Článek
Na 1. září 1939 byl naplánován odjezd vlaku, který měl z Prahy odvézt přibližně 250 dětí. Pro mnohé z nich to měla být cesta do bezpečí. Jejich rodiče souhlasili s tím, že své syny a dcery pošlou samotné do cizí země, protože tušili, že nebezpečí každým dnem roste.
Vlak měl děti odvézt z nacisty okupovaného Československa do Velké Británie. Byl součástí záchranné akce, s níž je dnes neodmyslitelně spojeno jméno Nicholase Wintona.
Jenže tento vlak nikdy neodjel.
Právě 1. září 1939 napadlo nacistické Německo Polsko a začala druhá světová válka. Německé úřady transport zrušily a hranice se uzavřely. Cesta, která měla pro stovky dětí znamenat záchranu, se stala nemožnou.
Místo dovolené odjel do Prahy
Nicholas Winton nebyl voják, politik ani diplomat. Byl mladým britským makléřem, kterému bylo v prosinci 1938 devětadvacet let. Původně se chystal na dovolenou do Švýcarska, když ho jeho přítel Martin Blake požádal, aby místo lyžování přijel do Prahy.
Československo se po Mnichovské dohodě nacházelo v těžké situaci. Z pohraničí prchali lidé a mezi nimi byly také židovské rodiny, pro které se situace stávala stále nebezpečnější.
Winton pochopil, že je potřeba jednat rychle. Zaměřil se na záchranu dětí a spolu s dalšími dobrovolníky začal organizovat jejich odjezd do Velké Británie.
Nebyl na to sám. Významnou roli sehráli například Doreen Warrinerová a Trevor Chadwick, kteří působili přímo v Praze. Winton po návratu do Londýna vyřizoval povolení, sháněl peníze a hledal britské rodiny ochotné děti přijmout.
Pro každé dítě bylo nutné najít náhradní rodinu a složit finanční záruku 50 liber, která měla pokrýt případný budoucí návrat dítěte domů.
Rodiče posílali děti do země, kterou neznaly
Dnes je těžké si představit, co museli rodiče těchto dětí prožívat. Posílali své syny a dcery samotné do cizí země. Mnohé děti neuměly anglicky a rodiny, které je měly přijmout, nikdy předtím neviděly.
Rodiče přitom nemohli vědět, zda se ještě někdy setkají.
Od března do srpna 1939 se podařilo z Prahy vypravit osm transportů. Děti cestovaly přes nacistické Německo do Nizozemska a odtud pokračovaly lodí do Velké Británie.
Celkem se podařilo zachránit 669 převážně židovských dětí z Československa.
Pro mnohé však příjezd do Británie znamenal poslední okamžik, kdy unikly nacistickému pronásledování. Řada z nich už své rodiče ani další příbuzné nikdy neviděla. Jejich rodiny později zahynuly během holokaustu.
Poslední vlak měl být největší
Další transport byl naplánován na pátek 1. září 1939. Měl být vůbec největší a do bezpečí měl odvézt přibližně 250 dětí.
K odjezdu však nedošlo.
Toho rána německá vojska napadla Polsko. Němci transport zrušili a hranice se uzavřely. Válka, jejíž příchod mnozí tušili, právě začala.
Osud 250 dětí z posledního plánovaného transportu patří k nejtragičtějším částem celého Wintonova příběhu. Podle některých zdrojů, včetně britského deníku The Guardian, byly děti později deportovány do nacistických koncentračních táborů a válku přežily pouze dvě.
Sám Winton na poslední transport nikdy nezapomněl. Později vzpomínal, že už o žádném z těchto 250 dětí neslyšel. Právě vědomí, že jejich záchrana byla tak blízko, ho hluboce poznamenalo.
Jeden jediný den tak rozhodl o tom, kdo mohl odjet a kdo už tuto možnost nedostal.
O svých činech dlouhá léta téměř nemluvil
Možná nejpozoruhodnější částí Wintonova příběhu je skutečnost, že o své předválečné záchranné akci dlouhá desetiletí téměř nemluvil.
Příběh se dostal do širšího povědomí až v 80. letech, kdy jeho manželka Grete objevila starý zápisník s fotografiemi, jmény dětí a dalšími dokumenty.
V roce 1988 byl Winton pozván do britského televizního pořadu That's Life! Netušil přitom, že v publiku sedí někteří lidé, kterým před válkou pomohl zachránit život.
Moderátorka Esther Rantzenová se zeptala, zda je v sále někdo, kdo za svůj život vděčí Nicholasi Wintonovi.
Lidé kolem něj začali vstávat.
Záběry viditelně dojatého Wintona obklopeného lidmi, které pomohl jako děti dostat do bezpečí, se později staly jedním z nejslavnějších televizních okamžiků spojených s jeho příběhem.
Zachránil 669 dětí. Na těch posledních nikdy nezapomněl
Nicholas Winton zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let. Za své činy získal řadu vyznamenání. V roce 2003 jej britská královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu a v roce 2014 obdržel z rukou českého prezidenta Řád bílého lva.
Jeho největším odkazem však nejsou medaile ani vyznamenání.
Jsou jím stovky dětí, které díky záchranné akci dostaly možnost vyrůst, založit rodiny a mít vlastní děti a vnoučata.
Vedle příběhu 669 zachráněných však zůstává také příběh posledního vlaku. Vlaku, který měl 1. září 1939 odvézt do bezpečí dalších 250 dětí.
Nikdy neodjel.
A právě osud těchto dětí připomíná, jak málo někdy v dějinách dělí záchranu od tragédie.
Zdroje:
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/nicholas-winton-and-the-rescue-of-children-from-czechoslovakia-1938-1939
https://hmd.org.uk/resource/sir-nicholas-winton/
https://www.nicholaswinton.com/exhibition/kindertransport
https://www.theguardian.com/world/article/2024/sep/03/czech-street-named-after-british-man-nicholas-winton-who-saved-jewish-children-from-nazis
https://www.holocaust.org.uk/nicholas-winton
