Článek
Poměrný volební systém neumožnuje vládu jedné strany. Každá strana, která vyhraje volby, musí vytvořit koalici a nemůže splnit svůj program, pro který ji voliči volili, protože koaliční strany jí to nedovolí. Paradoxem v poměrném volebním systému je, že nerozhoduje strana nejsilnější, ale ta, která je v koalici nejslabší. Bez jejího souhlasu neprojde žádná změna.
Příklad. Nejsilnější strana vytvoří smysluplný návrh. Ostatní koaliční strany k tomuto návrhu přidají své dodatky, bez kterých tento zákon neprojde. A tak se ve sněmovně schvalují nové návrhy, které vypadají, jako když kočička s pejskem pekli dort. Něco se ubere, něco se přidá, aby to prošlo, vznikne z toho kočkopes a nikdo za nic nemůže.
Kolektivní zodpovědnost znamená, že zodpovědnost nemá nikdo. Pak žádná vláda nemůže být dobrá a je jedno, zda ji vede Fiala, nebo Babiš. Když vládne jedna strana a zákon, který schválí, se projeví jako špatný, může to napravit, nebo to může napravit strana, která bude díky tomuto špatnému zákonu vládnout po dalších volbách.
Ale v koaličním systému opravou špatného zákona vnikne jen jiný špatný zákon. Od revoluce jsme měli mnoho vlád, ve kterých se střídaly různé strany, které voliči volili v naději, že se něco změní k lepšímu. Všechny byly koaliční a ani jedna nebyla dobrá. V demokratickém systému je špatná vláda jedné strany vždy lepší než jakákoli koalice. Žádný volební systém není dobrý, ale poměrný volební systém je mnohem horší než většinový. Kdyby vládla jen ODS, nebo ANO, bylo by lidem jasné, zda je vláda dobrá, nebo špatná a ve volbách by se podle toho rozhodli.
Takto ti, kdo budou volit Babiše si neuvědomují, že zvolením Babiše budou volit Okamuru a ten bude vládnout. Většinový volební system je špatný, protože se u vlády střídají jen dvě nejsilnější strany. Ale tyto dvě strany zastupují většinu voličů. Tento systém nedovolí extremistickým stranám, jako je SPD, aby dostaly šanci se podílet na vládnutí. Což po nastávajících volbách hrozí. Bez SPD Babiš nemůže sestavit vládu. A proto je většinový systém lepší než systém poměrný.
Odpůrci většinového systému neberou v potaz, že dvě nejsilnější strany, které se střídají ve vládnutí, nejsou názorově jednotné. Jejich součástí jsou frakce, které v rámci této strany mají možnost kritizovat vládní návrhy. Takže vládní návrhy jsou podrobeny kritice v rámci stany a nejsou k tomu potřeba strany koaliční, které nemají stejné zájmy a snaží se jen svými návrhy zviditelnit a upozornit na sebe své voliče i za cenu toho, že dobrý návrh svými požadavky znehodnotí.
Vládu jedné strany bez opozice jsme tu už měli a bylo to špatné. Vládu více stran tu máme a je to špatné. Tak by bylo dobré zkusit vládu jedné strany kontrolovanou opozicí. Návrh. Pro vstup do sněmovny hranice 10 %. Tím se zajistí, že silné strany dostanou více mandátů a vítěz bere vše. Je to nespravedlivé, ale zajištuje to stabilitu a možnost vytvářet zákony, o kterých bude jasné, proč jsou dobré nebo špatné. Problém je, že k této změně nemůže dojít, protože v poměrném zastoupení malé strany, které jsou v parlamentu to nedovolí. Mohlo by se to stát jen tehdy, kdyby to byla vůle voličů. Ale to se také nestane, protože každý chce mít možnost mluvit do všeho, a to by tento systém nedovolil. A tak se zlobíme na špatnou vládu, příště si zvolíme jinou, ale výsledek bude stále stejný. Špatnou vládu nahradí zase jen špatná vláda a nebude tomu jinak, dokud se nezmění volební systém. Žádná vláda nebude nikdy dobrá pro všechny, ale vláda jedné strany zajistí, že ta strana, která bude vládnout bude zodpovědná za to, jak vládne. Vládní zákony budou dobré nebo špatné, ale nebudou to kočkopsy.
