Článek
Psal se rok 1898 a britské impérium budovalo ve východní Africe jeden ze svých nejambicióznějších projektů. Železnice měla spojit přístav Mombasa s vnitrozemím a později dosáhnout až k Viktoriinu jezeru. Pro Brity představovala symbol technického pokroku. Pro tisíce dělníků však byla těžkou a nebezpečnou prací v neznámé krajině.
Nikdo tehdy netušil, že stavbu jednoho z mostů na dlouhé měsíce ochromí dva lvi.
Jejich příběh později vstoupil do legend. Dnes je známe jako lidožravé lvy z Tsava a právě jejich řádění inspirovalo film Lovci lvů (The Ghost and the Darkness) z roku 1996.
Dělníci začali mizet ze stanů
V březnu 1898 dorazil do oblasti řeky Tsavo britský důstojník a inženýr podplukovník John Henry Patterson. Jeho úkolem bylo dohlížet na stavbu železničního mostu.
Na projektu pracovaly tisíce lidí, velká část z nich pocházela z Indie. Žili v provizorních táborech a nocovali ve stanech. Právě tam začaly první útoky.
Zpočátku mizeli jednotlivci. Lev se v noci přiblížil k táboru, pronikl mezi stany, popadl spícího člověka a odtáhl ho do buše. Brzy se ukázalo, že nejde o náhodný incident.
Byli dva.
Dva samci lvů bez hřívy, což je pro populaci z oblasti Tsavo typické. Přicházeli opakovaně a postupně ztráceli strach z lidí.
Podle Pattersonova pozdějšího svědectví dokázali proniknout i přes trnité bariéry, které dělníci stavěli kolem tábora. Ohně, hlídky ani provizorní ploty je nedokázaly spolehlivě zastavit.
Strach se začal měnit v paniku.
Lvi si pro své oběti chodili přímo do tábora
Útoky byly děsivé především svou nepředvídatelností. Dělníci nevěděli, kdy lvi přijdou ani koho si vyberou.
Někteří začali spát na stromech nebo na vyvýšených konstrukcích. Kolem stanů hořely ohně. Tábory chránily trnité ohrady známé jako boma.
Přesto útoky pokračovaly.
Podle Pattersonových vzpomínek byli lvi schopni odnést člověka přímo před zraky ostatních. V některých případech se údajně vraceli téměř každou noc.
Nakonec část dělníků odmítla pokračovat v práci. Někteří nastoupili do vlaků a z oblasti uprchli. Stavba mostu se prakticky zastavila.
Dva lvi dokázali ochromit jeden z největších infrastrukturních projektů britského impéria ve východní Africe.
Patterson na ně nastražil pasti. Lvi se jim vyhýbali
John Henry Patterson se rozhodl oba predátory zabít. Nebylo to však jednoduché.
Stavěl pasti, čekal na vyvýšených plošinách a používal jako návnadu hospodářská zvířata. Lvi však opakovaně unikali. Podle jeho vyprávění působili téměř dojmem, jako by dokázali lidské pasti předvídat.
Právě tato část příběhu později přispěla ke vzniku legendy o dvou téměř nadpřirozených zabijácích.
Ve skutečnosti však šlo o mimořádně nebezpečné a zkušené predátory, kteří se pravděpodobně naučili spojovat lidská sídla se snadno dostupnou potravou.
Prvního lva Patterson zastřelil 9. prosince 1898. Podle jeho popisu bylo zapotřebí několika výstřelů a pronásledování pokračovalo celé hodiny.
Druhého zabil 29. prosince.
Po přibližně devíti měsících strachu bylo řádění u konce.
Zabili skutečně 135 lidí?
Právě počet obětí je jednou z nejspornějších částí celého příběhu.
Patterson později tvrdil, že lvi zabili 135 lidí. Toto číslo se opakovalo v knihách, novinových článcích i populární kultuře a pomohlo vytvořit pověst lvů z Tsava jako nejhorších zvířecích zabijáků v historii.
