Článek
Sednete si do moderního, klimatizovaného vozu, těšíte se na klidnou cestu, čtení knížky nebo práci na notebooku. Jenže realita všedního dne vás rychle vyvede z omylu. Cestování vlakem se v posledních letech stalo symbolem komfortu a ekologické volby, ale spolu s modernizací souprav jako by ubylo elementární slušnosti. Stále častěji se z dálkových spojů stává bitevní pole, kde se střetává bezohlednost s bezmocí. Zvykli jsme si tolerovat chování, které by dřív proplulo maximálně v nejnižší cenové skupině venkovské hospody.
Co se to s námi ve vlacích stalo a proč mají někteří lidé pocit, že zakoupením jízdenky získávají právo terorizovat celý vagon?
Obývák na kolejích? Hlavně si udělat pohodlí
Nejčastějším a vizuálně nejodpudivějším nešvarem je absolutní ztráta soudnosti ohledně vlastního těla. Fenomén „zout se a hodit si nohy na protější sedadlo“ už dávno nerealizují jen unavení puberťáci. Běžně potkáte pány v oblecích nebo elegantní dámy, kteří se okamžitě po odjezdu ze stanice zbaví obuvi a své (v horším případě bosé) nohy položí na polstrování, kde bude po nich sedět někdo jiný.
Argument, že „sedadla jsou přece od toho, aby se na nich sedělo pohodlně“, v tomto případě neobstojí. Je to projev čistého sobectví a neúcty k majetku i k ostatním cestujícím.
„Veřejný prostor se jmenuje veřejný proto, že ho sdílíme s ostatními. Pokud máte potřebu větrat své unavené končetiny nebo se chovat, jako by vám patřil celý svět, kupte si auto, nebo zůstaňte doma na gauči.“
Telefonování na plné pecky
Kapitolou samou pro sebe je technologický bezohled projevující se hlasitými hovory. S nástupem smartphonů se z vlaků staly mobilní kanceláře a hovorny. Není nic výjimečného hodinu poslouchat detailní rozbor něčí manželské krize, zdravotních problémů nebo firemní strategie včetně interních čísel.
Korunu tomu všemu nasazují lidé, kteří nepoužívají sluchátka. Sledování TikToku, pouštění videí z dovolené nebo rovnou videohovory přes reproduktor na plnou hlasitost jsou dnes na denním pořádku. Když se dotyčného slušně zeptáte, zda by si mohl vzít sluchátka, často se vám dostane udiveného pohledu, v horším případě agresivní odpovědi, že „si může dělat, co chce“.
Gastronomické peklo v kupé
České dráhy i soukromí dopravci sice nabízejí skvělý servis v jídelních vozech, ale spousta cestujících si stále nosí své vlastní zásoby. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se volba pokrmů neřídila heslem „čím víc to smrdí, tím líp“.
Tradiční řízky s okurkou sice z českých vlaků pomalu mizí, ale nahradily je aromatické fastfoodové burgery, asijské nudle s česnekovou omáčkou nebo olomoucké tvarůžky. Uzavřený prostor kupé se pak během několika minut promění v plynovou komoru, ze které není úniku.
Tichý vagon? Pouhá utopie
Dopravci se snaží situaci zachraňovat zřizováním takzvaných „tichých oddílů“. Míst, kde se předpokládá, že lidé budou odpočívat, nebudou telefonovat a nebudou hlučet. Jenže v českém prostředí je tichý vagon spíše vtipem pro zasvěcené. Lidé tam běžně nastupují s hlučnými dětmi, vyřizují pracovní hovory a na upozornění, že jde o tichou zónu, reagují podrážděně.
Pravidla slušného chování přitom nejsou raketová věda. Stačí tak málo. Uvědomit si, že kolem mě sedí další lidé, kteří mají stejné právo na klidnou cestu jako já. Dokud budeme nad buranstvím ostatních jen tiše kroutit hlavou a průvodčí budou ignorovat nohy na sedačkách, kultura cestování se nezlepší. Nebojme se ozvat. Slušnost totiž není slabost.
Jaké jsou vaše nejčerstvější zážitky z cestování českými vlaky? Setkáváte se s podobnými nešvary často, nebo máte na spolucestující štěstí? Co vás dokáže ve vagonu spolehlivě vytočit nejvíce. Bosé nohy, hlasité telefony, nebo aromatické jídlo? Napište své názory a zkušenosti do komentářů.
