Článek
Levnější nafta pro Čechy? V EU už podobný trik narazil. Právě v tom je jádro sporu kolem návrhu poslankyně SPD Marie Pošarová, která by zavedla dvojí ceny podobně jako to zkusili v Maďarsku či na Slovensku. Kdo slibuje dvojí cenu podle toho, kdo tankuje, nesahá po běžné úlevě, ale po modelu, který Brusel nedávno označil za problém.
Brusel tenhle trik už smetl
Verdikt je rychlý.
Návrh, který zvýhodní české řidiče před zahraničními, naráží na EU hlavně proto, že rozlišuje podle státní příslušnosti a zasahuje do jednotného trhu EU, tedy prostoru, kde státy bez silného důvodu nesmějí zvýhodňovat vlastní občany před ostatními Evropany.
Evropská komise 24. a 25. března 2026 označila slovenskou verzi dvojích cen za „vysoce diskriminační“, a právní oporu má v článku 18 SFEU o zákazu diskriminace. To už není technický detail.
Slovensko navíc tenhle princip opravdu zkusilo. Od 23. března 2026 zavedlo vyšší cenu pro zahraniční SPZ a opatření mělo platit 30 dnů.
Jenže Komise už do dvou dnů vzkázala, že omezení tankování i odlišné ceny odporují právu EU a chystá právní kroky, jak ukázal veřejně popsaný slovenský případ. Brusel pak nereagoval po měsících, ale prakticky okamžitě.
Maďarský vzor proto nevypadá jako bezpečný návod. Komise už 15. července 2022 otevřela proti Budapešti infringement, tedy formální řízení proti členskému státu kvůli možnému porušení unijního práva, a cenový strop pak skončil, jak připomíná přehled rozhodnutí Komise k maďarským cenám paliv.
Navíc, Česko mělo 16. března 2026 stále osmé nejnižší ceny v EU. Jestli ale Česko ani po zdražení nepatřilo k evropským extrémům, je potřeba vysvětlit, proč litr vyletěl tak prudce.
České pumpy nejsou hlavní viník
Skok byl brutální. Mezi 28. únorem a 19. březnem 2026 vyskočila průměrná cena nafty z 33,10 na 43,15 Kč za litr.
Právě tohle číslo vysvětluje naléhavost celé debaty. Samo číslo ale ještě neukazuje viníka.
Hlavní tlak nepřišel z českých pump. Podle březnových zpravodajských výstupů o zdražení po útoku na Írán táhly ceny nahoru světové ceny ropy a nervozita kolem Perského zálivu a Hormuzského průlivu.
Ministerstvo financí navíc 19. března při svém monitoringu neprokázalo mimořádný růst marží; u nafty naopak po vypuknutí konfliktu klesly z obvyklých 2,70 až 3,20 Kč na 1,90 až 2,60 Kč a dál padaly. Proto nevidíme důkaz pro pohodlný příběh o chamtivých pumpách.
Cena litru má tvrdé dno. Spotřební daň je pevná část ceny paliva v korunách na litr, takže ani levnější surovina nepropadne ke stojanu v plné síle.
U nafty dělá podle zákona o spotřebních daních sama daň 9,95 Kč na litr, nad ní sedí DPH a k tomu obvyklá marže kolem 2,5 až 3,5 Kč, kterou ministerstvo v březnu popisovalo podobně. Z toho odnášíme jednoduchý závěr: jednu cenovku na pumpě skládá víc vrstev, než kolik unese jedno politické gesto. A právě tady naráží druhá půlka návrhu SPD.
Ruská ropa už není po ruce
Ani levnější ropa už neleží v českém politickém šuplíku. Česko je od 17. dubna 2025 technicky zásobováno výhradně neruskou ropou přes TAL a IKL, tedy západní ropovodní trasu, která od roku 2025 umí pokrýt českou potřebu; Družba je naopak východní trasa z Ruska.
Podle vlády, MERO a dokumentů k projektu TAL PLUS skončila česká výjimka 1. července 2025. Návrat k ruské ropě proto nevypadá jako domácí přepínač, který stačí politicky přehodit.
Časová osa tenhle dojem ještě rozbíjí. Projekt TAL PLUS zvýšil kapacitu až na 8 milionů tun ročně a právě proto dnes Česko zvládá zásobování západní cestou, zatímco roční statistika za rok 2025 ještě zachytila i dřívější dovoz přes Družbu.
Dnešní systém už zkrátka stojí jinde. Politika může křičet, ale potrubí mezitím změnilo směr.
Legální řešení existuje, levné ale nebude
Legální pomoc přesto existuje. Stát může dál hlídat ceny a marže přes monitoring ministerstva, omezeně využít infrastrukturu ČEPRO a síť EuroOil nebo sáhnout na spotřební daň, jak ukazují veřejné podklady k monitoringu marží a profil role ČEPRO a sítě EuroOil.
Jenže při pročítání veřejných komentářů narazíme i na odhad, že sleva 1,50 Kč na litr by spolkla zhruba 13 miliard ročně. Levná nafta tedy není chytrý trik proti Bruselu, ale drahý účet, který se jen někteří politici bojí ukázat celý.
