Článek
Politika posledních let má jeden scénář: nejprve obratné škrty, pak velkolepý „návrat oblíbených slev“. U penzí jsme to už viděli, teď přicházejí na řadu rodiny a studenti. Jak přesně funguje nový balíček kolem EET 2.0, kdo na něm opravdu vydělá a proč se efekt slev reálně projeví až v roce 2028?
Od důchodců k rodinám: recyklovaný scénář jedné politiky
Nejdřív důchodci, teď rodiny s dětmi a studenti. Vláda jede podle stejné marketingové šablony a jen vyměňuje cílovou skupinu.
Nejprve slíbila řádnou lednovou valorizaci penzí pro rok 2026 a od ledna 2027 plánuje vrátit 75% slevu na jízdném pro seniory a studenty. Aby balíček působil ještě atraktivněji, přidává „návrat“ školkovného a slevy na studenta, které přitom byly zrušeny konsolidačním balíčkem 349/2023 Sb..
Na papíře to vypadá hezky: vláda vrací staré známé úlevy pro rodiny a mladé. Podle důvodové zprávy ke konsolidačnímu balíčku ale právě tento zákon od zdaňovacího období 2024 seškrtal slevu na studenta i slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení. Teď nový kabinet spojuje jejich znovuzavedení s projektem EET 2.0, novou generací elektronické evidence tržeb, který Ministerstvo financí představilo 18. února 2026 v rámci své oficiální tiskové prezentace EET 2.0 na webu ministerstva financí. Cukr přilepený k hořké pilulce kontroly tržeb.
Marketing už slaví, ale zákony zatím mlčí. V systému ODoK visí teprve návrh novely, který resort financí poslal do připomínkového řízení 19. února 2026. Vláda tak dnes „vrací“ něco, co právně vůbec neplatí. Sama tisková zpráva k EET 2.0 navíc počítá s účinností od 1. 1. 2027, takže se za předpokladu schválení v navržené podobě mohou daňové úlevy projevit až ve zúčtování za rok 2027. Tedy nikoli letos, ani příští rok.
Při pročítání materiálů k EET 2.0 nás zarazilo právě tohle dvouleté vakuum. Pokud návrh projde v zásadě tak, jak je dnes napsán, rodiče i studenti uvidí první korunu z „vrácených“ slev až v daňovém přiznání za rok 2027, které odevzdají na jaře 2028. Na billboardu tak může běžet heslo „pomáháme rodinám“, zatímco reálné účty rodičů a studentů se nezmění ještě dvě daňová období, a navíc vůbec ne každému. A právě tady začíná být klíčové, komu systém vůbec dovolí slevy využít.
Školkovné a sleva na studenta: proč chudí často neuvidí nic
Na první pohled školkovné i sleva na studenta vypadají jako férová pomoc. V praxi ale systém nastavuje hranici, přes kterou se nízkopříjmoví téměř nedostanou.
Obě úlevy patří mezi takzvané nevratné slevy na dani. Snižují už spočítanou daň maximálně na nulu, nikdy z nich nevznikne bonus „na ruku“. Finanční správa u daně z příjmů potvrzuje, že bonus mohou čerpat pouze rodiče přes daňové zvýhodnění na děti, ne přes klasické slevy, jak přímo vyplývá z přehledů na stránkách Finanční správy.
Klíč k celému triku leží v částce 30 840 Kč ročně. Právě tolik dnes činí základní sleva na poplatníka. Při 15% sazbě daně odpovídá zhruba ročnímu základu daně 205 600 Kč, tedy úrovni minimální mzdy. Kdo se s příjmy po odečtení téhle slevy „schová“ pod nulu, ten už školkovné ani studentskou slevu fakticky nevyužije.
