Článek
Dluh roste, schodek taky, a stát přesto slibuje víc bezpečnosti i výdajů lidem. To nevypadá jako síla veřejných financí. Spíš jako chvíle, kdy rozpočet ještě drží pohromadě jen proto, že si další náklady posílá do budoucna.
Rozpočet drží pohromadě jen díky odloženému účtu
Čísla jsou tvrdá. Podle pokladního plnění Ministerstva financí skončil státní rozpočet schodkem 290,7 miliardy korun a zpráva o řízení státního dluhu uvádí dluh 3 677,6 miliardy. Deficit znamená letošní minus, dluh součet všech minulých minusů.
A když revize rozpočtu na rok 2026 dál počítá se schodkem 310 miliard, odpověď na titulkovou otázku zní prostě: jde to jen dál na dluh.
„Rozdávání lidem“ navíc není jen politická zkratka. Stejný materiál Ministerstva financí k revizi rozpočtu 2026 přidává 17 miliard na sociální mandatorní výdaje, tedy položky, které stát musí vyplatit ze zákona, 0,8 miliardy na slevy na jízdném, 7,3 miliardy na POZE, tedy podporované zdroje energie, a 2 miliardy na platy části zaměstnanců státu.
U POZE ministerstvo zároveň píše, že navýšení kryjí ušetřené provozní výdaje. I tak ale platí, že vláda drží viditelné civilní položky nahoře.
To je podstata problému. Rozpočet s dluhem 3 677,6 miliardy a novým schodkem 310 miliard nepůsobí velkoryse, jen odkládá placení. V běžném životě ty položky vypadají srozumitelně a příjemně, protože míří na dávky, jízdné nebo platy. Ve státní kase ale nezmizí fakt, že každá další zachovaná priorita zužuje prostor pro tu příští.
A právě tady leží paradox, který v debatě často zapadne. V lednové revizi nejviditelnější nové peníze nejdou do tanků, protože tentýž oficiální rozpočtový materiál současně škrtá kapitolu ministerstva obrany o 21 miliard a další obranné výdaje v jiných kapitolách o 0,8 miliardy.
Nejde tedy o to, že armáda už teď dramaticky bobtná, ale spíš je třeba mluvit o širším bezpečnostním tlaku vedle zachovaných výdajů, které lidé vidí okamžitě. Jenže než z toho uděláme snadný příběh o bobtnající armádě, je fér vyčistit, co dnešní rozpočet o obraně skutečně říká.
V obraně se nevede spor o číslo, ale o to, co do něj patří
Samotná obranná kapitola totiž opravdu klesla. Původní návrh rozpočtu 2026 počítal pro ministerstvo obrany se 175,8 miliardy, kdežto revize Ministerstva financí po škrtu 21 miliard míří zhruba na 154,8 miliardy.
Spor se ale nevede o existenci škrtu. Spor se vede o metodiku, protože vláda vedle samotné kapitoly obrany započítává i širší obranné výdaje v dalších kapitolách a mluví předběžně o 2,07 až 2,1 procenta HDP. Dvě procenta HDP na obranu znamenají podíl obranných výdajů na výkonu celé ekonomiky, ne jen jednu rozpočtovou kolonku.
Právě proto létají v debatě i zkratky, kterým běžný čtenář těžko rozumí. Patří mezi ně i SFDI, tedy Státní fond dopravní infrastruktury, zkratka často používaná ve sporech o to, co všechno stát do širšího bezpečnostního účtu počítá.
Na opačné straně stojí užší pohled, který již dříve citoval americký velvyslanec Nicholas Merrick jako přibližně 1,8 procenta HDP. Jedno číslo tedy samo o sobě pravdu neuzavírá. Jisté je hlavně to, že dnešní deficit tvrdší střet priorit jen přikrývá.
Dnešní klid kupuje stát dalším dluhem
Zakrytí funguje zatím dobře. Lednová revize rozpočtu 2026 doplnila další mandatorní a podobně pevné výdaje, ale deficit nechala na 310 miliardách.
když se vedle sebe položí tato revize a analýza IDEA/CERGE EI k obranným výdajům, vyjde nepříjemná pointa: nic nebouchne dnes právě proto, že stát dál sahá po dluhu.
A pak stačí prostá aritmetika. Součet viditelných položek 17 + 0,8 + 7,3 + 2 dává zhruba 27,1 miliardy. Přepočet pak ukazuje, že samotný posun z 2 na 3 procenta HDP by při stejné kotvě HDP znamenal asi 85,9 miliardy navíc.
Mýtus o tom, že vyšší bezpečnost zaplatí pár snadných škrtů v oblíbených položkách, tím padá. A právě tady končí pohodlí dnešní tabulky, protože budoucí bezpečnostní účet už nejsou drobné, ale desítky a stovky miliard.
Budoucí bezpečnostní účet už nejsou drobné
Měřítko se prudce změní, jakmile procenta přeložíme do korun. Podle rozhodnutí vlády má Česko dojít na 3 procenta HDP do roku 2030. Summit NATO v Haagu pak přijal cíl 5 procent HDP do roku 2035.
Když se vezme jako kotva údaj ministerstva financí, že v roce 2025 dalo Česko na obranu 171,7 miliardy, tedy 2,02 procenta HDP, vychází při stejném HDP asi 257,6 miliardy pro 3 procenta a 429,3 miliardy pro 5 procent. Je to ilustrace rozsahu, ne přesná prognóza budoucího rozpočtu.
Ani pět procent navíc neznamená jen „víc peněz pro armádu“. NATO dnes rozděluje cíl na 3,5 procenta pro jádrové obranné výdaje a 1,5 procenta pro širší bezpečnostní výdaje, zjednodušeně řečeno, první balík míří přímo na obranu, druhý na související bezpečnost.
Po splněných dvou procentech tedy nezačíná kosmetická debata o pár miliardách, ale spor o obětovanou prioritu nebo novou daň. A i IDEA o zaměstnancích státu připomíná, že čekat velké bezbolestné úspory jen odsud je přehnaně optimistické.
Zbývá proto jen poctivá triáda. Vyšší daně, vyšší dluh, nebo škrty jinde. Čtvrtá bezbolestná cesta v datech nevychází, tak komu z toho všeho vláda řekne pravdu jako první?
