Článek
Nejdřív vám nabídne kávu. Potom Thermomix
Každý máme ve svém okolí alespoň jednu takovou kamarádku. Ještě před rokem řešila děti, dovolenou a to, co zase provedla tchyně. Dnes má jediné téma. Thermomix.
Zpočátku je to nenápadné. Pošle vám fotku domácího chleba. Potom přidá polévku, kterou prý připravila za pár minut. Následuje domácí jogurt, pomazánka a nějaký ten dezert. Všechno samozřejmě z Thermomixu.
Vy jí pochválíte buchtu a uděláte zásadní chybu. Zeptáte se, jestli je ten přístroj opravdu tak dobrý.
V tu chvíli se jí rozzáří oči způsobem, který jste naposledy viděli, když vám oznamovala, že se bude vdávat.
„Počkej, já ti něco ukážu!“
A už víte, že jste ztraceni.
Novodobí prodejci vysavačů. Jen místo koberců vaří rizoto
Pamatujete na dobu, kdy vám někdo zazvonil u dveří a chtěl předvést zázračný vysavač? Ten, který vysaje i nečistoty, o jejichž existenci jste neměli tušení? Případně vám přišel domů ukázat sadu hrnců za cenu ojetého auta?
Doba pokročila. Dnes se místo vysávání matrací společně vaří.
Thermomix má propracovaný systém osobních prezentací a poradců. A právě to je na celém fenoménu fascinující. Z obyčejného kuchyňského spotřebiče se stává společenská událost.
Přijdete na kávu a odcházíte s receptem na krémovou polévku, informacemi o splátkách a pocitem, že jste dosavadních dvacet let v kuchyni promarnili.
Aby bylo jasno, Thermomix skutečně umí spoustu věcí. Váží, seká, mixuje, vaří a provádí vás recepty. Jenže způsob, jakým o něm někteří majitelé mluví, občas připomíná svědectví o zásadní životní proměně.
„Já už bych bez něj nemohla žít.“
Věřím. Ale ještě předloni jsi docela spokojeně žila s hrncem a vařečkou.
První pravidlo Thermomix klubu: O Thermomixu se mluví pořád
Existují lidé, kteří mají Thermomix. A potom lidé, kteří mají Thermomix a potřebují, aby to věděli všichni.
Poznáte je snadno.
Na otázku, co měli k obědu, neodpoví „svíčkovou“, ale „svíčkovou z Thermomixu“.
Neupečou chleba. Upečou chleba v Thermomixu.
A když si pochvalujete jejich domácí pomazánku, následuje povinná věta: „To máš za dvě minuty hotové!“
Někdy mám pocit, že kdyby Thermomix uměl vyvenčit psa a vyzvednout dítě ze školky, jeho majitelé by okamžitě požádali o jeho zápis do rodného listu.
Nechci být nespravedlivá. Mít radost z drahého spotřebiče je naprosto pochopitelné. Když už člověk investuje tolik peněz, chce ho používat a pochlubit se výsledky.
Jen se občas ptám, zda si kupujeme kuchyňského pomocníka, nebo vstupenku do zvláštního klubu, jehož členové se poznají podle toho, že už nikdy neřeknou obyčejné „uvařila jsem“.
Jakmile projevíte zájem, začíná nábor
Nejnebezpečnější věta, kterou můžete před nadšenou majitelkou Thermomixu vyslovit, zní:
„Já o něm vlastně taky trochu přemýšlím.“
Ticho.
Kamarádka pomalu odloží šálek.
„Fakt?“
V očích jí zajiskří. Vytahuje telefon. Už hledá termín, kdy by vám ho mohla někdo předvést. A než stačíte vysvětlit, že jste se chtěli jen nezávazně podívat na cenu, plánuje se společné vaření.
Najednou se dozvídáte, že nemusíte nic kupovat. Jen se přijít podívat. Ochutnat. Vyzkoušet. Samozřejmě bez závazků.
To je mimochodem věta, při které bych vždycky zbystřila.
Protože na začátku jste chtěli jen vědět, jestli se v tom dá udělat dobrá bramborová kaše. A na konci večera přemýšlíte, zda by se vám do kuchyně nevešel přístroj za několik desítek tisíc korun.
Za ty peníze by mi snad měl i oloupat brambory
A potom přichází nejcitlivější část celého příběhu. Cena.
Thermomix rozhodně nepatří mezi levné kuchyňské pomocníky. Za cenu nového modelu by se dala pořídit slušná výbava kuchyně, menší dovolená nebo pořádná zásoba potravin.
„Ale představ si, kolik času ušetříš!“ vysvětluje kamarádka.
Představuji si to. A zároveň si představuji, kolik času bych musela ušetřit, abych si jeho cenu dokázala sama před sebou obhájit.
Pak přichází další argument.
„Už nebudeš potřebovat tolik spotřebičů.“
Výborně. Jen mi nikdo nevysvětlil, kam mám dát všechny ty spotřebiče, které už doma mám.
A především, jestli mě opravdu zachrání přístroj, který mi sice pomůže připravit večeři, ale zatím neumí rozhodnout, co budou děti ochotné sníst.
Protože v naší domácnosti není největším problémem samotné vaření. Je jím skutečnost, že to, co bylo v pondělí oblíbeným jídlem, je ve středu naprosto nepoživatelné.
Největší kouzlo Thermomixu? Že se o něm mluví zadarmo
Na celé věci mě nejvíc fascinuje marketing.
Zatímco jiné značky utrácejí obrovské peníze za reklamu, Thermomix těží také z osobních doporučení, předváděcích akcí a nadšení samotných zákazníků.
Samozřejmě existují oficiální poradci, kteří se prodejem zabývají. Ale tím nejpřesvědčivějším ambasadorem bývá často obyčejná kamarádka, která vám nadšeně vypráví, jak se jí změnil život.
A právě tady se hranice mezi doporučením a prodejní prezentací začíná trochu rozmazávat.
Když vám někdo doporučí dobrou restauraci, většinou vás hned nezve na organizovanou ochutnávku s prezentací možností financování.
U Thermomixu vás ale podobný vývoj vůbec nepřekvapí.
Možná ho jednou budu mít taky. A pak se mě bojte
Abych byla spravedlivá, vůbec nepochybuji, že pro spoustu domácností může být Thermomix skvělým pomocníkem. Zejména pokud člověk často vaří, rád zkouší nové recepty a dokáže využít jeho funkce naplno.
Problém tedy není samotný přístroj.
Problém je ten zvláštní zápal, který někdy jeho vlastnictví doprovází.
Trochu mi to připomíná dobu, kdy si někdo pořídil domácí pekárnu a následující tři měsíce jste nemohli přijít na návštěvu, aniž byste ochutnali další variantu celozrnného chleba.
Jenže Thermomix posunul tuhle disciplínu na úplně jinou úroveň.
A víte, co je na tom nejhorší?
Že já o něm vlastně taky trochu přemýšlím.
Zatím se držím. Ale nedávno jsem viděla video, ve kterém připravoval těsto, zatímco jeho majitelka v klidu pila kávu.
A na okamžik jsem pochopila.
Možná je to skutečně začátek nové životní etapy.
A pokud si ho jednou pořídím, slibuji, že o něm nebudu pořád mluvit.
Tedy alespoň do chvíle, než ke mně přijde kamarádka a zeptá se, jestli jsem s ním spokojená.
Pak se mi nejspíš rozzáří oči.
A kruh se uzavře.
