm Šímou a dozorcem Hurychem. Později byla přenesena do hry Vražda v salonním coupé, ze které byla v polovině 70. let vypuštěna a zůstala po ní jen drobná zmínka, že vyhrála 2× Klicperův Špilberk. Už se nezmiňuje, že by byla postoupila i na Ústřední přehlídku trestancké tvořivosti ve Vídni, kdyby představitel vězně Šímy nebyl využil zájezdu k útěku.

V roli vězně vystoupil vždy představitel továrníka Meyera (Jan Klusák nebo Pavel Vondruška), zatímco role dozorce připadla protagonistovi, tedy inspektoru Trachtovi (Zdeněk Svěrák nebo Ladislav Smoljak). Autoři sami přiznali, že ji ze hry vypustili, protože se jim časem přestala líbit satirická pointa tohoto rakouskou-uherského skeče.

Scénka vešla ve známost, když byla uvedena v rámci výročního představení ke 30 letům Divadla Járy Cimrmana, kde ji sehrála dvojice Marek Šimon a Bořivoj Penc. Ve stručnosti jde o dialog dozorce s vězněm, který se rozhodl držet hladovku, a dozorce se snaží působit lidsky, opakovaně nabízeje jídlo, řka: „Vem si“. Původní cesta k pointě celé scénky však byla poněkud jiná než při obnoveném „výročním“ uvedení:

Hurych: Šíma, vem si.

Šíma: Kdepak.

Hurych: Šíma, víš, co mi piješ?

Šíma: Krev, pane Hurych.

Hurych: Ale pro mě za mě, Šíma, když chcete tak si třeba pojděte. A kdo nepřijímá potravu, ten uhyne. Takové případy už jsme tady měli.

Šíma: Budeme držet hladovku, umře vám, a budete mít od nás pokoj, pane Hurych, svatej pokoj. Z naší věznice udělají velikou hospodu…, ale co vy potom budete dělat pane Hurych…?

Hornická přednáška ze hry Němý Bobeš byla ve své době velice populární. Zmíněnou pasáž si možná někteří starší diváci budou pamatovat dodnes, mimo jiné i proto, že se objevila v původním textovém vydání hry a dokonce také na LP nahrávce hry Němý Bobeš. Ta byla totiž natočena v roce 1988, tedy ještě před sametovou revolucí.

V závěru přednášky se totiž samozřejmě musila vyřešit otázka, která s vyřčenými slovy: „Cimrman sám se stal majitel dolu,“ visela ve vzduchu. Odpověď na ni vždy pronášel představitel faráře – tedy Oldřich Unger, Jaroslav Weigel a posléze i Jan Hraběta. A jak zněla?

„Na otázku si odpovíte sami, přátelé, když vám řeknu, že Jára Cimrman po celou dobu svého pobytu v Grünbachu bydlel v podnájmu, v prostém domku hornického předáka Wassermanna, a že snídal totéž, co se snídalo u Wassermannů: ve všední dny chléb s máslem či se sádlem a cibulkou, v neděli housku. A jestliže paní Wassermannová něco upekla, pak samozřejmě nepohrdl ani buchtičkou.“

Po tomto příspěvku již přednášející vyhání svého kolegu, přičemž odcházející kolega ještě dořekne: „Vždyť já už jsem také skončil. Myslel jsem sice, že by diváky zajímalo, co dělal Cimrman s nadhodnotou, ale když není zájem, prosím.“ A poněkud dotčen odcházel.

Opět zde Cimrman naráží na ideologii marxistickou. Po sametové revoluci byla tato pasáž vypuštěna, a tak se, jak Cimrman nadhodnotu řešil, už bohužel nedovíme.

