Článek
Rostlinná strava není jen pro vegany
Když se řekne rostlinná strava, většina lidí si představí přísné vegany. Ve skutečnosti ale nejde o uzavřenou skupinu. Do rostlinné stravy se řadí i vegetariáni nebo flexitariáni – lidé, kteří maso jedí jen občas a jinak dávají přednost rostlinným jídlům. Tento přístup se rychle šíří i mezi Čechy, kteří si stále častěji do jídelníčku zařazují luštěniny, tofu nebo zeleninové směsi.
Mýtus první: bez masa se nedá získat dost bílkovin
Jedna z nejčastějších obav zní: „Kde vezmu bílkoviny, když vynechám maso?“ Ve skutečnosti bílkoviny obsahují luštěniny, ořechy, semínka, celozrnné obiloviny, tofu i tempeh. Podle Harvard Medical School platí, že „dobře sestavená rostlinná strava poskytuje všechny potřebné živiny včetně bílkovin, a to ve srovnatelném množství jako strava založená na mase“ (Harvard T.H. Chan School of Public Health).
Češi navíc tradičně jedí málo luštěnin – průměrně jen několik kilogramů ročně, což je násobně méně než v jižní Evropě. Právě jejich větší zařazení do jídelníčku by vyřešilo obavy z nedostatku bílkovin.
Mýtus druhý: rostlinná strava je drahá
Často se říká, že rostlinná strava je luxusní záležitost. Pravda je, že drahé bývají hlavně průmyslově vyráběné „náhražky masa“. Základní suroviny – čočka, fazole, rýže, brambory, sezónní zelenina – patří naopak mezi cenově nejdostupnější potraviny.
Podle výzkumu Oxford University je rostlinná strava v průměru levnější než strava založená na mase, pokud se zaměřuje na základní nezpracované potraviny (Oxford Martin School, 2021). V českých podmínkách to potvrzuje i zkušenost běžných domácností: kilogram čočky nebo fazolí nasytí rodinu výrazně levněji než kilogram masa.
Mýtus třetí: rostlinná strava je nudná a bez chuti
Další zakořeněná představa říká, že rostlinná jídla jsou jednotvárná a mdlá. Ve skutečnosti jde o velice pestrou kuchyni. Inspiraci můžeme hledat v Indii, na Blízkém východě nebo ve Středomoří – tam je většina tradičních receptů založena právě na rostlinných surovinách.
„Chuť jídla netvoří maso, ale bylinky, koření a způsob přípravy,“ připomíná výživová specialistka Dana Hrnčířová ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ, 2023). Češi si často myslí, že zelenina je jen příloha, ale z rostlinných surovin lze postavit celé plnohodnotné menu – od hustých polévek přes kari až po pestré saláty.
Co naopak platí – na co si dát pozor
Je fér zmínit i slabiny. Vitamin B12 se v rostlinné stravě přirozeně nevyskytuje, proto je nutné ho doplňovat, což potvrzuje i Světová zdravotnická organizace (WHO, 2021). U dětí a těhotných žen je vhodné konzultovat jídelníček s lékařem, aby byl vyvážený.
Pozornost si zaslouží i rozdíl mezi přirozenou rostlinnou stravou a vysoce průmyslově zpracovanými produkty. Často se stává, že lidé vymění maso za průmyslové polotovary s vysokým obsahem soli a aditiv – a to pak zdravé rozhodně není.
Rostlinná strava jako trend i příležitost
Podle Eurostatu vzrostla v Česku spotřeba rostlinných alternativ během posledních pěti let o desítky procent. V Praze a Brně dnes najdete desítky restaurací, které se zaměřují čistě na rostlinné menu. Tento trend přináší i ekologický rozměr – rostlinná jídla mají nižší uhlíkovou stopu než masná. Studie University of Oxford uvádí, že přechod na rostlinnou stravu by mohl snížit individuální emise až o 73 % (Poore & Nemecek, 2018, Science).
Rostlinná strava není módní výstřelek ani cesta k podvýživě. Když je vyvážená, nabízí dostatek živin, pestrou chuť i finanční úsporu. Češi ale stále věří mýtům, které jim brání využít její potenciál. Pokud se podaří změnit vnímání a oddělit fakta od předsudků, může se stát běžnou součástí našeho jídelníčku – a to ku prospěchu zdraví i planety.
