Článek
Pravicový živnostník s dieselem dnes neřeší, koho chce za premiéra. Zajímá ho, jestli jeho hlas neskončí v koši. Volební modely ukazují rozdrobenou pravici a pásmo kolem pěti procent, kde se z vašeho lístku může stát jen drahý pocit loajality.
Hlas, který může shořet dřív, než dorazí do sněmovny
Únorový volební model agentury NMS maluje scénu, ve které by se až čtvrtina hlasů rozdělila mezi strany pod pěti procenty a zmizela z přepočtu mandátů. Nejde o věštbu výsledku, ale o momentku nálady u vzorku 1 001 lidí, která pravicovému voliči připomíná jedno varování: jeho hlas nemusí přežít noc sčítání.
Model přisuzuje ODS 14,7 %, hnutí STAN 14,6 %, Pirátům 7,2 %, SPD 6,5 %, Motoristům sobě 4,7 % a novému hnutí Naše Česko také 4,7 %. KDU-ČSL a TOP 09 přitom zůstávají pod pěti procenty. NMS zároveň připomíná, že u stran kolem pěti procent je statistická chyba kolem ±1,7 procentního bodu, takže číslo „čtyři celá něco“ vůbec neznamená jistotu přežití pod čarou či nad ní.
Zákon č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu, dostupný například na portálu se sbírkou zákonů, říká jasně, že strany pod pěti procenty nedostanou mandáty a systém jejich hlasy přepočítá ve prospěch úspěšnějších. Volič tak může fakticky posílit někoho, koho by si jinak nikdy nezaškrtl.
Jistota pravice se proto bortí i tam, kde lidé tradičně sázejí na „velké značky“. Kupkova ODS vede v modelu jen o desetinu bodu před STAN a protože se intervaly spolehlivosti obou stran překrývají, průzkum ani neurčuje jednoho jasného favorita. Analýza NMS navíc mluví o tom, že díky vysokému potenciálu může STAN ODS plnohodnotně konkurovat, což bourá představu jediné „hlavní pravicové lodě“, na kterou člověk bezpečně vsadí.
Aktuální stav na pravici je tak spíš flotila menších člunů, které se navzájem ohrožují, než jedna silnou loď. Každý další člun s vlastním logem přitom zvyšuje riziko, že pravicový hlas skončí u někoho úplně jiného, než komu měl původně patřit.
Učitelka z okresního města tak stojí před volbou, kde žádná pravicová značka nenabízí absolutní jistotu přežití hlasu, jen různé kombinace rizika a kompromisu. Pokud vsadí na malou stranu pod pěti procenty, systém její hlas fakticky daruje konkurenci, ať už k ní cítí sympatie, nebo ne. A právě ve chvíli, kdy čísla rozbíjejí staré jistoty, vstupují na scénu noví hráči s domácím hřištěm a známými tvářemi na radnici.
Kuba a „jeho“ Naše Česko
Martin Kuba jako hejtman Jihočeského kraje buduje Naše Česko na krajském úřadě i na radnicích. V listopadu 2025 po více než dvaceti letech opustil ODS s oznámením, že založí nové středopravé hnutí, a 3. února 2026 ho oficiálně představil s podporou senátorů, českobudějovické primátorky a desítek krajských zastupitelů. Komunální a senátní volby, vyhlášené na 9. a 10. října 2026, mu tak nabídnou domácí hřiště, kde pravicového voliče neosloví jen billboard, ale i „jeho“ starosta.
Efekt novosti Našeho Česka ale může pravicovému voliči sebrat vliv. NMS naměřila tomuto hnutí 4,7 % s intervalem spolehlivosti 3,0–6,3 %. Motoristé sobě ve stejném modelu dostali také 4,7 % s intervalem 3,1–6,4 %. Číslo 4,7 proto neznamená komfortní jistotu, ale pásmo, ve kterém strana klidně může skončit pod pětiprocentní hranicí.
Zákon o volbách pak takový výsledek promění v nulové zastoupení a volební systém hlasy pro Naše Česko nebo Motoristy přerozdělí mezi úspěšnější hráče. Volič může mít pocit, že „podpořil svoje“, ale v poslaneckých lavicích nakonec posílí úplně někoho jiného.
