Článek
Na sociálních sítích i ve veřejném prostoru se všude tam, kde je poskytován prostor tématu rodičovství a výchovy, důrazně připomíná, že muž ženě s péčí o děti nepomáhá, ale stará se rovným dílem - děti jsou přece stejně jeho jako jeho partnerky. Představme si však „tradiční rodinu“, tj. takovou, kde muž chodí do práce a žena zůstává doma a stará se o děti a domácnost. Pokud otec tráví nějakých devět hodin mimo domov, je prostě nemožné, aby se staral o děti rovným dílem jako matka. Břemeno péče tak spočívá v daleko větší míře právě na ní. Ano, platí to především pro první měsíce života dítěte. Jak dítě roste, mohou se věci postupně „srovnat“ - muž může jít na rodičovskou, žena si vezme částečný úvazek, pokud mají tu možnost, mohou se rodiče střídat v práci z domova.
/Dovolím si tady malou vsuvku. Při pročítání všech návrhů a poslouchání všemožných podcastů (jako třeba Rodičovská není brzda) mi tak trochu leze na nervy, jak často se mluví o dětských koutcích, práci z domova nebo firemních školkách. Skutečně by mě zajímalo, kolik pracovních pozic má opravdu možnost něco takového poskytnout (zkrácené úvazky, kde jsou možnosti přece jenom širší, nechme stranou). Občas mi připadá, že je to celé jenom velkoměstská (pražská) bublina, kterou se mohou zabývat ženy, které pracují v pohodlí klimatizované kanceláře a na kterou dělnice, prodavačky a jiné profese jednoduše nemají prostor./
Základy dobře fungující rodiny spočívají mimo jiné v efektivním rozdělení rolí. Rodiče nejsou protihráči, kteří se snaží na poli každodenních povinností vyrovnat jeden druhému - jsou tým, který musí držet při sobě a vzájemně se podporovat. Nemá smysl počítat hodiny, které ten nebo onen trávil v práci, s dětmi, domácími pracemi či odpočinkem. Je podstatné, aby se oba cítili odpočatí a naplnění tak, jak jen v kolotoči každodenních povinností můžou být. Snažit se balancovat kariéru, rodinu, koníčky, přátelství, prostě všechno, co patří k životu, je jednoduše většinou příliš, než jeden může snést.
Celodenní, zodpovědná a kvalitní péče o dítě totiž není nic jednoduchého, bez ohledu na to, jak se to někteří snaží prezentovat. Samotné termíny mateřská a rodičovská dovolená jsou tak trochu zavádějící - pečující osoba si totiž většinou moc neodpočine. Jakmile malé miminko trochu povyroste, je těžké ho nechat někde o samotě, je třeba uvařit, vyprat, uklidit, vymyslet program na další dny, dojít si na toaletu, chvilku si odpočinout, dojít na procházku. Se dvěma (třemi) dětmi je to samozřejmě náročnější. Možná se to všechno jeví jako triviality, ale není to tak. Podle některých názorů jak na sociálních sítích, tak ve veřejném prostoru, si to někteří (zejména muži) představují tak trochu jak Hurvínek válku.
Podstatou péče o děti a domácnost je kromě nekonečnosti ještě jedna důležitá věc - je to totiž práce dovnitř, která pečovatele nekvalifikuje pro nic dalšího a v očích společnosti mu neposkytuje žádnou přidanou hodnotu. Práce, na které spálí tolik času, energie a kreativity (jíž se mu dostává, pokud má dobrý den), se každý večer někam ztratí a každé ráno může začít nanovo.
Připadá mi totiž, že práce, které pečovatelé věnují tolik času, je na jedné straně podceňovaná a na druhé brána jako něco automatického. Jak může být peče o děti vnímaná jako lákavá a atraktivní, když s sebou přináší tolik omezení a zároveň není dostatečně oceňována?
