Článek
Když v dubnu 2026 Andrej Babiš oznámil, že vláda nedá tchajwanské cestě „vládní punc“, mohl to formulovat jako pragmatické rozhodnutí. Vystrčil to přečetl jinak. V rozhovoru pro Novinky pojmenoval tři důvody, proč podle něj premiér jedná tak, jak jedná: snahu zalíbit se Číně, obyčejnou pomstychtivost spojenou se žárlením na cizí úspěch a autoritářský sklon všechno řídit. Osobní slovník? Bezpochyby. Jenže pod tím osobním slovníkem leží institucionální konflikt, který si zaslouží rozbor.
Nejde o letadlo, jde o signál
Spor o vládní speciál se snadno redukuje na otázku logistiky. Letenka v business třídě vyjde podle Babišova vlastního odhadu na zhruba 90 tisíc korun, speciál stojí 8 až 10 milionů. Při delegaci osmdesáti až devadesáti lidí, s níž Vystrčil počítá, vychází komerční varianta na podobnou částku. Ekonomický argument je tedy slabý na obou stranách.
Skutečný problém je jinde. Vládní letoun není jen dopravní prostředek, je to státní razítko. Když ho vláda odmítne poskytnout, říká tím partnerské zemi i vlastním podnikatelům a vědcům: tohle není naše cesta. Vystrčil to na brífinku pro ČT24 nazval „podrazem“ a „nožem do zad“. Dramatické? Ano. Ale podstatné je, komu ten nůž podle něj směřuje: ne jemu osobně, ale podnikatelům, zástupcům univerzit, vědeckovýzkumným pracovníkům, kultuře a médiím, kteří si teď musí individuálně shánět letenky, a část z nich možná nepoletí vůbec.
Dva modely zahraniční politiky v přímém střetu
Babišova obhajoba stojí na jasné premise: hodnotová zahraniční politika předchozích vlád „víceméně nic nepřinesla“, poškodila české firmy v Číně a nepřivedla čínské investice ani turisty. Premiér chce „pragmatickou“ linii. Čínský státní list Global Times jeho rozhodnutí přivítal jako důkaz, že Česko má dva odlišné přístupy k Tchaj-wanu.
Problém Babišova argumentu je v tom, co chybí: srovnatelná data. Tvrzení o poškozených firmách a ušlých čínských investicích zůstává politickým výrokem bez veřejně doloženého datového základu. Na druhé straně stojí čísla, která si může kdokoli ověřit.
Podle CzechInvestu je Tchaj-wan čtvrtým nejvýznamnějším zdrojem zahraničních investic v Česku podle počtu vytvořených pracovních míst. Firmy jako Foxconn, Wistron, Pegatron nebo Asus tu neprovozují symbolické kanceláře, ale výrobní závody a vývojová centra. V prosinci 2024 podepsal CzechInvest memorandum o podpoře tchajwanských investorů a zřídil pro ně specializované servisní centrum. V Brně vzniká česko-tchajwanské čipové výzkumné centrum zaměřené na polovodiče. A z Prahy do Tchaj-peje dnes létají China Airlines i STARLUX Airlines přímou linkou, tedy infrastruktura, která před Vystrčilovou první cestou v roce 2020 neexistovala.
Co přinesla mise 2020
Tchajwanské ministerstvo zahraničí po Vystrčilově návštěvě v září 2020 mluvilo o „četných hmatatelných výsledcích“ v ekonomice, investicích, výzkumu, vzdělávání, dodavatelských řetězcích i stipendijních programech. Plán přímého leteckého spojení, který tehdy vznikl jako záměr, se proměnil v realitu. Investiční spolupráce se z politického gesta posunula do institucionální roviny s vlastním servisním centrem a memorandem.
Když tedy Vystrčil říká, že Babiš „žárlí na cizí úspěch“, nemusí jít jen o osobní výpad. Je to zkratka pro něco hlubšího: parlamentní linie české zahraniční politiky dokázala za šest let vybudovat s Tchaj-wanem měřitelnou ekonomickou a vědeckou infrastrukturu. Vládní linie zatím nabízí příslib pragmatismu, bez srovnatelného výkazu.
Konflikt, který přesahuje jedno letadlo
Napětí mezi Vystrčilem a Babišem není nové. Už v únoru 2026 předseda Senátu veřejně prohlásil, že premiér i ministr zahraničí Macinka porušili sliby, a naznačil, že by se měla vést debata, zda je žalovat. Schůzky nejvyšších ústavních činitelů se rozpadly. Odmítnutí speciálu je v tomto kontextu jen další epizoda, ale epizoda s praktickými důsledky.
Politické jádro delegace poletí komerční linkou, Senát už rezervoval místa. Širší účast podnikatelů, vědců a kulturních zástupců ale závisí na dostupnosti letenek a ochotě jednotlivců financovat cestu sami. Část mise může zůstat na zemi. A to je přesně ten bod, kde se osobní spor dvou politiků mění v problém pro českou exportní a vědeckou komunitu.
Vláda má právo speciál neposkytnout. Ale když tak učiní u cesty do země, která je čtvrtým největším zahraničním investorem v Česku podle pracovních míst, měla by mít po ruce lepší argument než „nechceme dělat stejnou politiku jako Vystrčil“. Zatím ho nemá.
