Smutný příběh třech žen, kterým muži vyfoukli Nobelovu cenu

Rosalind hrála zásadní roli v odhalení molekulárních struktur DNA, RNA a jiných především virových struktur. Její práce na rentgenových snímcích DNA přímo vedla k objevu DNA. Za to však dostali Nobelovu cenu vědci Francis Crick, James Watson a Maurice Wilkins.

Až v roce 2023, několik desítek let po této loupeži ceny za bílého dne, současní vědci uznali, že Rosalind Franklinová měla dostat cenu spolu s ostatními. Byla to totiž ona, které byl snímek DNA uzmut jejím studentem Raymondem Goslingem a bez jejího vědomí se dostal do rukou ostatním vědcům. Díky tomu dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii medicínu tři muži. V jejím případě zahrálo roli pravidlo Nobelova výboru, že cena nesmí být udělována posmrtně, a Rosalind zemřela několik let před udělením ceny. Tady hlavní problém spočívá v tom, že její přínos nebyl komisí ani nikým dalším ve vědecké obci v tom období a ještě dlouho poté uznán.

Otázkou je, proč muselo uběhnout 61 let k tomu, aby se vědci shodli na tom, že Rosalind měla na cenu nárok. Ostatně James Watson, jeden z původních příjemců Nobelovy ceny, kterou měla dostat Rosalind, stále žije. Je mu rovných 97 let! Zatímco Rosalind zemřela v roce 1958 v pouhých 38 letech.

Lise spolu s Otto Fischem jako první publikovala výklad jaderného štěpení. Podstatnější však je, že spolu s Otto Hahnem prokázala jev radioaktivního štěpení uranu a thoria. Jeho chemický důkaz provedl Hahn a Strassmann. Byla to znovu Lise, která podala fyzikální interpretaci tohoto jevu.

Hahn za to dostal Nobelovu cenu za chemii, komise pro udělení Nobelovy ceny však nijak nezohlednila Lisin podíl. Hahn totiž odmítal uznat její přínos. Bohužel k tomu přispěla Lisina naivita, která místo toho, aby se o tento svůj přínos bila jako lvice, Hahnovi odpustila, a ještě se s ním přátelila až do konce života. V tomto se prokázala pravdivost úsloví za dobrotu na žebrotu.

Jocelynin přínos pro astrofyziku spočíval v tom, že objevila nový typ hvězdy - pulsar. Vyplývalo to z její práce na stavbě radioteleskopu určeném pro pozorování kvasarů. O svém objevu spolu se svým nadřízeným uveřejnila článek v prestižním vědeckém titulu Nature. Její nadřízený Antony Hewish za to dostal v roce 1974 Nobelovu cenu za fyziku.

Bellová opětovně nijak vehementně neprotestovala, ale přičetla tuto nespravedlnost tehdejšímu postavení žen ve vědě. Znovu se svým kolegou stejně jako Lise nepřerušila přátelský kontakt. Jako zadostiučinění místo toho převzala „bramborovou“ medaili od Franklinova institutu ve Filadelfii.

Příběhy těchto třech žen svědčí o tom, že naivní důvěra se opravdu nevyplácí. Bohužel se stále nic nezměnilo na tom, že my ženy musíme za své místo na slunci a uznání pořád bojovat. A tohle si říká moderní emancipovaná společnost. Ale houby.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lise_Meitnerová

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jocelyn_Bellová_Burnellová

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rosalind_Franklinová#