Článek
Speciální pedagogika aplikuje již desetiletí osvědčené metody, které fungují a lze je využít na jakýkoliv menší či větší problém s učením. Jaká terapie je dostupná a účinná? Z našich dlouholetých praktických zkušeností vychází nejlépe vedení a „úkolování“ rodičů odborníkem, protože se podle našich návodů stávají terapeuty oni sami. Dítě stimulují v bezpečné citové vazbě, co nejvíce přirozeně, ale velmi účinně. Rozvoj není o spásné terapii (i když si na tom bohužel někteří postavili svůj business - my vám dítě za hromadu peněz opravíme), ale o pochopení vývoje, změně přístupu a výdrži při budování výhodných synapsí, do kterých se mozek „našich“ dětí nehrne, protože učení jim dá mnohem více práce.
Malá osvěta a úzká specializace odborníků nahrává tomu, že si rodiče radí mezi sebou, což může být neefektivní (zkušenost mají pouze se svým dítětem). Potřebujeme komplexní a vyvážené rady od zkušených odborníků, kteří s rodinou dlouhodobě pracují a vedou ji.
Jak „posilovat“ mozek? Přece pod vedením zkušeného trenéra a každodenním tréninkem. Jednou měsíčně dostane od nás rodič dnes tolik nepopulární domácí úkol, ve kterém se snadno orientuje a denně jej s dítětem provádí. Potomek se krok za krokem může učit a zlepšovat, dokud nedosáhne v této oblasti svého osobního maxima. A pak jdeme na další funkci, jestliže je to potřeba. V šuplíku máme skoro dvacet druhů cvičení, ale použít rozhodně nemusíme všechna.
V tu chvíli je opravdu jedno, „co“ to přesně je. Speciální pedagog žádnou diagnózu dávat nemusí a přesto s dětmi umí pracovat, protože ctí vývoj dítěte a posiluje oslabené dílčí funkce. A ty jsou vidět hned. Nejdůležitější je dodržet při cvičeních neurovývojový princip stimulace, tedy trochu nudné denní opakování a postupovat pomalu a citlivě. Na to ve školce a škole není a nikdy nebude dost času. Pokud chceme dětem s vývojovými (specifickými) poruchami učení a chování pomoci, musíme s nimi pracovat po nějakou dobu doma a hlavně včas.
Samozřejmě každý rodič s dětmi cíleně pracovat nechce nebo nemůže. Všichni by se měli ale dozvědět, že existují možnosti, jak svým dětem pomoci. Rodiče si nemusí platit svého trenéra, mohou třeba využít návody na přirozený rozvoj dětí a hodně nacvičit v „běžném životě“, jen u toho musí více přemýšlet, aby dosáhli cíle. Odměnou je jim spokojenější dítě ve škole i doma, které umí překonávat překážky.
Stále více vnímáme, že spolupráce s dalšími poradenskými odborníky, ale zejména s pedagogy z mateřských a základních škol, je klíčová. Ti jsou dětem a jejich rodinám nejblíže a mají dostatečné zkušenosti, aby poznali, že někde v rozvoji či v učení něco drhne. Posílají rodiče pro diagnózu, která ale ani jim ani žáčkovi v cíleném rozvoji mnoho nepřinese, kromě nastínění individuálního přístupu, který už tak jako tak dávno zavedli. Samozřejmě musíme mít nějaké dokumenty, aby nečerpali podporu ti, kteří na ni nemají nárok, ale mnoho rodičů obíhá roky odborníky bez cíleného poradenství a nácviku. Rodiče těchto dětí vůbec nevědí, jak své dítě učit a motivovat.
Pedagogové potřebují zkrátka více informací o každodenním přístupu k dětem s vývojovými (specifickými) poruchami učení a chování vědět více - kdy jim pomoci, kdy naopak vůbec, jak je vést k osobnímu maximu, že všichni nemůžeme být stejní…Nepotřebují vystudovat speciální pedagogiku, jen znát základy neurovývojových principů učení, které platí pro nás všechny, když se chceme něco naučit.
Nemůžeme vše svádět na špatnou výchovu rodičů, špatný přístup pedagogů nebo diagnózu dětí. Speciální pedagogika umí rozklíčovat, chápat, ale hlavně posilovat a rozvíjet oslabené funkce. Diagnóza by nám měla hlavně dát čas navíc, abychom nepožadovali výkon hned, ale také se ho úplně nevzdávali. Základy čtení, psaní, počítání a slušného chování potřebujeme všichni. Každý v této skládance má svůj dílek kompetencí - rodiče, děti, odborníci i pedagogové.
Spolupracujme a poraďme rodičům, jak své děti rozvíjet!
Praxe poradenského speciálního pedagoga, který interdisciplinárně pracuje s rodinou, pedagogy i státními institucemi.
