Článek
Česká televize sotva přežila loňské zemětřesení: v květnu 2025 rada odvolala generálního ředitele Jana Součka a v červnu na jeho místo dosadila Hynka Chudárka. Teď se mění šest z osmnácti křesel v radě samotné a do finálního výběru postoupili i čtyři stávající radní, Roman Bradáč, Pavel Matocha, Jiří Šlégr a Luboš Xaver Veselý. Jenže právě ve chvíli, kdy se mělo ve středu 22. dubna 2026 hlasovat, se na veřejnost dostala nahrávka, která celou proceduru proměnila v kauzu.
Rada ČT není dekorace, ale centrum moci
Než se pustím do samotné aféry, je důležité říct, o co se vlastně hraje. Rada České televize podle zákona č. 483/1991 Sb. jmenuje a odvolává generálního ředitele, schvaluje rozpočet a dohlíží na plnění veřejné služby. Kdo sedí v radě, rozhoduje o tom, kdo televizi povede a kolik peněz dostane na provoz. Televizní poplatek se letos zvýšil ze 135 na 150 korun a generální ředitel Chudárek varoval, že případný návrat na úroveň roku 2024 by znamenal výpadek zhruba 850 milionů korun. Personální volba a spor o peníze jsou tedy dvě strany téže mince, a právě proto je složení rady tak politicky citlivé.
Nahrávka, která změnila plán
Podle iROZHLASu zachycuje zveřejněný záznam rozhovor mezi Romanem Bradáčem a Pavlem Matochou, v němž se mluví o půlmilionovém nedoplatku spojeném s platbou za volbu. Bradáč pravost svého hlasu potvrdil, záznam ale označil za zmanipulovaný. Matocha odmítl, že by takový rozhovor vůbec vedl, a avizoval žalobu na ochranu osobnosti i trestní oznámení. Senátorka Hana Kordová Marvanová mezitím podala k Národní centrále proti organizovanému zločinu podnět k prověření pro podezření z přijetí úplatku a podplacení. Předsedkyně poslanců STAN Michaela Šebelová navrhla, aby volba nebyla zařazena na program Sněmovny, dokud se věc nevyjasní.
Podezření stačí, aby se procedura stala testem důvěry
Čtenář může namítnout, že nahrávka může být podvrh a že z podezření nelze dělat závěry. To je legitimní výhrada, a přesně proto je situace tak nepříjemná. Nejde o to, zda jsou Bradáč nebo Matocha vinni. Jde o to, že tajná parlamentní volba orgánu s takovými pravomocemi se v okamžiku, kdy nad ní visí neprověřené podezření z korupce, stává otázkou legitimity celého výsledku. Pokud Sněmovna přesto odhlasuje nové radní a podezření se pak potvrdí, bude zpochybněno celé složení rady. Pokud volbu odloží, bude STAN obviněn z obstrukce. Obě cesty jsou politicky nákladné, a to je přesně ten typ situace, do níž by se demokratická instituce neměla dostávat.
Nový zákon, stará politická logika
Letošní volba navíc neprobíhá ve starém rámci. Zákon č. 119/2025 Sb. přinesl nová pravidla pro governance veřejnoprávních médií, mimo jiné rozšířil roli Senátu při volbě radních. Od srpna 2025 platí i hlavní povinnosti evropského nařízení o svobodě médií, které má chránit nezávislost veřejnoprávních institucí před politickým tlakem. Na papíře tedy máme silnější pojistky než dřív. V praxi se ale ukazuje, že ani čerstvá legislativa nedokáže zabránit tomu, aby se volba hlídacího orgánu televize proměnila v další kolo mocenského zápasu, tentokrát s nahrávkou v hlavní roli.
Otázka, která zůstane i po středečním hlasování, není jen to, zda jsou konkrétní radní čistí. Je to otázka, zda systém, v němž se o tak zásadních věcech rozhoduje tajně a bez průběžné veřejné kontroly, vůbec umí v krizové chvíli vyvolat důvěru, a jestli nás to teprve čeká zjistit.
