Článek
Svému vztahu, jehož vývoj se rozhodla narušit Subla, mladá holka z Ukrajiny, jsem obětovala hodně.
18 let života, vyhlídky na (tehdy) vysněný život ve městě, denní dojíždění z vesnice za Prahou na univerzitu do Pardubic, a potom zase domů. Vstávání v šest ráno a návraty kolem osmé večer. Kariéru a život v zahraničí. A určitě by se toho našlo ještě víc. Udělala jsem to všechno pro to, že jsem měla pocit, že k sobě patříme. Že jsme se hledali, až jsme se našli. A přiznávám, že mě tohle všechno (v součtu s událostmi kolem covidu, které pro mě nebyly úplně jednoduché) docela oslabilo.
Ne, že bych si svoji slabost neuvědomovala. Už v době výstavby domu (která neprobíhala ideálně, navzdory všem slibům a představám) jsem muže prosila, hlavně ať je to rychle, že už prostě nemůžu. Byla jsem v takovém stresu, že se mi začaly zdát noční můry, na kůži mi vyskočila vyrážka, která odmítala zmizet, padaly mi vlasy, a někdy jsem se přistihla, že nekontrolovatelně pláču. Když jsem se jednou v noci probudila v okně s nohama ven, poté, co jsem se ve snu právě chystala z něj vyskočit, zamrazilo mě.
Můj muž je hlava paličatá, a prostě to nechtěl vzdát. Mohla jsem prosit, jak jsem chtěla, ale nepovolil, dům se musel dodělat přesně tak, jak si přál, nic se nemohlo urychlit. Dnes už vím, že se snažil mi všechno zpříjemnit tím, že mě nechal vybrat kachličky, koupil bazén (na který jsme neměli, což jsem netušila) a nechal pro mě udělat kuchyňskou pracovní desku na míru, která taky stála nesmysl. To byl jeho způsob, jak mi dělat radost. A já z těch věcí radost chvíli měla. Jenomže ještě větší radost bych měla z jeho náruče, a té se mi nedostávalo.
Trápilo mě to. Byla jsem unavená, nešťastná a strašlivě osamělá. A jak se ukázalo, on taky. A proto když si ho v práci vytipovala Subla jako už druhého v pořadí (číslo 1 byl bohužel pro nás všechny gay), podlehl velkým jehněčím očím a dramatickému příběhu o útěku z Ukrajiny a začal jí rytířsky pomáhat a ochraňovat ji.
Subla si ho velmi brzy omotala kolem prstu a začala jeho služeb využívat, takže tím, že jsem jí vyhlásila konec stýkání s mým mužem, jsem jí tak trochu zatnula tipec. Jenomže, pastička už byla nastražená a moucha přece jenom trochu v síti, a tak stačilo prostě jenom využít toho, že moje důvěra je značně nalomená.
Teď udělám přiznání, za které mě možná mnozí odsoudí a já se za to taky dost stydím. Po nálezu tabletu s tou konverzací, ke které jsem se dostala náhodou, jsem ho už z ruky nepustila. Kontrolovala jsem úplně všechno a byla jsem úplně posedlá tím, zajistit, aby Subla už nikdy nenapsala. Samozřejmě byl to hloupý nápad.
Nejen, že měla daleko lépe zmáknuté všechny kanály, přes které by se k mému muži mohla dostat. Nejen, že měla kontakty ve firmě, kde předtím pracovali spolu a pak ona údajně dala výpověď, takže se tam dokázala dostat v podstatě kdykoli. Ona taky moc dobře věděla, že stačí dostatečně vydeptat mě, aby náš vztah rozbořila. A to se jí dařilo neskutečně dobře.
Byly to drobnosti. Tu zpráva na Telegramu, tu na Messengeru. Pusinka, fotka s popisem „abys nezapomněl, jak vypadám“. A když jednou muž přijel domů z firemní párty se dvěma kolegy, od kterých jsem se mimoděk dozvěděla, že Subla dorazila také, a hrála s mým mužem hru „kdo se dřív opije,“ prostě mě to položilo.
Stala se ze mě stíhačka posedlá kontrolou, přesně taková, jaká jsem nikdy nechtěla být. A nelepšilo se to, protože čím víc jsem kontrolovala, tím víc můj muž zprávy mazal a skrýval. Kromě toho jsem se ale křečovitě snažila udržovat doma všechno čisté, vyprané, svěží, včetně sebe. Pokud zrovna nenapsala Subla, usmívala jsem se, manžela jsem za všechno chválila, a byla jsem na něj milá a příjemná. Moc jsem se snažila napravit všechno, co mi vyčetl, a tak jsem se dokonce konečně objednala na vyšetření kvůli operaci, na kterou jsem se strašlivě bála jít, kterou samozřejmě on probral se Sublou a kvůli které o mně ona prohlásila něco jako, „to já kdybych byla tvoje žena, už bych na ten zákrok dávno šla.“
On se taky snažil, ne že ne. Jenomže pokaždé, když se zase ozvala, nebo když jsem přišla na to, že se s ní kdekoli setkal, jsem už dostávala hysterické záchvaty, a on ji prostě a jednoduše nedokázal odstřihnout, protože „ho potřebovala“.
V zoufalé touze z toho všeho aspoň na chvilku vypadnout jsem zabookovala dovolenou pro dva v Turecku, a tam bylo opravdu najednou všechno v pořádku. V Turecku totiž nefungují evropská mobilní data, a tak jsem věděla, že tam s námi Subla prostě není. Nebyla. V té době totiž byla v Paříži, takže si s mým mužem dali jen takovou kratší pauzu. Ale to jsem zjistila až potom.
Po návratu domů se všechno tvářilo normálně, ale já jsem věděla, že ona je zase s námi. A žralo mě to. Nejvíc asi ten pocit, že svému muži už nedokážu věřit a že pro něj nejsem dost dobrá, když hledá potěšení jinde, ten mi lámal srdce nejvíc, a nakonec podrazil nohy nejen mně, ale i našemu manželství.
