Článek
Patnáctého prosince 2025, necelé dva měsíce po nástupu do funkce, zařadila Alena Schillerová EET 2.0 mezi explicitní priority svého resortu. Spuštění od 1. ledna 2027, boj s šedou ekonomikou, narovnání podnikatelského prostředí, méně kontrol naslepo. Rétorika zní povědomě, a to je přesně ten problém. Česko má za sebou deset let, během nichž se evidence tržeb zavedla, narazila na Ústavní soud, přežila covidové výjimky, byla legislativně zrušena a teď se vrací v nové verzi. Kdo v tom vidí chaos, nemá úplně špatné oči.
Zákon, který tu už byl – a přesto je jiný
Původní EET vstoupila v platnost v roce 2016 jako ambiciózní projekt se čtyřmi etapami náběhu podle oborů. V prosinci 2017 zasáhl Ústavní soud: zrušil náběh třetí a čtvrté etapy a odmítl plošné zahrnutí bezhotovostních převodů s odůvodněním, že jsou dohledatelné a z hlediska daňových úniků málo rizikové. Pak přišel covid, série mimořádných úprav a nakonec zákon č. 458/2022 Sb., který EET od 1. ledna 2023 úplně zrušil. Ne pozastavil. Zrušil.
O tři roky později ministerstvo financí předkládá EET 2.0 jako moderní nástroj. Rozdíly oproti původnímu modelu existují a nejsou kosmetické:
- Účtenka jen na vyžádání – odpadá povinný automatický tisk.
- Minimální datová sada – méně údajů než v původní verzi.
- Bezplatná státní aplikace – podnikatel nemusí kupovat certifikované zařízení.
- Režim „EET OFF" – OSVČ v prvním pásmu paušální daně (do 1 mil. Kč příjmů) si mohou zvolit výjimku za paušální platbu 1 500 Kč měsíčně.
- Bez sankce uzavření provozovny – nejtvrdší nástroj staré EET zmizí.
Jenže nově se mají evidovat i platby kartou a QR kódem provedené „na místě“. A právě tady se kruh uzavírá. Hospodářská komora, jinak k návrhu spíše vstřícná, ve svých uplatněných připomínkách výslovně varuje, že zahrnutí bezhotovostních plateb může znovu otevřít ústavní problém, který Ústavní soud řešil už v roce 2017.
Víc než účtenky: politický balík v legislativním hávu
Schillerová z EET 2.0 nedělá dílčí technický předpis. Návrh, který prošel připomínkovým řízením s termínem do 19. března 2026, je širší balík: vedle samotné evidence tržeb obsahuje legalizaci spropitného, snížení DPH na nealkoholické nápoje v gastronomii, návrat školkovného a studentské slevy na dani i další daňové úlevy. Ministerstvo to samo rámuje jako „balík benefitů“, a přesně v tom spočívá strategický kalkul. Každý, kdo hlasuje proti EET, hlasuje zároveň proti populárním slevám.
Fiskální přínos samotné evidence ministerstvo odhaduje na 14 až 15 miliard korun ročně. Čistou bilanci celého balíku po započtení všech doprovodných úlev ale prezentace Ministerstva financí neuvádí. ODS právě tohle označuje za jednu z klíčových slabin: kolik stát reálně získá, když od příjmu z evidence odečte všechny ústupky, které mají návrh učinit politicky průchodným?
Kritici: od opozice po vlastní spojence
Odpor není monolitický, ale je široký. ODS mluví o nejasné rozpočtové bilanci a dopadech na venkovské provozovny. TOP 09 formuluje ostřeji: vláda z podnikatelů dělá apriorně podezřelé a nepoctivé, systém stejně neodstraní. Asociace malých a středních podniků oceňuje dílčí úlevy, ale tvrdě kritizuje to, čemu říká model „zavedeme – zrušíme – asi znovu zavedeme“. Nekoncepčnost daňové politiky je podle AMSP horší než samotná evidence.
I podmíněně vstřícné hlasy, jako Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu a dopravy, kladou podmínky: nižší administrativní zátěž, funkční výjimky pro nejmenší a hlavně právní udržitelnost. Nikdo nechce investovat do systému, který za dva roky zruší další vláda.
A v tom je jádro problému. EET se stala jedním z nejviditelnějších příkladů legislativního kyvadla v novodobé české historii. Zavedení, soudní zásah, mimořádné úpravy, úplné zrušení, pokus o návrat. Každá fáze přinesla náklady, státu, podnikatelům i důvěře v předvídatelnost práva.
Proč „stůj co stůj“ sedí
K 15. dubnu 2026 byl návrh v systému ODok veden ve stavu „zařazeno do evidence“, bez čísla sněmovního tisku, bez data projednání vládou. Formálně je to pořád předparlamentní fáze. Přesto se kolem EET 2.0 vede ostrý politický střet, jako by šlo o hotový zákon ve třetím čtení.
Podle nás to není náhoda. Schillerová z EET nedělá technický nástroj výběru daní, dělá z ní symbol stylu vládnutí. Pořádek, férovost, stát, který hlídá. Je to stejná hodnotová linka, jakou razila v minulém volebním období. A právě proto je ochotna přijmout politické náklady, které s tím přináší. EET je pro ni test loajality koaličních partnerů i lakmusový papírek toho, jak daleko může stát zajít v regulaci malého podnikání pod hlavičkou boje s šedou ekonomikou.
Kritici mají pravdu, že výsledkem může být další kolo chaosu. Ale mají pravdu i v tom, že spor už dávno není o účtenkách. Je o tom, jestli je přijatelné budovat daňovou politiku jako sérii politických gest, která se mění s každou vládou, a jestli podnikatelé mají plánovat podle zákonů, nebo podle volebních cyklů.
