Článek
Na papíře to vypadalo jako rychlá posila. Ve veřejných stopách ale tahle funkce od začátku působí spíš jako sběrné místo pro úkoly, které samy stačí na několik týmů. Právě tady leží důvod, proč dva měsíce vypadají méně jako osobní epizoda a víc jako test konstrukce státu.
Stát z jedné role udělal skoro superúřad
Dva měsíce nestačily, protože stát z jedné funkce udělal skoro superúřad. Vládní usnesení o zřízení funkce a statut funkce nesvěřily zmocněnci jen digitalizaci úřadů. Přidaly mu i prevenci a řízení bezpečnostních rizik, hybridních hrozeb, tedy souběhu různých tlaků proti státu, kybernetických útoků, krizového řízení a ochrany kritické infrastruktury, tedy služeb a systémů, bez nichž stát a běžný provoz nefungují. Problém tak nezačal až koncem, ale už návrhem funkce.
Ani kalendář nezůstal prázdný. Profil Roberta Králíčka na webu Sněmovny ukazuje, že vedle mandátu poslance zastává od října 2025 i post místopředsedy klubu ANO a od listopadu předsedá stálé komisi pro kontrolu činnosti BIS. Stejný profil ho vede také v dalších bezpečnostních strukturách Sněmovny včetně komisí ke kontrole Vojenského zpravodajství, NÚKIB a ÚZSI i v delegaci do Parlamentního shromáždění NATO. Tady se personální zpráva rychle mění v otázku obyčejné kapacity.
Právě tenhle souběh je podstatnější než samotné jméno. Když vláda v jedné roli slije modernizaci veřejné správy, bezpečnostní koordinaci i přípravu meziresortních koncepcí, nevytváří poradce navíc, ale další řídicí patro. A čím širší záběr taková funkce dostane, tím víc musí stát jasně ukázat, v jakém stavu vlastně je.
Už kolem samotného statusu vznikal zmatek
Jenže ani to dnes nepůsobí pevně. K 22. březnu figuroval na profilu zmocněnce na webu Úřadu vlády i v přehledu zmocněnců vlády Robert Králíček stále mezi aktivně vedenými jmény. Proto dává smysl rozlišovat mezi oznámeným odchodem a formálně potvrzeným koncem. Jestli už kolem samotného statusu vzniká zmatek, je fér podívat se, jak velká agenda na té funkci vlastně ležela.
Kontrast bije do očí. Ještě v únoru Králíček na webu ANO popisoval svou práci jako koordinaci resortů, budování bezpečných komunikačních sítí, systémovou obranu proti hybridním hrozbám a lepší propojení výstražných i krizových systémů. O pár týdnů později přišel konec. Jak píše web Seznam Zprávy, Králíček ve své funkci skončil a nahradil ho Lukáš Klučka, jak jsme ověřili na webu Úřadu vlády. Zde je vidět rychlý střet ambice s objemem práce.
Tvrdá čísla ukazují, že to nebyla vedlejší agenda
Ten objem ukazují tvrdá čísla. Podle dat DIA stát v Katalogu služeb eviduje 9 231 služeb, přibližně 6 000 z nich by šlo digitalizovat, po odečtení výjimek kvůli nepřiměřené zátěži jich k digitalizaci zbývá 4 058 a plně online jich funguje 1 723, tedy 42 procent. DIA, tedy Digitální a informační agentura, koordinuje digitální služby státu, informační technologie a sdílení dat. Kdo o téhle agendě mluví jako o vedlejšáku, míjí samotná čísla.
Do stejné reality patří i harmonogram další digitalizace služeb, který posunul plnou digitalizaci státní správy do února 2027. A patří do ní i zpráva o činnosti DIA za rok 2025: investiční záměry úřadů prošly loni v objemu 25,3 miliardy korun a revize podle agentury přinesla úsporu 773 milionů. Právo na digitální služby přitom pro běžného člověka znamená prostou věc: co dřív vyžadovalo přepážku, má jít vyřídit online. Už tahle část sama vytváří plný provoz.
Jenže vedle digitalizace běží i druhá půlka superfunkce. Podle NÚKIB, tedy Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, od roku 2026 platí Národní strategie kybernetické bezpečnosti pro roky 2026 až 2030, která počítá s posilováním ochrany strategické infrastruktury proti hrozbám z kyberprostoru i fyzického prostředí včetně hybridního působení. A ve svém přehledu za únor 2026 úřad evidoval 23 kybernetických incidentů, proti lednu sice méně, ale stále nadprůměr. Ve chvíli, kdy se sečtou tisíce služeb, miliardové projekty a živá kyberzátěž, přestává dávat smysl mluvit jen o jednom odchodu.
Nejde jen o jméno, ale o překryv řízení
Dopad necítí jen politika. Když se zadrhne řízení digitalizace, nezadrhne se jen vládní organigram. Zadrhnou se i služby, které už lidé berou jako praktickou samozřejmost.
Proto se zdá být tenhle rychlý konec hlavně zprávou o konstrukci funkce. Statut vládního zmocněnce mu dává záběr od přípravy zákonů a strategických dokumentů přes vyhodnocování bezpečnostní situace až po koordinaci vybraných meziresortních projektů a podíl na výběru vedení DIA, NÚKIB, NAKIT a dalších institucí. Jenže sama DIA ve svých povinně zveřejňovaných informacích popisuje vlastní koordinační roli v digitálních službách, digitálních úkonech, technologiích a datech a NÚKIB vystupuje jako ústřední správní orgán pro kybernetickou bezpečnost. Překryv tady nevzniká dojmem, ale přímo ze zmíněných dokumentů.
Jestli stát nad existující koordinátory postaví ještě jednu mimořádně širokou koordinaci, nepřidá automaticky výkon. Často přidá jen další patro, další nejasnou odpovědnost a další prostor pro zmatek. Tohle není hlavně příběh o tom, že jeden zmocněnec vydržel krátce; tohle je příběh o tom, že stát si navrhl funkci, která uměla spíš budit dojem síly než řídit realitu.
