Článek
Pro mnohé byla po dlouhá léta tato hra neznámou, zejména proto, že se více než 20 let nesměla objevit na zvukovém, natož pak audiovisuálním nosiči. Prapůvod této hry lze však paradoxně nalézti ještě před oficiální premiérou na prknech Divadla Járy Cimrmana (dále jen DJC).
V roce 1971 se na pultech knihkupectví objevila drobná knížka nazvaná Cimrman v říši hudby. Podíleli se na ní Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek, ale také skladatel Jan Klusák a jazzman Karel Velebný. Obsahovala různé pseudovědecké semináře o Cimrmanově díle hudebním; některé z nich vycházely již z existujícího semináře k operetě Hospoda Na mýtince.
Osvětový večer, který částečně vycházel i z této knížky, se začal zkoušet až počátkem roku 1973. „3. května 1973 se konala premiéra opery Cimrman v říši hudby. Během zkoušek se u kluků silněji než jindy projevila nedůvěra k našemu textu. Máloco jim připadalo vtipné, a tak jsme na první představení s Láďou čekali nahlodaní, jestli to konečně nebude průser, ale publikum nám dalo náplast na srdce – opera většinou končí dlouhotrvajícím potleskem,“ zapsal si do svého deníku Zdeněk Svěrák. Oproti dosavadním představením, kde komika pramenila z humoru dvojice Svěrák–Smoljak, zde měla vzniknout ještě třetí složka, jež musila doplnit naivní libreto – humorná hudba.
Úkolem zkomponovat hudbu k opeře Úspěch českého inženýra v Indii byl pověřen tehdejší člen souboru DJC a skladatel Jan Klusák. K Cimrmanům nastoupil v roce 1969 spolu s Pavlem Vondruškou, tehdy dirigentem operety Hudebního divadla Karlín. Oba přišli jako výpomoc k hudební stránce chystané operety Hospoda Na mýtince. Byl to právě Jan Klusák, kdo spojením slavných operetních motivů složil předehru k této operetě. Oba pánové (zejména Pavel Vondruška) však trvali na možnosti si v operetě zahráti. Pavel Vondruška získal roli Hraběte Zeppelina (kterou hrál až do roku 2007) a Jan Klusák roli Hostinského.
Když se tedy autoři rozhodli pro uvedení Cimrmanovy opery, obrátili se na svého hudebního experta souboru, Jana Klusáka. Ten si však uvědomoval, že jde o úkol nanejvýš zodpovědný. „Hlavně šlo o to napsat hudbu, které by se lidi smáli. A to není lehká věc. Hudba je abstraktní, takže musejí tam být vždy nějaké souvislosti, narážky, hudba musí být v nějakých nepatřičných kontextech, pak může být k smíchu,“ vzpomíná.
Sám pro ni užil termín „hloupá“. „Jsou to interpretace různých velkých skladatelů včetně Smetany, třeba v předehře se opakuje jedna figura, která se tváří jako beethovenovské téma, a tak podobně. Těžké to nebylo. Já mám od dětství v uchu kocourovské učitele, které poslouchala moje maminka. Julius Kalaš byl renomovaný filmový skladatel, žák Josefa Suka a spolužák Jaroslava Ježka. Jeho travestie například Wagnera jsou dodnes pozoruhodné. Pro mě to byl dobrý návod, jak dělat legrační, chcete-li hloupou, hudbu. Šlo jen o to, chytit správnou tóninu a part uzpůsobit tak, aby ho mohli zpívat neškolení činoherci,“ uvedl Jan Klusák pro Divadelní noviny.
I přesto se však neohlížel na hudebně nepoučené diváky a ve své kreativitě se nikterak neomezoval. „Nepoučené publikum se směje zase jiným věcem, třeba textovým,“ dodává. 3. května 1973 v pražském divadle Reduta se úspěšně konala premiéra v pořadí šestého představení souboru DJC.
Obsazení se rozdělilo následovně: indického plantážníka Krišnu si rozdělili pěvecky silný Oldřich Unger, kterého alternoval František Petiška. Pro roli plukovníka Colonela byla zvolena netradiční alternace - Zdeněk Svěrák a Jaroslav Weigel (mimochodem, tato se později zopakovala i u představení Dobytí severního pólu). Titulní roli českého inženýra Vaňka si ponechal autor Ladislav Smoljak spolu s pěveckou oporou souboru Miloněm Čepelkou a role německého inženýra Wagnera připadla Petru Bruknerovi a Jaroslavu Vozábovi. Speciální úlohu dirigenta pak obdrželi oba hudební poradci – Pavel Vondruška a Jan Klusák.
Představení se během let podstatně proměňovalo. Sami autoři časem pociťovali potřebu zkrátit seminář, který hře předcházel. V původní podobě se totiž přednášelo v obou částech představení.
V první části se uváděly přednášky: První hudební krůčky, Proč se Cimrman nestal virtuosem, Kam se poděla třetí věta, Na Kreibichově hudební škole a Libreto opery „V chaloupce stínu“ spojené s ukázkou. Ve druhé části pak následovaly: Kabina pro začínající houslisty, Poesie pro mlynářské děti, Osud mamutí opery Panama a slovo dirigenta – teprve poté následovala opera Úspěch českého inženýra v Indii.
