Článek
Staré civilizace znaly písmo již tisíce let před českými zeměmi. Češi byli v době, kdy Evropa zažívala příslovečnou karolínskou renesanci, poměrně kulturně nepoznamenaní. Jejich tehdejší písemné záznamy by se daly přirovnat k zářezům lovců mamutů, které si v prehistorii dělali na zvířecích kostech.
Dar kultury písma, který dostali z Řecka, však brzy vyhodili jako nepotřebný a místo něj vzali za vděk Latiníkům.
Co bylo předtím - před dobou kulturní - do 9. století
Zápisy z Pečenské lávry zpětně ukazují obrysy slovanského kulturního života v 9. století
Před příchodem Konstantina a Metoděje v roce 863 Slované žádný ucelený písemný systém ani abecedu neměli.
O jejich kulturním stavu se zmiňuje dobový spis O písmenech od bulharského mnicha Chrabra, podle kterého jejich primitivní forma psaní probíhala dvěma způsoby:
Črty a zářezy - hmotné hodnoty místní obyvatelé milovali vždy více než kulturu, a tak existovaly prioritní značky a zářezy, kterými vyznačovali své teritorium a majetek. Takové tehdejší kliky háky - předchůdce graffiti.
Občas docházelo také k převodu cizích písmen. Když se na Moravu a do Čech dostávalo křesťanství, s ním přišli i neumělé pokusy o zápis slovanských slov pomocí latinské nebo řecké abecedy.
Není pravda, že křesťanství přinesli na Moravu věrozvěsti. Již před nimi zde byly četné kontakty se západním křesťanstvím prostřednictvím bavorských kněží. Ke kontaktu však často docházelo ze stranu Slovanů zpravidla nedobrovolně a pod nátlakem.
Ani tehdejší „kutilský“ jazykový experiment nevyšel. Latina a řečtina totiž neměly písmena pro specifické slovanské zvuky (např. ž, č, š, c, dz). Tehdejší písemný zápis byl proto nesrozumitelný.
Skutečné a spisovné zaznamenávání slovanského jazyka tak začalo až s vytvořením hlaholice, která byla navržena přesně na míru slovanské fonetice. S tím nepřišli místní koumáci, ale řečtí věrozvěsti. A Slované se jim za to patřičně odvděčili.
Nechali je vyhnat Němci. Respektive se žádnému okolnímu tlaku nebránili. Lidé bez vlastní osobnosti totiž zpravidla podléhají jen vnějším vlivům. A ještě jsou na to hrdí. To jsou ty zmínky: „my nemohli jinak, byli jsme v područí“. Místní živel byl vždy pod tlakem vnějších vlivů, protože je tak trochu sám osobnostně bez barvy a zápachu.
Nové „slovanské“ písmo
Konstantin a Metoděj
Řekové, konkrétně byzantští učenci, dali předkům dnešních Čechů a Moravanů první slovanské písmo, které bylo založeno právě na řecké abecedě.
V roce 863 přišli na Velkou Moravu (území dnešní Moravy, Čech a Slovenska) bratři Konstantin a Metoděj. Oba to byli učenci a diplomaté pocházející z byzantské Soluně, ergo rození Řekové.
Když Slované i jejich knížata žili už pokřtěni…Řekli: naše země je pokřtěna, a není u nás učitel. Nerozumíme řeckému ani latinskému jazyku. Neznáme podobu písmen ani jejich význam. Pošlete nám učitele, kteří nám mohou vysvětlit slova knih i jejich smysl.
Konstantin ještě před svou cestou vytvořil pro Slovany úplně nové písmo – hlaholici. Ta graficky vycházela z malé řecké abecedy (řecké minuskuly).
Písmo mělo 38 písmen. Každé je nějak pojmenováno. První se jmenovalo az - já - a druhé - buyk - písmeno. Proto se nakonec vžil výraz azbuka.
Pak následovalo druhé písmo, které již vytvořili Metodějovi žáci na základě velké řecké abecedy. To bylo jednodušší a nazývalo se cyrilice. Z té se postupem času vyvinula dnešní azbuka.
Konstantin a Metoděj napsali první slovanské knihy ještě před příchodem na českém území. Byly to překlady z řečtiny. Psané ve staroslověnském nářečí z oblasti řecké Soluně.
Češi dar vyhazují a přijímají další
Latinka z 18. století
I když Čechy Řekové seznámili s pravidly psaní asi jako prvnáčky v základní škole, jejich dar posléze Češi zavrhli ve prospěch dalšího kulturního vlivu.
Když byli vyhnáni Metodějovi žáci z Velké Moravy, podlehli znovu zahraničnímu tlaku, tentokráte ze strany Bavorů. Přejali směr západní církve a s tím i latinku - písmo starých Římanů, které Češi používají dodnes.
Nicméně samotná latinka má opět kořeny v písmu starověkého Řecka.
Těch krásných literárních děl, které poté staří Slované s tímto písmem tvořili, by se dalo spočítat na prsty jedné ruky. Kulturně se o tomto území až do období pozdního středověku v zásadě mlčí. Zmínky o tom, co se tady kulturně dělo, bývají jen kusé.
Dvě kulturní niky: azbuka versus latinka
Rožšíření cyrilice ve světě zhruba kopíruje hranice mezi „Východem“ a „Západem“
Jan Evangelista Purkyně, jeden z významných představitelů českého obrození, byl orientován směrem na Západ, a tak jednou poznamenal, že když čte azbuku, bolí jej z toho oči.
Ukázky fraktury versus českého písma. Fraktura byla užívána až do 40. let minulého století
Je pravda, že písemný zápis v latince je pro čtení rozhodně komfortnější. Němci psali až do Adolfa Hitlera frakturou a předtím švabachem. Písmo, které je sice pohledově stylové, ale ne tak úplně komfortní na čtení.
Nakonec se oba kulturní světy - Východ i Západ - rozdělily na základě písma. Azbuka versus latinské písmo tvoří velkou jazykovou propast, kterou málokdo umí překlenout.
Češi měli v historii možnost důkladně se seznámit s oběma světy. Bylo jim to užitečné? To je velký otazník.
Zdroje:
Dušan Třeštík. Vznik Velké Moravy: Moravé, Čechové a Střední Evropa v letech 791-871. 2001. NLN.
Arne Novák. Dějiny českého písemnictví. 1994. Brána.
