Článek
Startovní čára
Krátce po příchodu na startovní čáru se tři závodníci dozvídají, že byť se z dalekých tribun závodní trať zdá pro všechny stejná, podoba trati je pro každého závodníka odlišná. Její náročnost se navíc může měnit v průběhu závodu. I přesto se však budou na konci závodu vzájemně porovnávat časy jednotlivých závodníků. „Nespravedlivé“, říkáte si? Ano, je to nespravedlivé, ale zpět k samotnému závodu.
Faktory ovlivňující obtížnost trati
Obtížnost trati ovlivňují faktory vyplývající z tzv. biopsychosociálního modelu s tím, že se jedná o vzájemné působení biologických, psychologických a sociálních faktorů. Někdy se k nim přidávají ještě faktory spirituální.
Velmi zjednodušeně řečeno, biologické faktory představují určitou genetickou výbavu závodníka, kterou nelze nikterak ovlivnit. Dále pak fungování organismu nebo zdravotní stav. Biologické faktory však izolovaně nezpůsobí nesplnitelnost závodu, stejně jako vznik depresivní poruchy zpravidla nelze vysvětlit jediným faktorem.
Psychologické faktory představují závodníkovy životní zkušenosti, způsoby jakými přemýšlí nebo strategie na zvládání stresu či frustrace z nezdaru. Dlouhodobě nepříznivé podmínky či psychická zátěž mohou zvyšovat překážky na trati. Vedle toho tzv. copingové strategie, pomocí nichž závodník tyto psychické obtíže zvládne či již zvládl v jiném závodě, složitost trati snižují.
Sociální faktory u závodníka představují prostředí, v němž žije a trénuje. Zařadit mezi ně můžeme například rodinné a partnerské vztahy, finanční situaci, podmínky pro trénink a práci nebo například dostupnou psychickou podporu od ostatních. Někteří závodníci tak mají velký podpůrný tým včetně sponzorů a jiní se musejí vypořádat se závodem sami bez jakýchkoli trenérů, rodiny či dalších členů týmu.
Spirituální faktory nemusejí nutně znamenat, že je závodník nábožensky založený, spíše jak je na tom v ohledu životního smyslu, identity, hodnot, víry a naděje. Jeden závodník tak může mít naději, že i přes obtížnost trati závod zvládne, jiný v jeho průběhu může začít přemýšlet, zda má závod vůbec nějaký smysl. Například u depresivní poruchy se častěji objevuje beznaděj či nedostatek smyslu života.
Jednotlivé faktory působí vzájemně, tudíž nelze říci, že kvůli jednomu faktoru se pro závodníka stane závod nezvládnutelným, stejně jako u depresivní poruchy žádný z faktorů izolovaně zpravidla nezpůsobí její vznik. Převážně se bude jednat o vzájemné působení těchto faktorů.
A jakým způsobem je možné měnit obtížnost trati v průběhu závodu?
V průběhu závodu je možné trať si zjednodušit nebo naopak ztížit, a to s přihlédnutím k tomu, že celou řadu faktorů závodník není schopen jakkoli ovlivnit.
Do určité míry však může obtížnost trati snižovat tím, že vyhledá odbornou pomoc, naučí se zvládat stres či frustraci, změní některé životní návyky včetně socioekonomického prostředí, podstoupí farmakoterapii a podobně. Ne vždy je však možné splnit všechny tyto aspekty, jelikož na to nemusí zbývat dostatek energie.
Nikdo dopředu nedokáže přesně určit, jaké překážky daného závodníka čekají. A už vůbec nelze říci, že si za jejich výšku a obtížnost každý závodník může sám.
Tři závodníci, tři různé tratě
Byť se z vnějšku trať zdá stejně obtížná pro všechny závodníky, není tomu tak. Na startovní čáru se postaví tři závodníci.
První závodník se těší dobrému psychickému zdraví a čeká ho velmi jednoduchá trať na 50 metrů bez překážek.
Druhý závodník tu a tam prochází náročnějším obdobím, někdy cítí smutek, jindy je ve stresu. Smutek však sám o sobě neznamená, že závodník trpí depresivní poruchou, neboť se jedná o smutek, jenž je běžnou lidskou emocí. Tento závodník má připravenou trať na 100 metrů a pět třiceticentimetrových překážek.