Časem byly některé přednášky zkráceny či zcela vypuštěny, mezi nimi například Poesie pro mlynářské děti. Málokdo ví, že právě tato přednáška se později stala námětem k semináři hry Švestka, neboť právě zde se původně hovořilo o Cimrmanových dentistických básních.
Přestože hra sklízela úspěch a snad by se nabízelo zachytit tuto hru na zvukovém nosiči, dlouhá léta se tak nestalo. V roce 1976 totiž Jan Klusák pro osobní neshody opustil divadlo. „Cimrmani nejprve začali natáčet zvukové stopy a já jsem zjistil, že z nahrávání jsem vyloučen, že po mně nesmí zůstat ani památka. Nejprve mi Smoljak se Svěrákem tvrdili, že je to náhoda. Pak přiznali barvu: To víš, ty jsi persona non grata a my kvůli tobě máme nepříjemnosti. Tak jsem se naštval a sdělil jim, že odcházím. Abych s nimi jezdil na zájezdy do Ostravy a do Košic, to ano, ale jako spoluautor nesmět být uváděn, to je pro mě nepřijatelné. Tak jsem vydání té cimrmanovské opery coby autor hudby zakázal,“ vyjádřil se k odchodu z divadla Jan Klusák.
Zdeněk Svěrák si k odchodu Jana Klusáka poznamenal: „V roce 1976 přestal hrát Honza Klusák. Nejdřív pro nemoc (voda v koleni), ale pak se ukázalo, že důvody jsou asi jiné. Když se jeho stav zlepšil, několikrát jsme ho zkoušeli přemluvit (a to Miloň Čepelka, Franta Petiška, já a Láďa Smoljak), ale marně. Něco se ho muselo dotknout. Mám pocit, že se mu nelíbilo, jak se o divadle mluví jako o záležitosti nás – dvou autorů. Snad to někdy někomu řekne. Ať tak či tak, nebylo v souboru nikoho, kdo by odchodu tohoto podivínského horoskopisty a erotického štvance nelitoval.“
Zdeněk Svěrák vzpomínal v tomto ohledu na Jana Klusáka jako na „zahořklého muže s hvězdopraveckou povahou“. „Věřil tomu, co mu řekly o lidech hvězdy, které mu zřejmě řekly, že to s ním nemyslíme dobře, i když jsme si ho vážili,“ myslil si Zdeněk Svěrák.
Ačkoliv Klusák z divadla odešel, vzal si zpět svou hudbu (což dle tehdejšího zákona autorského bylo možné), nezakázal však hraní představení Cimrman v říši hudby. Větší dohry se dostavily až posléze. Po každém představení dirigent (zpravidla Pavel Vondruška) ukazoval partituru, na níž je uvedeno „Cimrman – Klusák“. Tak se dělo, jak vzpomíná Zdeněk Svěrák, od počátků, včetně doby, kdy vztahy s Janem Klusákem byly napjaté. Podle jeho vyprávění se stalo, že při jednom představení v Praze na Novodvorské dirigent partituru zapomněl ukázat. Jan Klusák se na představení náhodou dostavil jako divák, pročež si na jeviště došel a partituru si vzal.
Opera se tak dlouhá léta nesměla natočit, což způsobilo i drobnou komplikaci s názvem představení. V roce 1997 se totiž na kazetách a později i na CD objevil záznam s názvem Cimrman před branami hudby. Autoři se po letech rozhodli na nosič zachytit alespoň seminář, který zákazu nepodléhal. Výhodou bylo, že se stopáž nemusela šetřit pro hlavní hru, a mohl se tedy natočit celý, bez krácení.
Po listopadové revoluci užil Jan Klusák melodie opery Úspěch českého inženýra v Indii pro svou vlastní operu Bertram a Mescalinda aneb Potrestaná věrnost, která byla uvedena v Národním divadle v Kolowratském paláci. V ní si na pánech Smoljakovi a Svěrákovi „dočkal“ umělecké msty: hlavní záporné postavy Smolíčka a Pacholíčka měly místo obličeje fotografie autorů textů DJC, což byl dle všeho nápad režiséra. Na představení se byli podívat oba autoři, každý zvlášť. Když představení navštívil Zdeněk Svěrák, Jan Klusák údajně autorům dal své svolení. Sám vzpomínal lehce odlišně: „…vyslali za mnou Miloně Čepelku, což je můj dobrý kamarád, jestli bych přece jenom vydání Úspěchu českého inženýra v Indii nepovolil. Už ta trpkost byla za mnou, tak jsem řekl ano. Obrovský náklad, nejprve zlatá a pak platinová deska. Smoljak se Svěrákem vydělali hromadu peněz. Ostatně, já též.“
K natočení oficiálního zvukového záznamu pro Supraphon došlo 21. března 2004 v ŽDJC v sestavě Bořivoj Penc, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Genadij Rumlena a Pavel Vondruška. Audiovisuální záznam pro Centrum českého videa vznikl o dva roky později s alternacemi herců, které byly v tehdejším obsazení aktuální.
