Stát chce šetřit a doplatí na to děti. Kvůli superdávce mnohé nepojedou na tábor

Začátek května, ředitel Dětského domova Tuchlov v Ústeckém kraji sčítá ztrátu: asi 300 tisíc korun ročně. Tolik zařízení dostávalo na přídavcích na děti, které má v péči. Od října 2025 platí zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, jenž čtyři staré dávky sloučil do jedné superdávky. Přídavek na dítě zmizel jako samostatná položka a nahradil ho bonus na dítě, ten ale náleží domácnosti. Dětský domov domácností v legislativním smyslu není. A tak peníze, které dřív šly přímo ústavu, teď nejdou nikam.

Starý zákon o státní sociální podpoře počítal s jednoduchou logikou: pokud je nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu, přídavek se vyplatí tomuto ústavu. Částky nebyly závratné, 830 korun měsíčně na dítě do šesti let, 970 do patnácti, 1 080 do dvaceti šesti, ve zvýšené výměře až 1 580 korun, ale v součtu za desítky dětí tvořily fond, z něhož ředitelé financovali právě to, co normativ nepokrývá: kroužky, výlety, letní tábory.

Nový bonus na dítě je konstrukčně jiný. Je součástí dávky pro domácnost a náleží jen tehdy, když je nezaopatřené dítě členem této domácnosti. Dětský domov žádnou „domácnost“ podle zákona netvoří. Výsledek? Zařízení ze systému vypadla, aniž by pro ně vznikl náhradní kanál.

Problém by byl menší, kdyby kraje jako zřizovatelé reagovaly okamžitě. Jenže rozpočtový rytmus samospráv má vlastní tempo. Kraje slibují výpadek dorovnat, ale rozhodují až po doložení podkladů, a peníze často dorazí nejdříve na jaře. Táborový trh přitom běží úplně jinak: registrace se otvírají v lednu, populární turnusy bývají v březnu plné.

Letos navíc ceny znovu rostly. Podle iROZHLASu meziročně zhruba o pět procent, Miroslav Topinka z Asociace dětské rekreace mluví o pěti až deseti procentech. Čtrnáctidenní stanový tábor vyjde na tři až pět tisíc korun, komerční pobytový i na deset tisíc a více. Když domov v květnu ještě nemá jistotu, že peníze dostane, přihlášku prostě nepošle.

Dětský domov Tisá řeší léto kombinací vlastních úspor, dárců a nadací. Tuchlov počátkem května finance doplněné stále neměl. Celostátní přehled, který kraj kompenzoval včas a který ne, veřejně neexistuje, situace je nejednotná a závislá na rozhodnutí každého jednotlivého zřizovatele.

V České republice funguje 137 dětských domovů, většinu zřizují kraje. Mimořádné šetření MŠMT evidovalo v těchto zařízeních 4 227 dětí. Kolik z nich letos skutečně na tábor nepojede, centrálně nikdo nespočítal. Ale systémově se změna týká všech, protože starý přídavek mohl jít každému z těchto zařízení a nový bonus nemůže jít žádnému.

Důležitý kontext: dětské domovy nejsou „bez peněz“ obecně. MŠMT pro rok 2026 stanovilo normativ 682 625 korun na jedno dítě, což pokrývá provoz, stravu, ubytování. Jenže normativ nepočítá s tím, že dvanáctileté dítě v srpnu potřebuje stanový tábor za čtyři tisíce korun. Právě na to sloužily přídavky, jako pružný zdroj pro individuální potřeby nad rámec základního zaopatření.

Oficiální komunikace MPSV reformu rámovala jako zjednodušení systému, lepší zacílení pomoci a motivaci k pracovní aktivitě. V žádném z veřejně dostupných materiálů ministerstva jsme nenašli zmínku o zvláštním režimu pro dětské domovy. Jediná doložená novela z února 2026 řeší technický posun náběhu dávky kvůli nepřipravenosti IT systémů, nikoli obsahovou opravu této mezery.

Podle nás nejde o záměrný zásah do financování ústavní péče. Jde o něco horšího: o reformu, která nedomyslela, že v českém systému existují děti bez domácnosti. Děti, které si samy žádný příjem nevytvoří, žádnou žádost nepodají a jejichž jediným zástupcem je instituce, kterou zákon z okruhu příjemců právě vyřadil.

Domovy teď improvizují: oslovují nadace, pořádají benefiční akce, spoléhají na individuální dárce. Organizace Blíž domovu hlásí nárůst sbírek. Je to záchranná síť, která funguje, ale funguje navzdory systému, ne díky němu.

Stát ušetřil řádově stovky korun měsíčně na jedno dítě v ústavu. Cenou je léto, které část z nich stráví za plotem zařízení místo u řeky.