Opět jde o pasáž, kterou někteří diváci mohou poznati, protože se taktéž ve hře držela až do sametové revoluce. Jednalo se o shrnutí práce profesora Fiedlera a odhalení původního ideového zaměru hry Němý Bobeš. Z přednášky doc. Vozába či dr. Petišky, později i dr. Pence:

„Co tedy říci souhrnně k vídeňskému představení Cimrmanovy hry „Der stumme Bobesch“: Prof. Fiedler svévolnými úpravami doslova zničil ideu Cimrmanova dramatu. Vy, ačkoliv jste ještě neviděli závěr hry, jste už jistě poznali, že Cimrman podrobil svým „Němým Bobšem“ zdrcující kritice agrární politiku rakouské vlády. Ve Fiedlerově plytkém podání není však po tomto ideovém záměru ani stopy. A tak můžeme svůj dojem z vídeňského představení vyjádřit slovy: Škoda času a deviz.“

Ve hře Vyšetřování ztráty třídní knihy se přímá aplikace Cimrmanových pedagogických zásad demonstruje ukázkou z hodiny fyziky. Pokud vám někdy přišlo, že jako dostatečná demonstrace to nestačí, nejde o nepatřičný údiv. Dříve se totiž hovořilo o Cimrmanově Elastickém zeměpisu. Stejně jako Hladovka se i tento seminář dostal do pásma „Co spadlo pod stůl“ při oslavách třicátin tohoto divadla.

Cimrman stvořil Elastický zeměpis se slovy, že pro jeho žáky bude radost cestovat, neb půjdou z překvapení do překvapení. Partii „země česká“ pak sepsal i přesto, že Cimrman ve své vlasti ještě nikdy nebyl. Zajímavým způsobem v ní líčil českou zemi. Například hlavním městem byl Kostelec nad Černými lesy. Duchcov považoval za okultistické doupě, mezi Sušicí a Pískem byla poušť, severně od města Kouřim se táhly rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov a podobně. Zajímavě pak vylíčil Český ráj jako kraj nudistů, kteří si zvolili za své sídlo – památný to hrad, pojmenovaný dle označení pro krásnou ženu - Kost.

Dále šestá Cimrmanova pedagogická zásada původně nenesla název Oživlé dřevo, ale Posilování nenávisti k potkanům. V této zásadě Cimrman využíval matematiku k tomu, aby v žácích posiloval nenávist k potkanům:

„V našich školách žáci sčítají pytle obilí a násobí je počtem družstevníků, a to všecko v bláhové naději tvůrců učebnic, že tyto pojmy přirostou k žákovu srdci. Cimrman naproti tomu dobře věděl, jak žáci matematiku nenávidí. A jak se to přenáší na pojmy, se kterými musejí počítat.“

Úlohy vypadaly například takto: „Jirka dostal od maminky k svátku osm potkanů. Dva dal mladšímu bratříčkovi a o jednoho se rozdělil s kamarádem. Kolik celých potkanů Jirkovi zbylo?“ Brzy nato občané pořádali na potkany doslova hony a zanedlouho jen nejstarší místní pamětníci věděli, co to potkan je.

Někdy ze hry zmizela i drobnost, která však podstatně rozvíjela význam dané zásady. Dodnes ve hře mluví o Cimrmanově pomněnce a zapomněnce, tedy o látce, kterou mají žáci zapomenout, a naopak, kterou si mají pamatovat. V původní podobě se však používala pouze ruská terminologie „zabudka“ a „nezabudka“ (tedy v češtině zastaralý termín pro pomněnku).

Dodnes se v semináři říká, že Cimrman pak velice rafinovanými chytáky zkoušel, zda si žáci nepamatují i zapomněnku. Jaké chytáky to vlastně byly?

„Při tomto obráceném způsobu zkoušení, užíval Cimrman samozřejmě i obráceného způsobu klasifikace. A ten se na Rusi zachoval dodnes“

Na základě toho k němu ruský car v roce 1908 poslal děkovné poselstvo v čele s mnichem Rasputinem, který s Cimrmanem dlouho o jeho pedagogických názorech rozmlouval.

Trošičku drasticky může působit původní podoba semináře hry Posel z Liptákova, kde mělo docházet k ochutnávce ugrilovaného ptakopyska Jindry na jevišti, respektive jeho nožičky. Jaroslav Weigel na závěr své přednášky divákům oznamoval:

„Ostatně, já sám jsem včera Jindrovi uřízl nožičku a dnes už je vidět, jak mu krásně dorůstá. (…) Já jsem dal nožičku před představením grilovat, takže v tuhle chvíli už by měla být hotová. Takže, kdo má zájem, může Jindrovu nožičku ochutnat. No… ochutnejte, pane kolego. Vy jste si včera u mě s Jindrou hrál, právě tuhle pacičku vám podával, tak ochutnejte“.