Na dnešní podobě Cimrmana v říši hudby se významně podílel brněnský příznivec DJC, český jazzový i klasický houslista Jan Dalecký, dříve Jan Beránek. Nesprávně se traduje, že: „Tato hra – opera – nikdy příliš často na zájezdy nevyjížděla. (…) kulturním domům a divadlům na českém a moravském venkově se téměř neukazovala především z jednoho prostého důvodu. Ačkoliv v ní vystupují pouze čtyři herci a dirigent, nemohou chybět ani hudebníci.“ To je však tvrzení mylné.
Pro představení byla již v roce 1973 pořízena orchestrální nahrávka, kterou natočil Pavel Vondruška, a ta se s výjimkami používala až zhruba do přelomu let 1996-1997. Dostane-li se vám do rukou jakýkoliv starší (tedy neoficiální) záznam, s největší pravděpodobností uslyšíte stejný hudební doprovod. Dirigent hrál živě pouze klavírní vstupy – a ani to vždy nebylo pravidlem.
Právě Jan Dalecký přišel s nápadem nahradit nahrávku živým orchestrem. „Ale pak mi přišlo něco líto: že závěrečnou operu Úspěch českého inženýra v Indii zpívají na playback, na nahrávku orchestrální části celého geniálního díla Járy Cimrmana alias Jana Klusáka. Prostě nemají pod sebou v orchestřišti ten správný šraml – housle, kontrabas, trubku, trombon, klarinet, fagot, klavír a činely. Dostal jsem šílený nápad to změnit, začal jsem o tom mluvit s principály; nebyli úplně pro ani proti, ale vyplynulo z toho, že by to pro mne znamenalo domluvit se s autorem partitury, tehdy již dlouho umlčovaným skladatelem Janem Klusákem,“ vzpomínal Jan Dalecký pro brněnský žurnál.
Jan Klusák si brněnského příznivce pamatoval a na dopis s dotazem, zda by byl proti živému provedení, odpověděl dosti kulantně: „Souhlas Vám dát nemohu. Ale když to zařídíte tak, že se o živém provedení nedozvím, bude to v pořádku.“ Jan Dalecký pak rozepsal partituru, kterou mu zapůjčil Pavel Vondruška. Přemluvil kolegy z filharmonie a přátele, kteří Cimrmanovu operu hráli jen za stravu. První alternace (bez Zdeňka Svěráka) přijela do Brna vyzkoušet orchestr v roce 1990 a nemohla si orchestr vynachválit. Při dalším provedení přijela alternace opačná a po čtyřech provedeních brzy následovalo ještě páté, které bylo darem Bolkovi Polívkovi k jeho padesátinám, jež slavil v šapitó na farmě v Olšanech.
Šlo o výjimku z pravidla. Divadlo pokračovalo s výstupy doprovázenými orchestrální nahrávkou. Zájem o pražské provedení byl velký, tudíž si herci zažádali o Daleckého partitury a nalezli finančního mecenáše, který byl ochoten vystoupení s hudebníky financovat – Plzeňský pivovar, jenž vnímal tuto operu jako ideální živou reklamu na svůj produkt, Prazdroj. Vrcholem bylo předvedení Cimrmanovy opery jako součást festivalu Pražské jaro 27. května 1998 a posléze 20. června 2000 v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. Dnes je tedy orchestrální nahrávka slyšitelná při představení Cimrman v říši hudby jen sporadicky, spíše výjimečně.
Cimrman v říši hudby (ke 4. 10. 2022 1035 repríz) nepatří k nejpopulárnějším kusům. Přeci jen je určena převážně pro hudební znalce a fajnšmekry. Přesto však unikátní Klusákova hudba vytvořila jedinečnou hudební legraci. Sám Ladislav Smoljak považoval tuto operu za hudební šperk, ba přímo za klenot. Jak pravil při premiéře Ludvík Vaculík: „Ona to je nejen sranda, ale ono je to i hezký!“
Seznam použitých zdrojů:
Klusák, Jan, Smoljak, Ladislav a Svěrák, Zdeněk. Cimrman v říši hudby: hudební profil znovuobjeveného českého génia. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1971. 74 s. HUHU: hudba + humor.
https://archiv.divadelni-noviny.cz/nejstastnejsi-clovek-na-svete
MALEČEK, Tomáš. Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… Praha: Cosmopolis, 2021. ISBN 978-80-271-3238-6.
MALEČEK, Tomáš. Padesátiletá historie Divadla Járy Cimrmana. Brno, 2020. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie.
Archiv M. Musila
Podzim s Járou Cimrmanem 06 - Cimrman v říši hudby - Dostupné online https://prehravac.rozhlas.cz/audio/625121
Cimrman v říši hudby MP3 - (Seminář a hra z roku 1976) - Dostupné online https://www.youtube.com/watch?v=rfabucIkm-s
https://web.archive.org/web/20230326055831/https://brnozurnal.webnode.cz/nazory-glosy/siri-odkaz-mistruv/
