Článek
Na benzince to vypadá jako nevinná odměna po škole, v číslech jako přepálená dávka kofeinu i cukru v dětském těle. A mezi tím stojí vláda, která po sociálních sítích míří i na plechovky v rukou teenagerů.
Radost v plechovce, která dítěti přepálí denní limit za pár minut
Scéna z české benzinky je až nepříjemně typická. Přijde parta sedmáků v dresech, každý zamíří k lednici, vezme půllitrový energetický nápoj, pípne u samoobslužné pokladny a běží na trénink.
Žádné „občanku, prosím“, žádná otázka na věk. Jen rychlá sladká odměna za dlouhý den, kterou jim dnešní legislativa bez problému dovoluje. Obchodníkům totiž zatím žádný obecný věkový limit pro energetické nápoje cestu k dětským zákazníkům neuzavírá.
V té plechovce ale neleží jen „trocha radosti“. Odborné podklady Společnosti pro výživu uvádějí, že běžný energetický nápoj na českém trhu obsahuje zhruba 310 až 320 mg kofeinu na litr, tedy přibližně 160 mg v jedné 500ml plechovce.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA považuje u dětí a dospívajících za bezpečný jednorázový příjem kofeinu maximálně 3 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Pro čtyřicetikilové dítě tak vzniká limit 120 mg na den. To je méně, než kolik dostane v jedné jediné půllitrové plechovce.
Jedno půllitrové „nakopnutí“ dítě nejen pošle přes kofeinový limit EFSA, ale přidá i pořádnou cukrovou nálož.
Stejné podklady Společnosti pro výživu uvádějí průměrných 9,4 g cukru na 100 ml energetického nápoje. Půllitrové balení tak dodá přes 50 gramů přidaného cukru. Vědecké stanovisko American Heart Association přitom doporučuje pro děti a dospívající maximálně 25 g přidaného cukru denně, tedy zhruba polovinu obsahu takové plechovky.
V praxi to znamená, že v jedné „odměně po škole“ může dítě klidně zdvojnásobit doporučený denní příjem cukru. A k tomu ještě přepálit kofeinový strop, aniž by kdokoli z dospělých musel cokoli kontrolovat.
Politici proto tentokrát nesahají jen po moralizování, ale po paragrafu. Poslanecký návrh novely zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, leží podle monitoru legislativního procesu od podzimu 2024 mezi druhým a třetím čtením a stále neplatí jako účinný zákon.
Návrh počítá se zákazem prodeje energetických nápojů mladším 16 let, s povinným ověřováním věku u automatů i e-shopů a s pokutami v řádu desítek tisíc korun pro fyzické osoby a až 100 tisíc pro podnikající subjekty.
Než ale začneme křičet, že vláda po sociálních sítích bere dětem další radost, musíme si upřímně říct, jak běžnou součástí dětské reality už tyhle plechovky jsou.
Občasná odměna, nebo každodenní návyk?
U mobilů ve školách stát volí mnohem měkčí nástroj než u kofeinových plechovek. Ministerstvo školství v roce 2026 vydalo metodiku, která ředitelům doporučuje, jak nastavovat pravidla pro používání mobilů a dalších zařízení, ale žádný zákon dětem telefon přímo nezakazuje.
U energetických nápojů stejný stát sahá po tvrdší regulaci právě proto, že se z „občasné odměny“ stává běžný návyk. Mezinárodní studie HBSC 2022, která sleduje zdraví a chování školáků, ukazuje, že energetický nápoj pije alespoň jednou týdně 19,1 % českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let a 4 % dětí dokonce každý den.
V běžné třídě to znamená několik spolužáků s pravidelnou „dávkou“ kofeinu týdně a malé, ale reálné procento těch, kteří si energeťák dopřávají denně. V okamžiku, kdy mluvíme o dětech, už to není jen osobní volba, ale otázka, jakou normu jim jako dospělí předkládáme.
Navíc, mezi lety 2018 a 2022 roste podíl dětí, které sáhnou po energetickém nápoji dvakrát a častěji týdně, z 10,9 % na 12,6 %. U patnáctiletých chlapců jde o opakovanou konzumaci až ve 22 % případů.
