Článek
Přesunuli jsme se do bočních uliček supermarketu a Roman mi začal vysvětlovat situaci u nich doma.
Před měsícem nabídli pomoc jeho bratrovi. Romanův starší bratr, Kamil, má dvě dcery. Ty dvě, co se u nás před dvěma týdny hádaly o Love Islandu. Puberťačky ve věku 15 a 17 let. Roman má doma ještě dvě malé děti. Šestiletého kluka a dvouletou holčičku. Udivilo mě, že se k něčemu takovému, s manželkou Petrou, upsali. Mají menší byt a Petra bývá s dětmi často sama. Roman má náročnou práci a mnohdy musí odjet na pracovní cestu. A to i na několik dní. Finančně na tom taky nejsou úplně nejlépe. Petra je doma s mladším dítětem a starší začal chodit do školy. Brigáda, vzhledem k povaze Romanova zaměstnání, moc nepřichází v úvahu.
„Víš, Kamil se rozhodl rekonstruovat svůj byt. Nevěděli ale, jak to udělají s holkama, aby mohly normálně dojíždět do školy. Mladší začala devátou třídu a starší, ta přešla na novou střední školu.“ začal vysvětlovat Roman. „Kamil mi tvrdil, že to bude maximálně na dva týdny. A tak jsme s Petrou souhlasili.“
„A jak dlouho už u vás jsou?“, zeptal jsem se.
„Od konce srpna,“ řekl zkroušeně Roman, "a je to hrozný! Ty holky nic neumí! Nejsou k ničemu vedený, celý dny jen leží u mobilů a Petře vůbec nepomáhají. Víš jaká je. Ona by se pro všechny rozdala. A Kamilovy holky, ty toho jen zneužívají. Za celý měsíc si udělaly jídlo dvakrát. Svačinu jim Petra dělala prvních čtrnáct dní, pak jsem jí řekl, ať se na to vykašle. "
„Co na to Kamil? A dal vám aspoň nějaké peníze?“, zajímalo mě.
Roman sklopil hlavu. „Slíbil nám už v srpnu, že pošle peníze na jejich spotřebu. Neposlal ale nic. A teď si začal stěžovat, že ta rekonstrukce je dražší, než si původně plánovali. Takže čekám, že nám nic nedá.“
„Kamil, i s celou rodinou, u nás byli před dvěma týdny,“ přemýšlel jsem nahlas, „a holky se ptaly, jestli máme pokoje pro hosty. Ony se snad chtěly stěhovat i k nám!“, došlo mi najednou.
„Ema by s nimi byla rychle hotová. I s Kamilem,“ zasmál se Roman. Celá rodina ví, že moje zlatá a hodná Ema, se v těhotenství změnila na pěkně ostrou ženskou.
„To asi jo!“ smál jsem se při představě, co by s těmi dvěma, Ema udělala. „Jak dlouho, u vás, ještě budou?“ zeptal jsem se a byl jsem rád, že nejsem ve stejné situaci já.
„Ještě měsíc,“ odpověděl mi, smutně, Roman. “ a už teď vím, že se s Kamilem pohádáme. A víš, že se nerad hádám. On má ale pocit, že jeho děti jsou naprosto v pohodě. Ony jsou ale opravdu hrozný. Nemají ani základní hygienické návyky! Petře absolutně nepomáhají, používají její kosmetiku a nechávají si i prát. A ještě jsou protivný na naše děti."
Tak rád bych mu pomohl, ale k nám je opravdu vzít nechci. Ema je v porodnici s naší holčičkou. A dvě líný puberťačky? To je to poslední, co by teď potřebovala.
„Já jsem ti ani neblahopřál k potomkovi,“ vzpomněl si Roman, jakoby věděl, na co myslím. „mám toho tolik, že nevím, kde mi hlava stojí. Dnes se chystám na to, že udělám doma pořádky. Pokud mají u nás ty dvě zůstat, tak se musí zapojit. Beru si i volno v práci, aby na to Petra nebyla sama. Chtěl jsem být hodný strýček, ale čeho je moc, toho je příliš!“
„Já to naprosto chápu, Romane“ ujistil jsem ho, „ještě jsme malou ani nezapíjeli. Pokud se nebudeš moci zúčastnit, sedneme si spolu my dva až budete zase sami.“
S těmito slovy jsme se rozloučili a já spěchal domů, uklidit a přichystat dům, pro příjezd miminka. Chudák Roman, tato situace je skutečně nezáviděníhodná.
Příběh byl zpracován na základě vyprávění Romana, velmi unaveného otce a strýce.
