Článek
Schopnost lidské bytosti se modifikovat a vyvíjet se často poněkud přeceňuje. Pravda, je to lepší než tvrdit, že každý má předem jasně daný osud i místo ve světě, jako to s oblibou dělají američtí protestanté a jak se to dělalo v historii. Ale přece jen, nějaká část na tom, že člověk se v jistých částech své osobnosti nemění a ani měnit nemůže, je bezesporu pravdivá.
Petr Fiala patří do skupiny lidí, kterým říkám otravné existence. Jsou to lidé, kterým byste běžným způsobem těžko něco vytkli. I na něm jeho odpůrci sotva hledají, co je na něm hněte, i když jeho celková neschopnost plnit svou funkci, do které se namočil, je zjevná tím lépe, čím déle ji zastává. Ale vzhledem k tomu, že se sám drží hlavně abstraktních vyjádření, i jeho kritika může být nejčastěji především abstraktní.
Otravné existence jsou lidé, kteří se s touto „schopností“ rodí. Jsou to lidé, kteří jsou často otravní ostatním, ale jsou hlavně od mala otravní sami sobě. A naučí se s tím nějak žít a často z toho i těžit. Otravné existence totiž nemohou jinak. Jsou to lidé s jistou nedostatečností v auře, s nedovyvinutým duchem, kteří se projevují především jistou neschopností uskutečňovat věci, které by uskutečňovat měli, a nemožností fungovat z vlastního zdroje energie. Zatěžují své okolí svými vnitřními záležitostmi a aby toho nebylo málo, nevadí jim otravovat. Oni z toho čerpají energii. Abyste to ale vnímali, musíte na to mít čuch.
Lidé s otravnou existencí často těží právě lidi, kteří nedovyvinutostí ducha netrpí a jsou schopni vlastní životní energii vytvářet, z koho také jiného by si mohli tuto nedostatečnost doplnit. Mají i druhou strategii, lepit se na sebe spolu se sobě podobnými a společně pak otravovat ostatní a obírat je všemožnými nepěknými způsoby o energii. Většinou to otravné existence o sobě vědí, co jsou zač, a o to víc vehementně se snaží to popírat a jsou to právě oni, kteří mají největší zájem na tom, vyžadovat od druhých nekompromisně vstřícný přístup. Bez něj by totiž byli naprosto nahraní. Sami se mohou tvářit jako míliusové, v podtextu ale pořád dominuje jejich otravovat a brát druhým zdroje energie.
Petr Fiala je přesně ukázkou člověka, který dovede otravovat z podstaty své vlastní existence. Na takového člověka se stačí podívat, a už vám zkazí den. Stačí mu věřit, a už vám pokazí projekt nebo náladu. Stačí mu fandit a přinese vám smůlu. Začuje, že jste mu nakloněni a udělá vše pro to, aby vás obral o energii, kterou oproti němu máte navíc, a která takovému člověku může být užitečná.
V Česku se bohužel vytvořila taková více či méně neviditelná frakce otravných existencí, a nemyslím primárně frakci politickou, ale spíše lidsky podstatnou. Tato klika duchovně nedostatečných slídí po všech, kteří mají vlastní zdroje vnitřní energie, kazí náladu všem, které potká, otravuje život na potkání i na dálku, a dělá to vše pod rouškou moderních společenských nástrojů a tendencí, podporovaná podobnými klikami z vnějšku.
V dobách, kdy si byli lidé nuceni opravdu poradit sami a každý měl zkušenost života na vlastní pěst, otravné existence zpravidla neměly šanci přežít. Nemusel jim nikdo ubližovat, stačilo, že se o ně přestali všichni zajímat a nikdo jim nepřispěchal nalít svou životní energii ani neexistoval systém, který by se postaral o doplňování jejich energetických nedostatků z vlastních přebytků.
Dnešní doba podle všeho funguje spíš přímo opačně, lidé mají často nadbytky energie a ti, kteří si je rádi vezmou, jsou ještě oslavováni, lidé jim tleskají a fandí a nakonec je volí do předních míst politiky a společenského života. Je to taková oslava nadbytku, přebytku a také nevědomosti. Je to nejlepší cesta, jak si vytvořit život plný podprahové otravy a přivolaného neštěstí.
A přesně tak to tady vypadá.