V překladu do reality školní chodby to znamená, že část kluků už neřeší „jestli“, ale „kolikrát týdně“ padne plechovka. A když si k tomu přidáme fakt, že zhruba pětina dětí po energetickém nápoji sáhne aspoň jednou týdně, nálepka „nevinné povzbuzení při učení“ přestává dávat smysl.
Rodiče v internetových diskusích přesto často píší věty typu „radši energy drink než drogy“ a vytvářejí tím dojem, že jde o menší zlo. Stejná zpráva Společnosti pro výživu ale připomíná, že 4 % českých školáků ve věku 11 až 15 let pijí energetický nápoj denně, takže část dětí už funguje v režimu každodenní návykové berličky.
Je zde vidět normalizaci vzorce „když je ti těžko, dej si něco, co tě rychle nakopne“, která se liší jen balením, ne principem. A právě na tenhle princip stát u jiných látek reaguje mnohem tvrději než u plechovek v regálu.
Kratom proto od listopadu 2025 spadl do plnohodnotného „dospěláckého“ režimu. Novela zákona o návykových látkách č. 321/2024 Sb. a prováděcí vyhláška č. 448/2025 zařadily kratom mezi tzv. psychomodulační látky, které mohou provozovatelé prodávat pouze v licencovaných prodejnách, s povinným varováním „Není určeno osobám mladším 18 let“ a s reálným ověřováním věku.
V situaci, kdy v české třídě sledujeme každodenní „energeťák“ a v rodičovském WhatsAppu čteme jeho bagatelizaci, je těžké vážně tvrdit, že právě Česko patří v regulaci těchto produktů k nejpřísnějším v Evropě, a ne spíš k těm zdrženlivějším.
Největší „přísňáci“ v Evropě? Spíš ti, kdo ještě brzdí mírně
A jak k energetickým nápojům přistupují naši sousedé a další evropské země? Když se na to povídáme, česká debata o hranici 16 let se začne jevit mnohem umírněněji.
Odborný přehled Společnosti pro výživu připomíná, že Litva už v roce 2014 přijala zákon, který zakazuje prodej energetických nápojů osobám mladším 18 let. Lotyšský parlament následně schválil vlastní zákon, „Law on the Handling of Energy Drinks“, který také nastavuje hranici 18 plus.
Polsko se k nim přidalo od 1. ledna 2024, kdy začal platit zákaz prodeje energetických nápojů s kofeinem a/nebo taurinem osobám mladším 18 let, a to včetně škol a části prodejních automatů.
Česko přitom během několika měsíců hodilo kratom do režimu licencovaných prodejen a 18 plus. Novela zákona č. 321/2024 Sb. a navazující vyhláška č. 448/2025 ukazují, že český právní systém umí u těchto látek sešlápnout brzdu opravdu tvrdě a rychle.
Evropské právo navíc už teď považuje energetické nápoje za něco jiného než obyčejnou limonádu. Nařízení (EU) č. 1169/2011 ukládá výrobcům nápojů s vysokým obsahem kofeinu, tedy nad 150 mg na litr, povinnost uvádět na obalu jasné varování typu „Vysoký obsah kofeinu. Není doporučeno pro děti, těhotné nebo kojící ženy“ a přesný údaj o obsahu kofeinu v mg na 100 ml.
Lotyšsko jde ještě dál. Varování před zdravotními riziky tam musí pokrýt alespoň 10 % plochy každé reklamy a marketing nesmí cílit na osoby mladší 18 let. „Lotyšský model“ tak kombinuje úplný zákaz prodeje teenagerům s tvrdým omezením reklamy.
Otázka proto možná vůbec nezní, jestli vláda po sociálních sítích bere dětem další radost. Jádro sporu leží spíš v tom, jestli dokážeme přijmout relativně mírnou brzdu v podobě hranice 16 let a povinného ověřování věku, nebo jestli křik proti „zbytečné šikaně“ nakonec otevře cestu k mnohem tvrdšímu modelu po vzoru Lotyšska.
V aktuální české novele lze tak vidět spíš pokus nastavit rozumný střed mezi neomezenou dostupností půllitrových plechovek na benzince a úplnou prohibicí pro teenagery. A právě ten střed, podložený konkrétními čísly o kofeinu, cukru a dětské spotřebě, teď v politickém hluku snadno mizí z dohledu.
