Článek
Výstřely, mrtvý lékař a jedna velká neznámá
Je 7. října 1938. Československo se vzpamatovává z Mnichovské dohody, pohraničí zachvacuje chaos a mezi Čechy a Němci panuje mimořádně napjatá atmosféra.
V Doksech na Českolipsku se toho dne odehraje incident, který bude mít tragické následky ještě o několik let později.
Českoslovenští vojáci zadrží německého lékaře Ernsta Zdarského, aktivního nacistu, který pomáhá rozvážet propuštěné henleinovce. Rozhodnou se ho převézt k výslechu.
Během jízdy však dojde k potyčce. Ozve se několik výstřelů, a když střelba utichne, lékař je mrtvý.
Kdo vystřelil smrtící kulku? To se tehdy nepodaří zjistit.
Nikdo ještě netuší, že tento případ jednou skončí popravou člověka, kterého původní vyšetřovatelé ani nepovažovali za pachatele.
Vyšetřování skončilo bez výsledku
Československé úřady se pokusily okolnosti smrti objasnit. Situaci ale komplikoval zmatek, který v pohraničí panoval.
Svědci vypovídali, že se střílelo nejen uvnitř automobilu, ale také zvenčí. Nebylo tedy vůbec jasné, odkud smrtící rána přišla.
Navíc nebyla provedena pitva a vyšetřovatelé nezískali projektil, který lékaře usmrtil. Bez něj nemohli určit konkrétní zbraň.
Mezi vyslýchanými byl také československý voják Václav Kudibal. V původním vyšetřování však vystupoval pouze jako svědek. Nikdo ho neoznačil za střelce.
Případ byl nakonec odložen.
Jenže po okupaci českých zemí se k němu vrátilo gestapo. A tentokrát už vyšetřování probíhalo úplně jinak.
Gestapo potřebovalo viníka
Případu se ujal vyšetřovatel gestapa Fritz Manig. Podle pozdějšího historického výzkumu byl od počátku přesvědčený, že za smrtí německého lékaře stojí právě Kudibal.
Problém byl v tom, že proti československému vojákovi neexistoval jednoznačný důkaz.
To však nacistické vyšetřovatele nezastavilo.
Kudibal byl během výslechů vystaven mučení a nakonec se k vraždě přiznal. Gestapo přitom ignorovalo původní vyšetřovací spisy a pracovalo také s výpověďmi, jejichž věrohodnost byla zásadně zpochybněna.
Sám Kudibal tvrdil, že nestřílel. Hájil se mimo jiné tím, že jeho pistole nebyla nabitá.
Jeho obhajoba však nestačila.
V únoru 1943 německý soud v České Lípě vynesl rozsudek smrti.
Na celém případu byla navíc jedna mimořádně problematická okolnost. Německý soud posuzoval událost, která se odehrála ještě na československém území před jeho obsazením, a zpětně na ni použil německé trestní právo.
Poslední dopis manželce
Václav Kudibal nebyl jen vojákem odsouzeným k smrti. Byl také manželem a otcem malého chlapce.
Když ho zatkli, jeho synovi byly pouhé dva roky. Už ho nikdy nespatřil.
Rodina ho nesměla navštěvovat. Jediným spojením se staly dopisy z vězení.
Kudibal v nich řešil obyčejné věci. Prosil o teplejší oblečení, protože mu byla zima. Dokonce doufal, že by se mohl o Vánocích vrátit domů.
O mučení a průběhu vyšetřování se v korespondenci nezmiňoval.
Teprve v posledním dopise před smrtí napsal, že čin nespáchal.
Dne 31. května 1943 byl Václav Kudibal v Drážďanech popraven.
Jeho manželce zůstaly fotografie, dopisy a německý rozsudek. Dokument, který měl ještě po desetiletí ovlivňovat pohled celé rodiny na jejího předka.
Rodina desítky let věřila, že byl vrahem
Na tomto příběhu mě nejvíc zasáhla skutečnost, že ani Kudibalovi potomci dlouho neznali pravdu.
Jeho pravnučka Marie Kohoutová vyrůstala s vědomím, že pradědeček byl za války popraven. Současně však nad jeho minulostí viselo podezření z vraždy.
Rodina měla k dispozici především překlad nacistického rozsudku. A ten působil přesvědčivě.
Dokonce i pravnučka, která vystudovala práva, přiznala Českému rozhlasu, že kdysi závěrům rozsudku uvěřila.
Teprve práce historiků Pavly Plaché z Ústavu pro studium totalitních režimů a Jiřího Plachého z Vojenského historického ústavu přinesla zásadní obrat.
Při zkoumání archivních dokumentů odhalili rozpory ve vyšetřování, násilné vynucení přiznání i problematický právní postup nacistického soudu.
Podle jejich závěrů byl Kudibal obětí justiční vraždy. Dostupné důkazy nenasvědčují tomu, že by německého lékaře zastřelil.
Po více než osmdesáti letech se tak rodina dozvěděla něco, co Václav Kudibal tvrdil až do své smrti.
Že není vrah.
Kdo tedy lékaře skutečně zastřelil?
To je otázka, na kterou historici nemají jednoznačnou odpověď.
V automobilu došlo k potyčce, střílelo se z několika míst a rozhodující balistické důkazy chybějí. Není proto možné s jistotou určit, čí střela Ernsta Zdarského usmrtila.
Jisté ale je, že nacistická justice nedokázala Kudibalovu vinu spolehlivě prokázat. Místo toho využila mučení a zmanipulované vyšetřování, které skončilo rozsudkem smrti.
Příběh Václava Kudibala není známý jako případy nejslavnějších českých vrahů. Přesto si podle mě zaslouží pozornost.
Ukazuje totiž, že obětí vraždy nemusí být pouze člověk, který zemře při samotném zločinu. Někdy se další obětí stane i ten, koho za něj nespravedlivě odsoudí.
A že jeden rozsudek může poznamenat rodinu na několik generací.
Zdroje
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/deda-nebyl-vrah-ale-obet-naciste-pred-82-lety-popravili-nevinneho-muze-z_2511251142_raf