Moderní výzkum však přinesl jiné výsledky.
Vědci analyzovali chemické složení tkání a srsti dochovaných lvů a na základě izotopové analýzy odhadli, že jeden z nich během posledních měsíců svého života zkonzumoval přibližně 24 lidí a druhý asi 11.
To ovšem neznamená, že celkový počet zabitých musel být přesně 35. Lvi nemuseli každou oběť celou pozřít a některá těla mohla být konzumována jen částečně. Přesné číslo proto pravděpodobně už nikdy nezjistíme.
Jisté je, že útoky byly skutečné, opakované a natolik závažné, že vyvolaly paniku mezi dělníky a narušily stavbu železnice.
Proč začali lovit lidi?
Ani na tuto otázku neexistuje jediná definitivní odpověď.
Jedna z teorií souvisí s nedostatkem přirozené kořisti. Na konci 19. století zasáhla východní Afriku epidemie dobytčího moru, která zabila obrovské množství skotu a zasáhla také populace divokých kopytníků.
Dalším faktorem mohly být lidské ostatky podél tras karavan a obchodníků s otroky, které procházely oblastí Tsavo. Lvi se tak mohli naučit vnímat člověka jako zdroj potravy.
Výzkum také ukázal, že nejméně jeden z obou lvů trpěl vážnými problémy se zuby a čelistí. Lov rychlé a silné přirozené kořisti pro něj mohl být obtížnější, zatímco nechráněný člověk představoval snazší cíl.
Ani tato teorie však sama o sobě nevysvětluje vše.
Jejich těla jsou vystavena dodnes
Patterson si po zabití obou lvů ponechal jejich kůže. V roce 1924 je prodal Field Museum of Natural History v Chicagu.
Muzeum z nich následně vytvořilo preparáty, které jsou tam vystaveny dodnes. Návštěvníci tak mohou stát tváří v tvář skutečným lvům, kteří před více než stoletím vyvolali paniku mezi staviteli železnice.
Jejich současná podoba však nemusí přesně odpovídat tomu, jak mohutná zvířata byla za života. Kůže totiž Patterson používal dlouhá léta jako koberce, než je muzeum získalo a preparátoři z nich vytvořili exponáty.
Hollywood skutečný příběh změnil
V roce 1996 měl premiéru film The Ghost and the Darkness, v češtině známý jako Lovci lvů. Hlavní role ztvárnili Val Kilmer jako Patterson a Michael Douglas jako profesionální lovec Charles Remington.
Postava Remingtona je však smyšlená. Ve skutečnosti žádný takový americký lovec Pattersonovi při zabití lvů nepomáhal.
Hollywood změnil i některé další okolnosti příběhu a samotní filmoví lvi měli mohutné hřívy, zatímco skuteční samci z Tsava byli bezhříví.
Základ příběhu ale zůstává pravdivý. Dva skuteční lvi skutečně celé měsíce napadali dělníky, zaseli mezi ně strach a pomohli vytvořit jednu z nejslavnějších legend africké divočiny.
Příběh, který přežil více než století
Od událostí v Tsavu uplynulo více než 125 let. Železniční most byl dokončen, britské impérium zmizelo a krajina východní Afriky se změnila.
Dva lvi však zůstali.
Stojí ve vitríně muzea v Chicagu a stále připomínají dobu, kdy dva predátoři dokázali na několik měsíců ochromit stavbu železnice a přimět stovky vyděšených dělníků, aby odmítli pokračovat v práci.
Patterson jim říkal lidožrouti z Tsava. Svět je později poznal pod mnohem děsivějšími jmény – Duch a Temnota.
Zdroje:
https://www.fieldmuseum.org/blog/tsavo-lions
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/man-eaters-of-tsavo-11614317/
https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.0905309106
https://www.britannica.com/animal/Tsavo-man-eaters
https://archive.org/details/maneatersoftsavo00patt