A nakonec třetí závodník mající depresivní poruchu. Ten poběží jeden kilometr a na jeho trati bude deset sedmdesáticentimetrových překážek.
Připravit, pozor, start
Ještě před samotným startovním výstřelem je třetí závodník vykázán ze startovní čáry a byť se ničím neprovinil, rozhodčí se domnívá, že je málo připravený a měl by se jít před závodem rozběhat, aby se více zahřál. Po chvíli se tak vrátí zpět na startovní čáru zcela vyčerpaný. Mezitím je druhému závodníkovi přikázán jemný strečink a první závodník se plně soustředí na výstřel. Závod začíná. Připravit, pozor, start. Všichni závodníci vyběhnou a každý čelí úplně jinému závodu. Z tribun se třetí závodník v některých pasážích může jevit unavenější než ostatní a aby se vyrovnal dalším závodníkům, musí vynakládat daleko větší úsilí. To však neznamená, že bude v dalším průběhu závodu ztrácet. První závodník se usmívá, běží rekreačním tempem a závod si viditelně užívá, zatímco třetí závodník ztrácí soustředěnost, zažívá pocity beznaděje a bojuje s negativními myšlenkami. Běží sprintem a postupně překonává ty nejvyšší překážky. Z tribun na něj však diváci volají, ať přidá a běží rychleji. Jenže i když poběží rychleji, musí postupně překonávat větší množství překážek s vyšší výškou než ostatní závodníci, což ho logicky zpomaluje a každá další překážka je pro něj jako celý závod pro ostatní závodníky.
A vítězem se stává…
Závod právě skončil a rozhodčí přezkoumává délku trati jednotlivých závodníků. Náhle zjišťuje, že každý závodník běžel jinou vzdálenost a musel překonat jiný počet a jinak vysokých překážek. Závod je tak anulován, protože by výsledky nedávaly smysl.
V běžném životě však do mezilidského hodnocení žádný rozhodčí nevstoupí. Lidé se navzájem hodnotí podle toho, co vidí. Podle sociálního statutu, majetku, úspěšnosti a výkonnosti v pracovní činnosti, rychlosti či vzhledu. Málokdo přitom tuší, kolik toho daný člověk zvládl a jak probíhá jeho závod. Zda běží oním rekreačním tempem pár desítek metrů bez překážek nebo již zdolal několikametrové překážky při běhu maratonu.
Lidé s depresivní poruchou mohou někdy nespravedlivě svým okolím být vnímáni jako líní, slabí, pomalejší nebo méně snaživí. Opak je však pravdou, jelikož na každodenní běžnou činnost musejí vynakládat obrovské úsilí. V některých případech se naopak navenek usmívají, i přestože uvnitř svádějí tento vyčerpávající souboj.
Pokud tedy vy nebo vaši blízcí žijete s depresivní poruchou, nezapomínejte, že hodnota člověka se neměří na výkon, počet splněných úkolů ani rychlost, s jakou zdoláváte každodenní činnosti. Netřeba závodit s ostatními a snažit se jim stačit, někdy postačí závod zvládnout bez ohledu na čas, klidně i za pomoci a podpory ostatních. Depresivní porucha je léčitelné duševní onemocnění za pomoci psychoterapie a farmakoterapie. Vyhledání odborné pomoci není projevem slabosti, nýbrž je to způsob, jak si zjednodušit svou závodní trať.
Jestliže jste divákem na pomyslné tribuně a vidíte někoho, kdo se ve svém závodě trápí, zkuste mu místo negativního hodnocení a motivačních proslovů nabídnout podporu a pochopení. Někdy totiž člověk nepotřebuje slyšet, že má přidat a nemá se vzdávat, ale postačí mu vědět, že na své trati není sám.
Zdroje:
DUŠEK, Karel a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Diagnostika a terapie duševních poruch. 2., přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4826-9.
OREL, Miroslav. Psychopatologie: nauka o nemocech duše. 3., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2020. ISBN 978-80-271-2529-6.
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5.