V praxi pak vznikají situace, které s rétorikou „pomoci rodinám“ ostře kontrastují. V našem modelu samoživitelka na částečný úvazek zaplatí za státní školku kolem 30 tisíc ročně, ale kvůli nízké dani nedokáže využít ani orientační strop školkovného okolo 22 400 Kč. Důvodová zpráva ke konsolidačnímu balíčku sama uvádí, že nízkopříjmoví rodiče, hlavně samoživitelé na zkrácené úvazky, se na školkovné často vůbec „nedostanou“, zatímco domácnosti se středními a vyššími příjmy využívaly úlevu až do ročního limitu vázaného na minimální mzdu.
Na druhém pólu stojí dvoupříjmová rodina s dítětem v soukromé školce. Dva plnohodnotné platy znamenají dost vysokou daňovou povinnost, aby rodiče vytěžili téměř maximum školkovného a po novém nastavení si slevu navíc rozdělili mezi dvě domácnosti, pokud spolu fakticky hospodaří. Stejná logika platí u studentské slevy: vláda vrací částku 4 020 Kč ročně, ale jen pro studenta, kterému i po odečtení 30 840 Kč stále zbývá daň.
Výsledkem je, že se úleva soustředí na ty, kdo už dnes platí plné odvody. Zároveň ji vláda balí do stejného balíčku jako slevu 5 000 Kč na EET a osvobozené spropitné. Na plakátech tak všechno vypadá jako „sleva pro každého“, jenže parametry zákona ukazují úplně jiný obrázek, který má ještě jeden zásadní háček.
Mýtus „slevy pro každého“ a tichý účet na konci
Ve veřejné debatě to zní jednoduše: každému rodiči školkovné, každému studentovi sleva. Čísla i zákony ale podobný příběh popírají.
V důvodové zprávě ke konsolidačnímu balíčku najdeme jasný závěr: školkovné i sleva na studenta fungují jako málo efektivní nástroj pro nízkopříjmové skupiny, protože se po základní slevě na poplatníka do dalšího uplatnění prostě „nevejdou“.
- U školkovného stanoví zákon strop podle minimální mzdy daného roku, například 17 300 Kč za rok 2023, ale jen jako maximální možnou částku, nikoli garantovanou úlevu.
- Nevratná povaha slevy způsobí, že plnou částku využijí hlavně rodiny se středními a vyššími příjmy, které odvádějí vysokou daň z příjmů.
- Studentská sleva 4 020 Kč míří na mladé lidi s ročním výdělkem nad zhruba 205 600 Kč, zatímco „slabě finančně saturovaní“ studenti, jak je popisuje samo ministerstvo financí, na ni vůbec nedosáhnou.
Do stejného paradoxu tak česká daňová politika vstupuje dvakrát během tří let. Nejdřív tyto slevy v roce 2024 vláda Petra Fialy konsolidačním balíčkem 349/2023 Sb. kvůli ozdravění rozpočtu zruší a počítá s celkovým přínosem balíčku 147,5 miliardy korun v letech 2024 až 2025. Teď vláda vedená hnutím ANO navrhuje jejich návrat v rámci EET 2.0, přidá k nim osvobozené spropitné, slevu na EET a zároveň slibuje, že nová evidence tržeb přinese státu 14 až 15 miliard ročně.
Veřejné materiály ale zatím neobsahují kompletní propočet, kdo a jak všechny tyto „cukry“ skutečně zaplatí. Jisté přitom zůstává jedno: účet za EET 2.0, 75% jízdné i daňové úlevy nakonec ponesou i lidé s tak nízkými příjmy, že na nevratné slevy vůbec nedosáhnou.
Proto v „vracení oblíbených slev“ vidíme spíš lekci z politického marketingu než z férové daňové politiky. Až vláda příště oznámí, že znovu „pomáhá rodinám a studentům“, bude klíčové podívat se nejen na plakáty, ale hlavně do paragrafů a na vlastní výplatní pásku, právě tam se totiž ukáže, koho si stát ve skutečnosti kupuje.