Na radnicích se mezitím hraje velmi konkrétní, lidská partie. Českobudějovická primátorka Dagmar Škodová Parmová i dlouholetý starosta Soběslavi Jindřich Bláha už z ODS do Našeho Česka přestoupili, Bláha kvůli tomu složil i starostenský mandát. Jiní, jako starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa, naopak zůstávají v ODS a hlásí pokus o obhajobu pod starým logem. Každý podobný krok přitom dokáže v konkrétní obci znatelně změnit rozložení sil mezi Kupkou a Kubou.
Do stejného prostoru vstupují Motoristé sobě, původně komunální projekt, který dnes sedí ve vládě. Po sněmovních volbách 2025 vstoupili Motoristé do koalice ANO-SPD-Motoristé, třetí vláda Andreje Babiše se opírá o 108 poslanců a prezident Petr Pavel ji jmenoval 15. prosince 2025. Předseda Motoristů Petr Macinka v ten den převzal resort zahraničí a zároveň místopředsednické křeslo ve vládě, navíc do února 2026 vedl i ministerstvo životního prostředí.
Protestní nápis „Ukončíme Fialu“ se tak proměnil v establishment, který sedí u stolu při všech klíčových rozhodnutích. A právě tady se souboj pravice začíná stahovat k jedinému velkému tématu.
Auta 2035, Green Deal a tři tváře pravice
Pro pravicového voliče s dieselem už dnes nehoří jen daně, ale i rok 2035. Evropská legislativa míří k tomu, aby nově prodaná auta v EU po tomto roce měla nulové emise CO₂, což v praxi omezuje klasické spalovací motory, i když Evropská komise na konci roku 2025 navrhla zmírnění původně plánovaného úplného zákazu a otevřela prostor pro omezený prodej některých typů spalovacích a hybridních vozů. Z pohledu mnoha voličů to ale zůstává hrozbou pro jejich běžný život.
Motoristé sobě na tom staví celou identitu. Jejich program slibuje „odpor ke Green Dealu“ a opuštění výdajů na jeho agendu, včetně odmítání zákazu spalovacích motorů. Hlas pro Macinku proto neznamená abstraktní protest, ale přímý útok na Green Deal z pozice vládní strany, která zároveň podporuje NATO.
ODS proti tomu nabízí mírnější „revizi“. Premiér Petr Fiala i ministr dopravy Martin Kupka mluví v programových dokumentech o nutnosti změnit Green Deal a zrušit zákaz prodeje aut se spalovacím motorem, ale volí jazyk postupných úprav a vyjednávání v Bruselu. Snaží se tak držet kombinaci evropské odpovědnosti a domácího uklidňování voličů.
Kuba s Naším Českem se mezitím profiluje jako středopravý projekt „bez programu a bez známých tváří“, který zatím spoléhá víc na síť starostů než na jasný Anti-Green Deal klín. Téma aut 2035 je tak nový ekvivalent pravicové daně z příjmu, test identity i odvahy: kde kdo opravdu stojí, když jde o konkrétní auto v konkrétní garáži.
Naplno se ale paradox ukáže až ve chvíli, kdy hlas nejtvrdšího protestu proti Green Dealu promluví v saku ministra zahraničí z tribuny OSN.
Protest v saku ministra: kde se pravice láme?
Petr Macinka získal v roce 2025 „Zelenou perlu“ za nejvíce antiekologický výrok, protože dlouhodobě útočí na klimatickou politiku a Green Deal. Od 15. prosince 2025 však zároveň vede českou diplomacii a 24. února 2026 přednesl v OSN projev k výročí ruské invaze na Ukrajinu, který jasně odsoudil ruskou agresi a podpořil ukrajinskou suverenitu.
Souboj o pravicového voliče tak dnes neprobíhá mezi „premiérskými tvářemi“, ale mezi třemi typy sázky:
- Kupka nabízí spíše slabší jistotu: ODS vede v číslech, ale ne o parník, a pro voliče představuje předvídatelnější volbu než módní novinky.
- Kuba staví na komunální síti a efektu novosti, jenže jeho Naše Česko balancuje kolem 4,7 % a může proměnit pravicový hlas v nulový vliv.
- Macinka láká nejtvrdším Anti-Green Deal postojem a emocí kolem aut, přestože jeho Motoristé už spolunesou plnou vládní odpovědnost.
Volič pravice tak nevybírá jen mezi třemi sympatickými tvářemi, ale mezi jistotou, módní značkou a hlasitým protestem ve vládním obleku. A hlavně rozhoduje, jestli jeho lístek skončí ve sněmovně, nebo v koši po přepočtu podle pětiprocentní hranice.
