Článek
Jak někteří z vás vědí, byli jsme se ženou pozváni na svatbu. Nejprve mi přišlo zvláštní, že obědu se zúčastní jen rodina a ostatní hosté ne. A taky se mi opravdu nechtělo. Nemám moc rád takové události. Nakonec to ale byl velice vydařený den. A to, že jsme se neúčastnili formalit u oběda, nám dalo prostor si v klidu zajít na oběd a kávu jen ve dvou. Vlastně jsme měli takový pěkný rande, kde jsme vzpomínali na naši svatbu. Na ty krásné chvíle i na ty vtipné části.
Moje žena si dala práci a pěkně se upravila. Vzala si své nové šaty, a dokonce zvládla i chůzi v lodičkách. Takže musím říct, že jí to opravdu slušelo a zářila. Vyzařuje z ní, jak je šťastná, že čeká miminko. A já jsem čím dál víc pyšný na to, že si vybrala zrovna mě. A tak jsem měl takovou nostalgickou a romantickou náladičku hned od rána. A držela se mě celý den.
Obřad byl moc pěkný, nevěstě to skutečně slušelo. Ženich byl šťastný a bylo pěkné vidět, jak se mu jeho budoucí žena ve svatebních šatech líbí. Po krátkých svatebních slibech si řekli své ANO a na řadu přišly gratulace. Většina dala obálky, tak jako i my. Někteří darovali i větší krabice a přiznám se, že jsme s Emou shodli na tom, že jsme zvědaví, co že to tam vevnitř bude za věcný dar. Možná se to časem dozvíme. Focením bylo, na žádost nevěsty a ženicha, krátké. Bylo horko jako v peci a všichni už se těšili, až se občerství nějakým studeným nápojem. Část svatebčanů šla na slavnostní oběd a část se vydala, tak jako my, po svém náhradním programu.
Musím se přiznat, že jsem byl skeptický, vůči takovéto svatbě. Velice mile mě přikvapilo, jak to bylo osvěžující. Nemuset se účastnit všech formalit. V klidu si zajít na oběd a vlastně si užít během svatebního dne, jen nás dvou. Trochu jsem se sice obával, zda naskočíme zpět. Na odpolední party na zahradě, která patřila nevěstinu bratrovi, jsme se potkali s bývalými sousedy. Úplně jsme vypustili, že se s nevěstou vlastně taky znají. Bylo to příjemné, protože jsme tam nikoho jiného neznali. Ema si popovídala s Bárou a já jsem šel s Petrem na bar. Asi dvě kola panáků jsme tam byli sami, pak si vedle přisedla žena a muž. Později mi Ema vysvětlila, že ona žena je svědkyně nevěsty. A ten muž byl svědek muže této svědkyně na jejich svatbě.
Jenže! Těch panáků bylo povícero, a tak jsem z toho hlasitého hovoru pochopil úplně něco jiného. A co hůř, chtěl jsem okamžitě za svou ženou, abych jí to všechno vyprávěl. Rozuměl jsem totiž to, že nevěsta měla asi rok a půl před svatbou, poměr se svědkem ženicha. Ženich o tom věděl, a přesto si ho určil za svědka. Dokonce se dál přátelili a on to jen tak přešel. V tom mém opilém rozpoložení mi to vůbec nešlo do hlavy, a tak jsem chtěl jít pro vysvětlení k Emě. A jak jsem jí to vyprávěl, samozřejmě pořádně nahlas a s peprnými výrazy na oba nevěrníky, tak se k nám vydala nevěsta s ženichem. Ženich se, z pochopitelných důvodů, začal kabonit. Za prvé jsem jeho manželku označil za flundru a za druhé jsem mu chtěl vyjádřit mužskou solidaritu a ptal se přímo jeho, jak to zvládl. Že tu svoji ženu musí neuvěřitelně milovat! Trapas jako kráva!
Díky bohu, zase, za Emu. Ta se začala smát a během pár okamžiků vše uvedla na pravou míru. Mě usadila. Doslovně i metaforicky. Novomanželům vysvětlila, že jsem zaslechl hovor svědkyně se svým bývalým milencem. O jejich románku věděli všichni, co je znali. Takže se tomu nakonec zasmáli a mně je jasné, že tato historka bude provázet každé vyprávění o svatební oslavě.
Jak píši v popisku, mlčeti zlato. Na takovýchto událostech dvojnásob!