Nikomu se však do ochutnávání nechtělo, takže pak doc. Weigel suše konstatoval, že nebude nikoho nutit.

Tento geg s Jindrou byl posléze nahrazen zmínkou, že jeho pochoutkou jsou dlouho neprané ponožky. Tu následně ukousl Zdeňku Svěrákovi nebo Ladislavu Smoljakovi.

Nevím jak jiní, ale já bych Jindru velice rád ochutnal.

Lascivní narážky nejsou ve hrách Divadla Járy Cimrmana ničím neobvyklé. Celá opereta Hospoda Na mýtince je podobnými dvojsmysly doslova prodchnuta. Ale ve hře Lijavec mělo býti téma „Cimrman a sex“ vysvětleno na rovinu. Cimrman totiž úspěně soupeřil i s tímto peprnějším tématem.

Po dotazu na téma Cimrmanova výkonu trestu měl následovat dotaz od nepodepsané divačky, která se ptala, jaký byl Cimrmanův názor na sex. Ústřední přednášející (Smoljak nebo Svěrák) konstatoval:

„Tak, přátelé, řekli jsme si, že se budeme držet hry Lijavec, takže se tím nebudeme nějak zvlášť… čili jen stručně. Cimrmanův názor na sex byl v podstatě stejný jako jeho názor na zemědělství. Předpovídal i tady tendenci ke kolektivisaci a obhospodařování.“

V tomto případě však zasáhla censura, a pasáž musila býti ze hry vypuštěna. V původním scénáři se sice nachází, ale do hry se ani po sametové revoluci nevrátila.

Podobných pasáží se ve hrách Divadla Járy Cimrmana vyskytovalo více – například Poesie pro mlynářské děti, Cimrmanova činnost branná a vojenská, Cimrman loutkář, Cimrmanovo setkání s Franzem Kafkou a podobně. Většina těchto částí byla vyřazena nejen z časových důvodů, nýbrž i proto, že byla určitým odrazem doby, ve které hry vznikaly. Co již nevzbuzovalo stejný smích jako kdysi, šlo nekompromisně pryč.

Myslím si, že by byla škoda, kdyby tyto pasáže zcela upadly v zapomnění, a proto jsem tímto článkem snad alespoň některé z nich připomněl.

Seznam použitých zdrojů:

Archiv M. Musila

Cimrman, Jára da, Smoljak, Ladislav a Svěrák, Zdeněk. Němý Bobeš, aneb, Český Tarzan. V Praze: Paseka, 1993. 64 s. Divadlo Járy Cimrmana; seš. 5. ISBN 80-85192-46-2.

Cimrman, Jára da, Svěrák, Zdeněk. Akt: rodinné drama se zpěvy a tanci. Vyd. 2. Praha: Paseka, 1997. 79 s. Divadlo Járy Cimrmana; I. ISBN 80-7185-107-8.

Cimrman, Jára da a Smoljak, Ladislav. Vyšetřování ztráty třídní knihy: (činohra). [1. vyd.]. V Praze: Paseka, 1992. 56 s. Divadlo Járy Cimrmana; seš. 2. ISBN 80-85192-21-7.

Scénář představení Povyražení v herberku (vizte fotografii) - v soukromém archivu autora

Vyšetřování ztráty třídní knihy - 1968 - Dostupné online - https://youtu.be/4hMBynKc5Rk?si=jHQ3tl9dLhTdKOFt

Vražda v salonním coupé - seminář ke hře Vražda v salonním coupé - scénka Hladovka (Jan Klusák, Zdeněk Svěrák) - v soukromém archivu autora

Němý Bobeš - Malostranská beseda - 1971 - Dostupné online - https://youtu.be/GlTQeV6gwzA?si=UHsKD2gpl-M2AN-p

Posel z Liptákova - Zdeněk Svěrák jako Standa a Smrtka - Dostupné online - https://youtu.be/DZIF8hNJ9Ds?si=1UVDt07×JYCoY0l5

Klusák, Jan, Smoljak, Ladislav a Svěrák, Zdeněk. Cimrman v říši hudby: hudební profil znovuobjeveného českého génia. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1971. 74 s. HUHU: hudba + humor.