Článek
Do obecného povědomí o chování na internetu už snad definitivně pronikla poučka o tom, že nemáme zveřejňovat děti nahaté, děti v trapných situacích nebo děti rozrušené. To už se dnes snad pokládá za samozřejmost. Já však chci jít ještě dál: fotky vašich (nebo cizích, to je fuk) dětí na internet nepatří vůbec.
Influencerky a ti druzí
Začněme příkladem nejkřiklavějším: děti známých osobností nebo lidí, kteří se živí tvorbou obsahu pro sociální sítě. Pokud jejich hlavním tématem není rovnou samo dítě, nezřídka se stává, že mezi reklamy, spolupráce a informace o každodenním životě pronikají fotky a videa roztomilých ratolestí pobíhajících po hřištích ve stylových oblečcích. Holčička během pěti minut „rozkramařila celý obývák“ (čti vytahala tři knížky z polic a stáhla na zem polštáře z gauče)? Chlapeček pomaloval čerstvě natřenou stěnu? Super, mám content, honem s tím ven!
Je nepříjemné sledovat, jak profily s nejrůznější tématikou se poté, co do života jejich majitelů přibyl malý uzlíček radosti, mění na deníčky o spinkání a nespinkání nebo kojení a nekojení (ony proslulé „kojicí fotky“, haha!). Jedna věc je, že řada sledujících na to nejspíš vůbec není zvědavá - podstatnější je, že rodiče od toho nejútlejšího věku zaznamenávají životy svých potomků online, aniž by respektovali jejich soukromí.
Rodičovská sounáležitost ano, ale…
Musíme mít na paměti, že nikdo dnes nedovede s jistotou říci, jakým směrem se vývoj internetu bude dál ubírat. Jiná věc je zato nabíledni: oblastí našich životů, kam zasahovat nebude, bude stále ubývat. Není třeba tomu jít naproti. Oprostěme se od nutnosti sdílet své děti vystavovat veřejnému hodnocení, které s sebou publikování jejich fotek nutně nese. Online prostor je plný lidí, kteří se do něj pravidelně chodí vyzvracet. Z toho je dobré ty nejmladší a nejzranitelnější vynechat.
V dnešní době, kdy se pevné struktury rodinných vazeb proměňují, a nejen v rodičovství často hledáme nové směry, je příjemné sdružovat se v online komunitách, které vyhovují našemu světonázoru a inspirují nás v každodenním životě. To se týká i výchovy potomků. Je úlevné číst zkušenosti jiných rodičů (matek) a ujišťovat se o tom, že se svými proplakanými nocemi nebo záchvaty vzteku není moje dítě jediné na planetě Zemi. To ovšem neznamená, že vše musí být doplněno jménem nebo fotkou (byť vizuální obsah v online prostředí jasně dominuje). Naopak: mluvme konkrétně o zkušenostech, co nejobecněji o tom, kdo je v jejich středu.
Je to nutné?
Ano, někdy je dítě na fotce nebo videu tak kouzelné, roztomilé a prostě úžasné, že podělit se o ni se světem je prostě příliš lákavé. Ten svět by se ale měl skládat z lidí, které dobře známe - rodinných příslušníků, kamarádů nebo známých. K tomuto účelu proto používejme skupinové chaty. Nikdy ne veřejný prostor na svých sociálních sítích. Ten je totiž plný trollů a nepříjemných jedinců, kteří si mile rádi přijdou kopnout - a proč jim k tomu dávat tak snadnou příležitost?
Pokud už se přece jenom rozhodneme publikovat fotografii svého potomka, ptejme se vždy proč. Většinou dojdeme k tomu, že toužíme po pochvalných komentářích, lajcích, snadném dopaminu. Je fér používat k tomuto účelu svoje dítě? Nejspíš ne.
Jedna nevyžádaná rada na závěr
Tenhle článek je nevyžádaných rad plný, přesto si neodpustím ještě jednu, která mi připadá snad nejpodstatnější a zároveň snadno splnitelná: nebuďme osobní. Když už o svých dětech mluvíme online, nepoužívejme první mluvnickou osobu. Zobecňujme svoje zkušenosti. Vyhneme se tak nevyžádaným útokům a invektivám napřímo. Je mnohem jednodušší útočit na matku, která píše, že její Pepíček chodí spát v deset večer než na tu, která píše, že „některé děti chodí spát takhle pozdě“. Protože samozřejmě chodí, ale které přesně, to už na internet nepatří.
