Referendum se stává politickou bombou. SPD se bude ještě divit, až se zákon obrátí proti ní

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc po jednání vlády 23. března potvrdil, co se v koaličních kuloárech rýsovalo týdny: Česko má poprvé v historii dostat ústavní zákon o závazném celostátním referendu. Pracovní verze počítá s podpisovým prahem kolem 300 tisíc občanů, s výlukou otázek o členství v EU a NATO a s výsledkem, který nebude jen doporučením, ale bude závazný. Jediný parametr, na kterém se koalice ANO, SPD a Motoristů dosud neshodla, je kvórum účasti: rozpětí mezi 25 a 50 procenty oprávněných voličů. Právě toto číslo rozhodne, zda se z referenda stane použitelný nástroj, nebo mrtvá litera. A právě tady začíná příběh, ve kterém SPD přestává být pánem hry.

Koalice má ve Sněmovně 108 mandátů, ANO 80, SPD 15, Motoristé 13. Ústavní zákon vyžaduje 120 hlasů. Bez opozice to nejde. Piráti s 18 poslanci jsou jediný realistický partner, který referendum dlouhodobě programově podporuje. Jenže jejich podmínky jsou konkrétní: žádné hlasování o změnách Ústavy, ústavní kontrola otázky před vyhlášením, fyzický i elektronický sběr podpisů a kvórum navázané nikoli na účast, ale na počet hlasů „pro“ z celkového počtu oprávněných voličů. Maximum, které jsou ochotni akceptovat, je 25 procent.

A pak je tu Senát. Klub ANO tam čítá 15 členů. Proti stojí:

I kdyby Piráti ve Sněmovně zvedli ruku, jejich senátní síla je marginální. Ústavní většina v horní komoře znamená 49 hlasů. ANO jich má 15. Zbytek musí přesvědčit, a to u zákona, který senátorům z principu odebírá část rozhodovací moci.

SPD šla do koalice s referendem jako vlajkovou lodí. Tomio Okamura o něm mluvil roky v kontextu vystoupení z EU, odmítnutí migračního paktu, zastavení Green Dealu. Jenže pracovní verze návrhu právě tyto otázky vylučuje. Referendum se podle dosud popsaných parametrů nebude smět týkat členství v mezinárodních organizacích, změn Ústavy, základních práv a svobod, soudních rozhodnutí, státního rozpočtu, daní ani působnosti České národní banky.

Co zbývá? „Běžné vnitrostátní záležitosti.“ A právě tady se skrývá paradox. Eutanazie. Legalizace marihuany. Konec uhelných elektráren. Povinné očkování. Regulace Airbnb. Témata, u nichž umí mobilizovat úplně jiné elektoráty než ten, na který sází SPD.

Ve Švýcarsku funguje přímá demokracie desítky let, ale v přesně vrstvené podobě. Volitelné referendum proti přijatému zákonu vyžaduje 50 tisíc podpisů do 100 dnů. Lidová iniciativa na změnu ústavy potřebuje 100 tisíc podpisů do 18 měsíců a dvojí většinu, voličů i kantonů. Jsou to dva oddělené nástroje s odlišnými prahy, lhůtami a cíli.

Klíčové poučení není procedurální, ale politické: ve Švýcarsku referendum pravidelně používají skupiny z protilehlých ideologických táborů. Podpisy konzervativců se sčítají stejně jako podpisy ekologů. Nástroj nepatří nikomu. A právě to je realita, kterou český návrh, koncipovaný jako jeden univerzální rámec pro široký okruh témat, přinese ještě ostřeji.

Spor o kvórum účasti vypadá technicky. Není. Je to nejpolitičtější parametr celého zákona.

Při 25 procentech stačí k závaznému výsledku mobilizace zhruba dvou milionů voličů. To je dosažitelné pro dobře financovanou kampaň s emočním tématem, a nemusí jít o kampaň SPD. Při 50 procentech se referendum stává nástrojem bojkotu: odpůrci nechodí hlasovat a výsledek je neplatný. Vzniká permanentní delegitimizace.

Piráti nabízejí třetí cestu, kvórum vázané na počet hlasů „pro“ z celkového počtu oprávněných voličů, nikoli na účast. I to má důsledky: motivuje k pozitivní mobilizaci, ale zároveň snižuje váhu pasivní většiny. Ať koalice zvolí kteroukoli variantu, výsledek bude formovat českou politiku na desetiletí dopředu. A formovat ji bude pro všechny, ne jen pro ty, kdo zákon prosadili.

Představa SPD je zřejmá: referendum jako nástroj tlaku na témata, která rezonují s jejím elektorátem. Problém je, že jakmile je ústavní zákon přijat, přestává být stranickým projektem. Stává se infrastrukturou. Každý petiční výbor, každá občanská platforma, každý mediálně zdatný aktivista s přístupem k 300 tisícům podpisů získává páku, která dosud v českém systému neexistovala.

Čím nižší bude finální kvórum, tím méně bude referendum demokratickou pojistkou a tím víc se stane nástrojem pro kohokoli, kdo zvládne mobilizaci. SPD si možná představuje, že bude určovat, která otázka se politicky vyplatí otevřít. Švýcarská zkušenost i prostá logika říkají totéž: nebude.

Referendum je zbraň bez zpětného závěru, dokud ji neodpálí někdo jiný.